Birdsville - na konci světa #2
Pár týdnů po tom, co jsme přijeli a seznámili se s velkoměstem Birdsville a všemi (opravdu všemi!) jeho obyvateli, nás naše šéfka překvapila. Přišla do práce a říká "Matt (pilot) za váma zítra dojde domluvit se v kolik máte čekat na letišti." Já se samozřejmě zeptal, proč nás posílá domů tak brzy, že jsme ještě ani nestihli nic pořádně po*rat, ale ona že nám zaplatila vyhlídkový let nad Birdsville a Simpsonovou pouští...Matt opravdu přišel a oznámil nám, že jeho 6místná Cessna už se na nás v 7:30 ráno dalšího dne těší.
Nevím, jestli někdo z vás byl nedávno na Marsu nebo aspoň se starým dobrým Bezosem ve vesmíru? Protože pouště centrální Austrálie vypadají přesně tak nějak. Mars. Nikde nic. Spálená půda. No ale pak z ničeho nic uvidíte nepřehlédnutelnou hranici, která odděluje život od Marsu. Jelikož pouštní půda nezadržuje vodu, tedy nevsakuje, a to opravdu skoro vůbec, tak je naprosto patrné na povrchu, kde voda po deštích stojí nebo kudy se loudavým tempem posouvá jinam. A proto se také tento region Austrálie nazývá "Channel country". Channel, anglicky kanál (vodní), je celkem výstižný popis, jelikož přestože tam zrovna žádná voda není, je naprosto patrné, že tam byla a zřejmě zase bude...A ta zeleň! Nevěřil jsem, ale 1 den deště za 4 měsíce je dostatek k tomu, aby se oranžově zbarvená mrtvá pouštní půda probrala k životu. Příroda je opravdu nezastavitelná síla. Jestli jsme si někdy mysleli, že ji můžeme nějakým způsobem kontrolovat nebo udržet na uzdě...ono se nám to vymstí bohužel. Každopádně, zde vložím pár ilustračních obrázků z našeho dopoledního letu hned po východu Slunce. Matt si medil, že máme krásné počasí a všechno jde nádherně vidět, no oponovat jsme mu nemohli. Ale já viděl v Birdsville mraky dvakrát za tři a půl měsíce, tak nevím, čeho se jako obával s tím počasím...zelenáč.
Tak jako první vždy musí přijít představení posádky že ano. Ten chlapec, který si hraje vepředu s tlačítky, byl náš pilot, greenhorn Matt. Vedle něj paní, kterou neznám a za ní její manžel, pán, kterého také neznám. Vedle něj, s mobilem v ruce, připravený pořídit záběry století, seděl kouzelník s míčem Ivan "hlavně mi to nedávej do nohy" Cvešper. No a zadní sedadla jsem měl pro sebe já. Matt to vysvětloval tím, že nejlehčí osoby bývají vzadu kvůli správnému rozložení váhy v té malé plechovce, co létá. Já ale dobře věděl, že lže. Určitě chtěl, abych měl více prostoru a mohl fotit obě strany. Lišák.
Chvíli po vzletu jsme minuli Big Red, tedy Velkou Červenou dunu. Big Red je místní turistická atrakce, je to nejvyšší duna, a také tak trochu brána do pouště. Je dobře vidět ta cesta, kterou se dobrodruzi s auty s pohonem na všechny 4 kola ubírají dále do pouště. Každopádně tahle duna je oblíbené místo na pozorování západu Slunce a také na nějaké to pozorování hvězd. Když má člověk tu chuť a odvahu zůstat v naprosté tmě a zimě do noci...jde vidět opravdu nádherná obloha. Ještě aby ne, nejbližší umělá světla Birdsville jsou asi 35 kilometrů vzdálená a v noci tam stejně nic nesvítí, tak je to jedno. Je tam asi 5 pouličních lamp, které sem tam zablikají, aby vás vystrašily. Ale že by jako svítily na cestu, to ne. No a my letěli dál.
Zde 2 věci. Simpsonova poušť je poušť s nejdelšími paralelními písečnými dunami na světě. Některé duny mají až 300km a spíše působí jako nějaké kopce než typické písečné duny. A druhá věc, vidíte, jak jsou porostlé křovím a trochou zeleně? To je neskutečné...Zapršelo trochu a příroda okamžitě v rozkvětu. No ale ne všude...
Dále do pouště byla místa, kde bohužel trocha deště nepomůže. I když jich nebylo moc. Tyto dvě fotky jsou z Marsu. Oranžové mrtvo, kam jen oko dohlédne. A uprostřed té spálené půdy jsou cesty haha. Tak takto vypadá, když přejíždíte poušť. A ti lidé to tady opravdu vášnivě dělají; není nutno dodávat, že jejich milionová auta jsou na to opravdu dobře vybavená. Když jsem viděl, jak mnozí z nich tankují kolem 300 litrů nafty s tím, že naplnili zatím jen jednu nádrž...Bylo mi jasné, že benzín jim asi nedojde.
Proč Channel country? Tak tady to vidíte. Tolik vodních toků, ať už vyschlých nebo stále funkčních, že jsem byl hodně překvapený. Na fotkách jde i vidět, jak kolem některých břehů vyrostly stromy a další vegetace. Kam všechno tohle teče? Nejsem si jistý, jestli celých 100% této vody končí na stejném místě, ale drtivá většina končí v největším australském jezeře, Eyre. Je to pouštní kolos, a protože je to nejnižší místo v centrální Austrálii, většina vody končí tam. Každopádně výškový rozdíl mezi Simpsonovou pouští a jezerem Eyre je v řádu metrů. To v překladu znamená v podstatě žádné převýšení. Takže kapce vody, která spadne v poušti, to může trvat měsíce, jestli ne roky, než dorazí k jezeru. To nám vše bylo vysvětleno za letu. Po nějaké hodině a půl letu jsme to otočili a mířili zpět do Birdsville.
No tak tady to máte, slavná oáza v poušti - Birdsville, jako na dlani. Vypadá to šíleně, že? Pár baráků a v okolí stovek kilometrů není nic jiného. No kde jinde takový zážitek získáte?? Neskutečné místo. A ti lidé tam bydlí dobrovolně!
Každopádně týdny ubíhaly rychle. Vstávačka, práce, jídlo, spánek a další den znovu. Naše pracovní vytížení se pohybovalo okolo 40-45 hodin týdně za normálních okolností. Už při příjezdu nás ale všichni pomalu připravovali na velkou událost, která měla proběhnout na začátku července - Big Red Bash. Big Red Bash má nálepku nejodlehlejšího hudebního festivalu na světě. Několikadenní festival se, jak jeho jméno napovídá, koná hned pod Big Red písečnou dunou. Já si říkal "ale joo, Australani, furt by strašili...jsou jak televizní noviny na Nově." No a pak to přišlo. V osadě Birdsville, která byla postavena, aby pokryla potřeby plus mínus 90 lidí, se objevilo v rozmezí pár dní 10 000 lidí. Řady na benzín se stály kilometr za městečkem, řady do obchodu metry od vchodu. Naprostý blázinec, lidi ujížděli bez placení, pořád někde zvonil telefon, pípal terminál na benzín, někdo něco chtěl, volal, křičel...Představte si čtvrtek ráno před Kauflandem, jen s tím rozdílem, že nejsou slevy, ale že je vše zadarmo haha. Tak nějak to vypadalo po několik dní u nás v Birdsville. Věkově to sedí taky, drtivá většina byly starší lidé. Mladých bylo málo, není se čemu divit, když lístek na festival stál 600 dolarů haha. A to se musejí připočítat náklady na cestu, jelikož většina lidí musí ujet více než 2000km, aby se tam dostala. No co si budem, byly to náročné dny. Za týden jsem měl odpracováno něco přes 70 hodin. Unavený, znechucený z lidí, kteří se denně na tomto konci světa ptali na čerstvé mléko a dnešní vydání novin. Co jim na to chcete říct? "Rozhlídni se kolem, vole, než by se sem dnešní noviny dostaly, byly by už 3 dny staré." To jsem měl na jazyku pokaždé, když se někdo zeptal a byl překvapený, že tam nnic nemáme. A do kolen jsme šli, když se nás paní ptala, kde máme mléko. Ukazuji ji regál plný trvanlivého mléka, jelikož jsem ho zrovna doplnil. A ona říká "no to ne, kde je opravdové mléko??" Říkáme "Paní, věřte nám, tohle mléko je opravdové, klidně si ho osahejte, není to iluze." Hleděla jak Babiš na vlastní audit. Prý čerstvé mléko. Říkáme za 14 dní. Paní rozhazuje rukama a cosi na nás blábolí, ale to já už odcházím, čímž ji dávám jasně najevo, že nemám čas na takové hlouposti.
No zvládli jsme to a od šéfky jsme byli také královsky odměněni. Ale jasně jsem ji říkal, že toho mám dost a ona se smála. V den hlavního vystoupení jsme všichni dostali odpoledne volno a vydali se na festival (díky šéfce zadarmiko, tak to já rád). Kdo zažil takový pouštní hudební festival, ruce vzhůru! Nikdo? Nedivím se...Šílené a krásné zároveň.
Mimochodem všechny tyto fotografie byly pořízeny z vrcholku Big Red písečné duny. Je celkem vysoká, ne že ne.
Poslední foto a jde se na koncert! Hlavní hvězdou byl Paul Kelly. Neznáte? Já taky neznal, ale to nás nezastavilo vplížit se až pod podium.
A trošku hudby pro zájemce zde.
Paul Kelly byl takový starý páprda, ale rozjel to celkem dobře haha. Po koncertě jsme se ubrali na ubikaci a ráno opět do práce. Po pár dnech se to konečně vše uklidnilo a i zbytky lidí odjely, tak se vše vrátilo do normálu a za další týden náš kontrakt pomalu ale jistě vypršel.
Takže přišly poslední párty, loučení a poslední srandovní dny v práci, kdy šéfka děkovala Bohu, že už odjíždíme. Ale samozřejmě v přátelském duchu haha. Než tuto kapitolu Birdsville uzavřu, tak ještě pár posledních foteček z pouště...
Jestli mě tohle nevynese na obálku Forbes, číslo "Nejpřitažlivější muž planety", tak už fakt nevím.
Tak co na to vše říct. Každé místo, kam jedete, je v podstatě nová školní hodina. Něco se naučíte, něco zjistíte, pochopíte...V tomto ohledu je Birdsville ten nejintenzivnější rychlokurz na světě haha. Porozumět životu na této jiné planetě je něco, poznat lidi, kteří tady dobrovolně žijí, také. Pochopit, co je k tomu vede, jak je vůbec možné, že na tak nehostinném místě je vůbec nějaká osada...Něčemu už rozumím, ale stejně. Zkušenost k nezaplacení. Člověk vyjde základní školu a myslí si, že něco ví. Pak vyjde střední a myslí si, že už ví dost. Pak vyjde vysokou a začne si uvědomovat, že neví zase tolik. Pak začne cestovat...a zjistil jsem, že vím ho*no. Asi tak haha. Takže Birdsville, doporučil bych každému a zároveň vím, že rozhodně není pro každého. Ale co víc přát lidem, než aby poznali co nejvíce? Čím více poznáme, tím víc pochopení máme, a pak to bude zase o něco veselejší všechno!
Každopádně, v momentě, kdy dopisuji tento článek, sedím v tropickém Cairns a jsou to 2 týdny, co jsem opustil Birdsville. Před dvěma dny nám napsala bývalá šéfka Jenna, že si je jistá, že jsme si odpočinuli a že nás chce zpět! Na ještě jeden měsíc, než se to vše úplně v Birdsville uklidní a ona bude moct zvládat vše s jedním nebo 2 občasnými zaměstnanci. Jenna je naprosto skvělý člověk a suverénně nejlepší šéf, co jsem kdy měl..."Šéf". Je to holka, která tě poprosí, abys jí pomohl s tím a tím a prostě to nějak udělěj, aby to fungovalo. Byla z nás nadšená, a tak raději než trénovat další lidi, o kterých neví, jací budou, zavolala nám ať se vrátíme na měsíc. A jak to provedla? Koupila nám letenky z Cairns do Birdsville, na přestupech zabookovala hotely, kde přespíme a to samé udělala pro náš návrat. Takže letíme 8. srpna zpět do Birdsville a 14. září letíme zpátky do Cairns, vše na její náklady. Já se raději ani nechci dívat, kolik stojí let do Birdsville, ale udělal jsem to...řekněme, že by člověk za tu cenu mohl strávit krásné 3 měsíce v Asii jako král haha. No takže prozatím máme malé prázdniny před návratem zpět na místo činu. Sice už jen na měsíc, to uteče, jako voda, ale určitě tam ještě zažijeme nějaké to dobrodružství...
Takže z Birdsville jsme po ose Birdsville - Mt. Isa - Charters Towers - Townsville - Cairns dorazili do tropů, zde dáváme 14 denní dovolenou v deštném pralese a pak hurá zpět do pouště. Co na to říct? Uvidíme!
PS: Cairns a okolí je neskutečně krásné.