Caldera de Taburiente

Můj první víkend = první výlet. Po 3 dnech, kdy jsem se rozkoukával, nakupoval jídlo, opalovací krém a bohužel i poopalovací krém s léčivou složkou aloe vera haha, jsem vyrazil na lov vulkánů.

Než ale přejdu k věci, první pár vět o ubytování. Jak je v úvodu uvedeno, bydlím blízko Los Llanos ve vesnici Todoque. Nic tady není, jen kostel. Do los Llanos je to autobusem chvilička, na pláž do Puerto Naos taky chvilička, takže je to super místo, odkud vyrážet. Před barákem mám bazén, který můžu kdykoliv využívat, má hostitelka je v pohodě a celkově je to tady fakt krásné. Výhled od domu vypadá nějak takto při zataženém počasí.

Ale místem pobytu se nechci příliš zdržovat, přece jen tady budu jen chvíli. Takže teď už k věci, v sobotu jsem se vydal do té obří díry, kaldery vulkánu Taburiente. Určitě jste si prohlédli na úvodní stránce, jak to přibližně vypadá, zde ale přikládám satelitní snímek celého útvaru.

Díky tomuto snímku můžu krásně popsat, kudy jsem šel. Vidíte ten ocásek kaldery? Tak na jeho levé straně, ty bíle husté šmouhy, to je Los Llanos. Tam jsem přijel autobusem, musel vyšlapat nahoru na okraj ocásku, a pak prudce dolů do té propasti. Tím jsem se ocitl na začátku cesty. No a pak je to už jednoduché. Tentokrát jsem nebyl na vrcholcích, ale šel kolečko podél vnitřní stěny. Takže jsem od ocásku šel po levé straně a přes pravou jsem se okruhem vrátil zpátky do ocásku. A znova jsem musel vylézt nahoru a zase sejít dolů do los Llanos.

(EDIT: Satelitní snímek je vzhůru nohama, tudíž co tady vidíme jako levou stěnu vulkánu, je vlastně pravá atd.)

Už začátek cesty byl nádherný. Co mě fascinuje nejvíc je, jak jsou všechny vrcholky (vlastně celá hranice kaldery) v mracích.

Vidíte tady dole to malé parkoviště? Vpravo dole. Tak tam si všichni vozí zadky na začátek cesty. Všichni kromě mě, já šlapal z Los Llanos haha. Takže to dole je ocásek vedoucí do vnutra.

Pokračujeme dále, scházím dolů a napojuji se na první část cesty. Okruh jsem se rozhodl začít po (z pohledu tohoto obrázku) pravé straně. Takže podél pravé stěny. Později prozradím, proč jsem tudy šel sám. Tak jdeme.

Takto jsem se pomalu ocáskem dostal konečně dovnitř vulkánu. Ještě než jsem ale vstoupil, udělal jsem malou zacházku ke "cascada de colores" neboli vodopádu barev. Barev moc neměl, protože není voda haha. Ale údajně v zimních měsících je to opravdu krásná podívaná.

No a přibližne o pár kilometrů dále už začal výstup na stěnu a začala okružní jízda vulkánem. Musím říct, že jsem měl co dělat. Výstup to nebyl lehký, ale o to to bylo dál. Nezjistil jsem si předem kolik je to kilometrů a trošku jsem měl na konci potíže, obzvláště, když jsem musel ještě znovu pěšky do Los Llanos. Ale výhledy na okružní cestě krásné, stálo to za to. Jen jsem si celou dobu říkal, že už se těším, až vylezu úplně nahoru!

Tyhle poslední 3 fotky jsou už z levé stěny, takže ta protější stěna, tama jsem šel. V téhle chvíli už jsem toho měl dost. Ten terén je pořád nahoru dolů a vzdálenost byla už taky dost velká. No nedá se, říkám si a vracím se dolů do ocásku, jak jsem měl naplánováno.

Když jsem dorazil zpět na to parkoviště na začátku trasy, kam si každý vozil zadek, potkal jsem dvě holky, které jsem už dřív potkal v jedné části cesty. Říkam si, jak se sem kruci dostaly tak rychle. Když jsme si povídali, tak mi řekly, ty jo my tě dnes vidíme už potřetí. Říkám jak potřetí? Šak jsme se viděli na cestě jen jednou. A ony no jooo, ale my tě viděly ještě z taxíku, když nás vezl nahoru. Když jsem jim řekl, že jsem to šel celé pěšky, tak vykulily oči a nechápaly. Pak jsem jim řekl, že jdu ale vlastně z Los Llanos z autobusáku, ne z toho parkoviště, tak to padly do kolen. Věc se má tak, že místní turisti se dovezou autem z Los Llanos na začátek trasy, tam si vezmou taxíka a po levé stěně se nechají vyvézt do nejvyššího bodu trasy. Odtud jdou a vrací se pravou stranou, tedy tím kaňonem, kde já jsem začínal. Takže zatímco všichni většinu času scházejí, já šel vlastně celou dobu nahoru. Do nejvyššího bodu jsem dorazil až na úplném konci, pak jsem musel ještě sejít tu část, kde jezdí taxík a pak ještě jít zpátky do Los Llanos, což je asi 10 km od začátku trasy. No nebudu lhát, měl jsem toho dost. Trvalo mi to přes 8 hodin. Ale jedno pozitivum to mělo. Po pravé stěně jsem šel úplně sám, protože jiného debila, který se nenechal vyvézt taxíkem levou stěnou, nebylo.

Zase na další cestě, čau!