Březen - ven z domu vylezem

Po mé první opravdové zimě v životě jakoby ze dne na den příchází léto. Únorová průměrná teplota -15°C se tento týden obrátila na 10°C a počasí je naprosto dokonalé. Obloha bez mráčku, teplo, přitom ale sníh stále drží a jde tedy lyžovat opravdu jen v mikině, což je mnohem příjemnější, než to klasické lyžování v -20°C.

Na začátku měsíce za mnou přijela má spolužačka z vysoké školy, která se také rozhodla hledat tento rok štěstí v Kanadě. A že se jí to u mě líbilo! Vzal jsem ji a jejího přítele na nejdelší bruslařskou trať na světě, která je dole ve městě Invermere na jezeře Windermere. Je to to stejné jezero, kde jsme si v létě půjčovali rychločlun a chodili na pláž. No sice na začátku měsíce ještě nebylo takové teplo, jako je teď, ale krásně už bylo!

Druhý den jsem kamarády vyhnal v 9 ráno na svah, ať si pořádně užijí "můj" skvělý resort. Vstávání bylo těžké, ale stálo za to. Oba byli nadšení. Teď na samém konci zimní sezóny si říkám, jak je Panorama parádní místo na lyžování. Spousta sjezdovek, minimum lidí a žádné řady na vlek. Jak resort vydělává? Nevím. Ale pro nás všechny to je jen dobře. Párkrát jsem své návštěvníky vyfotil na svahu ať mají vzpomínku a další den už si to uháněli zpět do Canmore, kde se zatím usadili. Super návštěva!

Další průběh března lze charakterizovat velmi jednoduše - snažím si užít výhod, dokud to vše ještě jde. Takže lyžuju pokaždé, když mám jen chvilku volno. Troufám si říct, že jsem se o něco zlepšil a hlavně už se nebojím. Naučil jsem se kvalitně padat, takže už žádné zábrany haha! Dá se říct, že skoro každý den je jasno a i když jsem výhledy, jako je na fotce výše, viděl už mnohokrát, nikdy mě to nepřestane udivovat. Těžko vyjádřit, jak šťastný jsem, že tomuto místo můžu říkat domov - i když jen dočasný.

To by ale nebyla Kanada, aby i v březnu počasí něčím nepřekvapilo. Jeden den si to tak v klídečku lyžuju, když se přihnalo pár mraků a na vrcholu se spustila sněhová bouře. Panečku to byla pecka! Lidi zastavovali uprostřed svahu, protože nic neviděli a nechtěli jet dál. Netrvalo to příliš dlouho, ale byl to parádní zážitek. Bouře pak ustoupila, ale mrak zůstal a viditelnost na prdlačku taky.

Není nic lepšího, než lyžovat v tom čerstvém sněhu. Nikde nikdo, celé sjezdovky pro sebe. A hlavně, když pak spadnu (nalijme si čistého vína, to se stává a ne zřídka), tak je to jako do peřinky! Tuhle březnovou výjimku jsem si moc užil, bohužel už se asi nic takového opakovat nebude...Dnešní teplota nasvědčuje spíše tomu, že se budeme moct co nevidět jít koupat do horských jezer. Po dnešním lyžování nalehko (už žádné 3 vrstvy termoprádla a rukavice na Sibiř) jsem se s kamarádem ještě vydal na malou procházku kolem vesničky a jejdamankotky co se nestalo - jsem spálený jak kreveta. Už v říjnu jsme tak trochu pozorovali, že v Britské Kolumbii neexistuje podzim. Nyní lze celkem s jistotou konstatovat, že ani jaro ne. Najednou je skoro léto se sněhem. Bavili jsme se o tom, jak rychle to uteklo, což je takové to staré známé klišé. Na to ale musím říct, že to fak strašně rychle uteklo! S tímto pocitem jsem si dnešní den ohromně užíval a nasával vše kolem, jak jen to šlo!! Bůh žehnej takovým nádherným místům, kde jsou spěch, stres a dopravní špička naprosto cizí slova hahaha. Dnešní lyžování:

Tady jedu dolů a dostanu se sem...

Teď jsem přišel domů z procházky, spálený a hladový, takže se jdu najíst a je zde šance, že se po západu sluníčka půjdu na chvíli před barák naložit do vířivky. No co je tohle za život...?

Každopádně za měsíc a 2 týdny opouštím Kanadu směr Edinburgh za svou novou sestřenicí, což bude taky úplně super a už se moc těším! Jestli tohle čteš, Kristýnko, tak očekávám, že si pro mě připravíš program a pěkně mě tam provedeš!

Na talíři už mě čeká kuřecí tandoori, takže jdu vstříc dalšímu potěšení! Zase příště!