Austrálie - 4 zimní měsíce na farmě...oblast Goondiwindi

Po telefonátu s manažerem farmy Geoffem, kterému jsem rozuměl přibližně každé 5. slovo a to si ještě hodně fandím, jsem se pustil na cestu ze severního do jižního Queenslandu. Nepředstavujte si to jako ze severní na jižní Moravu, musel jsem překonat 1800 kilometrů hahaha. Takže jsem v Cairns sedl na letadlo, 2 hodiny letu do Brisbane, v Brisbane jsem přesedl na autobus a jel směrem do vnitrozemí dalších 6 hodin do venkovského městečka Goondiwindi.

Tam se mě ujala zaměstnankyně HR týmu a dala mi instrukce co dál. Prvotně jsem si myslel, že budu bydlet v tomto městečku, ale ukázalo se, že farma je ještě dalších 100 kilometrů do vnitrozemí. No jelikož jsem v telefonu nerozuměl skoro nic, tak mi to nepřišlo ani tak překvapující.

No a tak jsme jeli ještě dalších 100km do místa, kterému se říká "uprostřed ničeho". A tam už nebylo co fotit haha. Venkov Queenslandu (a předpokládám že ostatní státy nejsou jiné) je prostě jen tráva a sem tam strom. Na obzoru neuvidíte ani kopec, nic. Za to je velký dostatek pavouků, smrtelných i neškodných, stejně jako hadů, krokodýlů a hlavně klokanů! Klokani jsou postrach řidičů, skoro každý týden jsme měli na farmě nekoho, kdo srazil klokana a rozmašíroval si auto. Ti chytřejší mají na předním nárazníku nainstalovaný přední ocelový rám, ale někdy ani ten neochrání auto úplně.

Ze začátku hlavně každodenní přítomnost pavouků nevyvolává příliš pocit jistoty, ale na to si každý rychle zvykne. Ubytování jsem měl zdarma a bylo fajn. Vlastní pokoj, jen kuchyň byla sdílená, což ale vůbec nevadilo, jelikož jsem měl obrovské štěstí na lidi. Z této farmy si odnáším jen ty nejlepší vzpomínky co se týče lidí, s kterými jsem žil a pracoval.

Dny ubíhaly rychle, většinou to byla velmi jednoduchá rutina, práce - jídlo - spánek - práce. Volné víkendy jsme většinou trávili buď výlety do města, kde jsme nasávali atmosféru civilizace, anebo byla párty. Na párty jsou odbornící Filipínci, kterých se mnou na farmě pracovalo kolem 10 - 15. Nezažil jsem ještě nic lepšího než filipínské párty, to je jízda. Všude jídlo, karaoke, všichni tančí, zpívají. Nikdy jsem neviděl Filipínce se mračit nebo mít špatnou náladu, ti lidi jsou prostě nezastavitelní haha. Co se týče backpackerů, sdílel jsem ubytování s naprosto úžasnými lidmi z Estonska, Argentiny, Chile, Francie, Indonésie, Německa...Takže kontakty mám už úplně všude!

Takových párty bylo nespočet a vždycky to byla neskutečná jízda! Ale pravda, sem tam na některé z nás dolehla pracovní únava...

4 měsíce uběhly jako nic a já už se přes všechny přátelství, které jsem navázal, nemohl dočkat až opět odjedu do civilizace. Navíc nával much a vedra už začínal být neúnosný. Poslední týden, co jsem pracoval, začínaly teploty růst a kolem 35°už se prostě nedá pracovat. Filipínci jsou zvyklí, já ale umíral. A kdybych se vypořádal s teplotami, tak rozhodně ne s mouchami. Nemyslete si, že jsem nějaká panenka. Ale to, co se tady děje, je jak z hororu "Invaze". Každé léto je počet much takový, že se nedá vůbec vyjít ven bez moskytiér na obličej. Mouchy lezou do úst, do očí...já ze začátku nevěřil, ale co je moc, to je moc přátelé haha. Dal jsem tedy výpověď a rozešel jsem se se svou štací na farmě. Nakonec řady cizinců pořádně prořídli, každý pomalu končil a naše cesty se rozcházejí. Ale ty zážitky nám už nikdo nevezme! Poslední foto s mými "spolubydli" před odjezdem a já se vydal na cestu do Brisbane, největšího města Queenslandu s 2,3 miliony obyvatel.

Na fotce z leva Mauro (Mauricio Alejandro Matías hahaha šíleně dlouhé jména mají) z Chile,Nikola z Německa, Badeth (Bernadeth) z Filipín, Gerry z Indonésie a Joannice a Rachel z Francie. Poslední přeživší z naší bandy a naše poslední foto. Zbytek Filipínců mají baráky po celém areálu firmy, tohle jsou ale ti, kteří bydleli se mnou. Estonci odjeli, někteří další backpackeři také, tak byl už čas, abych změnil prostředí i já!

Další destinace Brisbane, na jak dlouho? To se neví. Jaké to bude? Určitě super!