Birdsville - na konci světa

15.07.2021

Je to tady. Musím upozornit dopředu, že co se bude dít v následujícím článku (článcích), je příběh z jiné planety. Pro nás Evropany je to něco, co pokud nezažiješ, neuvěříš. Čeho jsem byl za posledních 3 a půl měsíce svědkem, to je něco, na co v životě nezapomenu. Jak rozmanitý může život vůbec být? Do jakých extrémů je možné se na této planetě dostat? Kdyby na tohle šlo najít odpověď, Birdsville by určitě nebylo špatné místo na hledání...

Ale vezměme to po pořádku. Opouštíme Sydney a vydáváme se na cestu do Birdsville. Jak ale každý správně tuší, není to víkendový výlet z Otrokovic do Prostějova, nedej bože 300 kilometrová štreka z Otrokovic do Prahy. Nene, ze Sydney do Birdsville je to nejkratší cestou 1 921 km. Bohužel, jak jsme s trochou zděšení a trochou smíchu zjistili, na této trase je poměrně dlouhý úsek nezpevněné silnice, vhodný jen pro terénní vozidla. Tím kouskem je asi 300 km. No takže nám bylo doporučeno jet alternativní cestou, která nám ve výsledku nastražila pouhých 50 km nezpevněné silnice, s kterými si naše Subaru hravě poradilo. Tato malá zajížďka nás dostala na celkových 2 649 km hahaha. Pro srovnání - naše každoroční výlety do Chorvatské Njivice z Otrokovic za našich mladých let byly 774 km dlouhé. No co si budem, do Birdsville to není "co by kamenem dohodil".

2 649 km, 29 hodin jízdy
2 649 km, 29 hodin jízdy

Za den se to stihnout nedá haha. Tak jsme naplánovali nějaké zastávky a vydali se na cestu. Kousek za Sydney se nacházejí Blue Mountains, kde jsme se samozřejmě na den ubytovali a pár desítek kilometrů těmito horami prochodili. Nikam jsme nespěchali a před námi bylo mnoho hodin strávených za volantem, tak jsme si to patřičně užili.

Výšlap nazvaný "3 sestry"
Výšlap nazvaný "3 sestry"

Tento přehršel vegetace a zelené barvy jsme si museli vychutnat všemi možnými způsoby, jelikož to byla poslední zelená na dlouhou dobu...

Blue Mountains, v překladu Modré Hory, jsou velice příjemným překvapením. Přestože turisticky hodně vytížené, na náročnějších výšlapech postupně lidí ubývá až úplně zmizí, jak to mu koneckonců je všude. Takže jak ujdete dost daleko, většinou už jdete sami a k dispozici jsou opravdu moc pěkné výhledy a místa. Kaňony jsou lemované velkým množstvím vodopádů, všude různé potůčky a vše pokryto hustým porostem. Moc pěkné místo.


Po pár výšlapech jsme se vyspali v místním hostelu a další den se vydali na dlouhou cestu k hranici s New South Wales a Queenslandu. Hodiny v autě málo kdy ubíhaly rychle, na druhou stranu byla celkem zábava pozorovat, jak se pomalu, ale jistě mění prostředí a vůbec celé klima...až jsme se pomalu dostali do centrální Austrálie. Do oblasti, které se v Austrálii říká "outback" nebo taky "bush". Do češtiny by asi nejlepší volný překlad byl "venkov", ale to, co si každý Čech představí pod slovem venkov ani z 10% nevystihuje to, co tím myslí Australané. Cesta se změnila v tohle: 

Kde jste kdo?
Kde jste kdo?

V této oblasti Austrálie jsme jeli třeba 4 hodiny pořád rovně, stejnou rychlostí, nepotkali jsme jediné auto. Jediné, co potkáte, jsou krávy. Ty jsou všude. Jak jsme se později dozvěděli, tak farmy s dobytkem jsou v centrální Austrálii obrovské. Některé dosahují velikosti 1/3 Česka. Krávy prostě vypustí do oblasti milionů hektarů, krávy pasou co najdou a párkrát do roka je pak farmáří nahání. A jak, ptáte se? Vrtulníky, zní odpověď. Neskutečný extrém. Na videu jde vidět jak nás krávy doprovázely na naší cestě.

No cesta byla velká legrace. Nakonec jsme po dlouhých dnech v autě dorazili do "velkoměsta" s názvem Birdsville. Se svými skoro 100 obyvateli je to opravdu extrémní díra hahah. V Austrálii už není o moc odlehlejší místo, než je tohle, a právě díky tomuto faktu je to skutečně nezapomenutelný zážitek. Každopádně hned po příjezdu jsme se vydali hledat naši šéfku. Už v Sydney jsme s ní mluvili přes video hovor, ale i tak nás překvapilo, když nás vyzvedla holka o pár let starší než my. Naše šéfka Jenna má tak 35 a mentálně je, stejně jako já, na krásných 14 letech. Okamžitě začly vtípky, smích, byla to jen předzvěst toho, kolik srandy jsme si s ní užili v práci. Dokonce nám připravila překvapení na náš příjezd.

Ubytovala nás ve velkém baráku, takže bydlení jsme měli velice pohodlné. Za nějakou hodinu, možná hodinu a půl jsme dokončili prohlídku "města", kde se nacházel roadhouse, kde jsme pracovali, jedna hospoda, pošta, informační centrum a sportovní centrum. Všichni místní nás krásně přivítali...tady je to opravdu na styl "všichni se znají". Práce byla jednoduchá, roadhouse je v podstatě benzínka, obchod s potravinama a kavárna v jednom. Takže jsme se střídali a pracovali na všech místech.

Uvítací tabule u obchodu
Uvítací tabule u obchodu
Zahrádka s kytkama, o které jsem se staral já!
Zahrádka s kytkama, o které jsem se staral já!

Pár lodyh na zahrádce za dobu mé hlídky zemřelo, ale jak jsem říkal šéfce...to je život. Každý konec je nový začátek haha. Hned první týden jsme se vydali prozkoumat okolí, které je, jak by mnozí uhodli, písečné a pouštní. Birdsville je taková oáza uprostřed ničeho a opravdu kolem nic není. Největší turistickou atrakcí je zde samozřejmě poušť, která začíná nějakých 30km za Birdsville...Písečné duny tady jsou až 30 metrů vysoké a západy Slunce tam jsou opravdu unikátní.

Na ty nejvyšší duny se dá vyjet i autem, ale my milovníci výšlapu jsme nechali naše Subaru raději odpočívat dole pod ní.

Slunce svítí na Měsíc
Slunce svítí na Měsíc

Takže takové je okolí Birdsville. Místní to tam milují a i když pořád nechápu, jak tam někdo může žít celý život naprosto odříznutý od civilizace, tak už vím, že takoví lidé jsou. Jak odřízlé od civilizace Birdsville je? Je to celkem zřejmé už z mapy na začátku článku, ale nejbližší město (se službama, supermarkety, bankami atd...) je Mt. Isa, která leží přibližně 700km severně, tedy přibližně 8 hodin jízdy autem. Co když někdo onemocní? V Birdsville je klinika, která zaměstnává celoročně 1 sestřičku. Ta je tam převážně jako prvotní diagnostik, pokud se však jedná o něco vážnějšího, než záděr, tříska a rýma, musí se zavolat doktor. V těchto odlehlých oblastech fungují takzvaní "flying doctors"...

Ten, který létá do Birdsville, sedne na letadlo v Brisbane a ty se modli abys vydržel, než chlápek doletí haha. Jinak na preventivní vyšetření létá každých 14 dní. Zubař? Prý jednou za rok, ale když jsem se ptal, tak mi řekli, že už ho tam tak 3 roky neviděli haha. Co když dostaneš třeba chuť na nějaké jídlo, zmrzku nebo co já vím, cokoliv, co v tom malém obchůdku nemáme...2 možnosti. Můžeš si objednat z velkého supermarketu, který ti potraviny dopraví (přes různé menší dceřinné společnosti) do Birdsville někdy mezi 3-15 dny. Většinou 15. Druhá možnosti že pojedeš 16 hodin do a z Mt. Isa kvůli uspokojení chuťových buněk. Ono se to špatně vysvětluje, dokud toto člověk nezažije, nedokáže pochopit, co opravdu znamená slovo "daleko" haha. Ta dostupnost všeho v 99% Evropy, kde si lidé stěžujou, že musejí 45 minut autem někam něco koupit...Tomu se tady každý obyvatel outbacku směje.

Jak jsem předeslal, byla to životní zkušenost. Celý ten pobyt nám zpříjemňovala naše šéfka, která se přes své vysokoškolské vzdělání ze Sydney rozhodla usadit ve svém rodném Birdsville. Několikrát nás opravdu překvapila...pokud chcete vědět, jak vypadá Simpsonova poušť a Birdsville z letadla, vyčkejte na další příspěvek! Přijde, jako doprava dobrot do Birdsville, někdy mezi 3-15 dny!