Cebu - centrum Visajských ostrovů a druhé největší město Filipín #3

Okruh kolem celého ostrova máme za sebou, ale co samotné město Cebu? Různé zdroje uvádějí Cebu jako méně než milionovou metropoly, což by toto město automaticky neřadilo jako druhé největší na Filipínách. Administrativní členění v asijských zemích funguje ale trošku jinak. Město Cebu je administrativně ještě děleno na další 3 jednotky a v oficiálních tabulkách se uvádí každá jednotka samostatně. Cebu city má kolem 1 milionu obyvatel, Mandaue city kolem 400 tisíc a Lapu-Lapu city skoro 600 tisíc. Jelikož tyhle tři administrativní jednotky tvoří jedno velké město, po sečtení počtu obyvatel všech tří je Cebu s 2 miliony obyvatel jednoznačně druhé největší město Filipín.

Je to město relativně moderní, v porovnání s venkovem je to velký rozdíl. I přesto se ale při potulování městem setkáte s velmi bizarními věcmi. Hned první bych vypíchnul již věc zmíněnou v prvním článku - chodníky. Představte si, že jdete Prahou, kocháte se místní architekturou, díváte se na vysoké budovy, na oblohu...a najednou jste ve 4proudové silnice a troubí na vás náklaďáky! Proč? Protože chodník úplně nečekaně skončil uprostřed ulice a plynule přešel v další pruh pro motoristy haha. Asijská města, alespoň ty, které jsem měl tu čest navštívit, opravdu nejsou určená pro chodce. V Evropě se podíváte na mapu, řeknete si, že to není daleko a jdete. V Asii to tak jednoduché není...mockrát se mi stalo, že jsem si musel kvůli méně než kilometru prostě zavolat odvoz, protože tam prostě nešlo dojít. V tomto ohledu byl asi nejlépe vybaven thajský Bangkok, i když i tam to byl občas boj...

Další věcí jsou odpadky. I když v tomto oboru byla Manila daleko za vším, co jsem kdy viděl, tak ani Cebu city na tom nebylo nijak skvěle. Možná spoléhají na to, že opravdu nikdo příliš nechodí po svých, protože to jsem se kolikrát zatoulal na místa, kde jsem spatřil úplné skládky bordelu. Dokonce potok/říčka, protékající centrem města, byla na jednom místa v podstatě přehrazená nánosem odpadků. To je opravdový hnus, bohužel tak to v těchto zemích je a ještě nějakou dobu bude. V Evropě berou lidé jako samozřejmost čistotu a řád, aniž by si jakkoli uvědomovali, že to není pravidlo, ale naprosté privilegium. Nahromadit odpadky doma, vynést do venkovního kontejneru, kde několikrát týdně, ne-li denně přijede náklaďák a odpadky odveze...celý tento proces zní na Filipínách lidem jako utopie. Náklaďák jezdí, ale to ten který sbírá odpadky poházené po hlavní ulici, protože to už prostě lidé nemají kam dávat.

Na obrázku jde vidět, že vedle tohoto nánosu odpadků si někdo suší prádlo.

Každopádně v Cebu city jsou i velice moderní stavby a místa. Lidé se hodně schází v nákupních centrech. V tomto oboru spolu soutěží především 2 úhlavní nepřátelé, firemní giganti SM a Ayala. Drtivá většina nákupních center ve velkých městech jsou nákupáky SM nebo Ayala a snaží se jeden druhého trumfnout v architektuře a množství drahých obchodů haha. Nejsou to ani moc nákupáky jako v Česku, protože v takovém obyčejném SM city jsem se mockrát ztratil a nemohl ani najít ten správný východ. Dokonce v některých mívají i venkovní parčík s občasnými koncerty. Taková malá městečka spíše než nákupní centra s pár obchody.

Kousek mimo centrum města se nachází čtvrť, které se říká IT park. Název vychází z faktu, že zde sídlí mnoho mezinárodních firem s moderními kancelářemi. Vstupem do této čtvrti opět vstupujete do jiného světa. Je to jakoby se člověk ocitnul z ničeho nic v centru moderního města, vchody do budov jsou zdobeny mramorovými doplňky, krásně nasvícené, na střechách se nacházejí bary, restaurace...Typicky pro Asii, tohle nejsou podniky pro obyčejné Filipínce, jelikož propasti v platových ohodnoceních bohatých a chudých jsou obrovské. Já si jednou do střešního baru zašel, už u výtahu se mi klanil zaměstnanec v uniformě a bílých rukavičkách, zmáčkl za mě výtahové tlačítko, jelikož jsem asi vypadal unavený a sám bych to nedokázal. Bál jsem se, že se mnou i nastoupí a bude se o mě po cestě do 22. patra starat, ale naštěstí k tomu nedošlo. Tam jsem vystoupil a hned se mě ujal zaměstnanec baru/restaurace, předal mi menu, podržel dveře, nabídl místa na sezení...Tohle všechno se děje jen pár metrů od místa, kde se před bránou IT parku válí odpadky, splašky a kolem nich se motají pouliční psiska. V baru je švédský stoleček s unikátními pochoutkami, prý pro hosty zadarmo. Tak jsem si objednal koktejl a šel se najíst zadarmo. Kuřecí teriyaki, jednohubky s krevetkami a kaviárkem...nabrat si můžeš, kolik chceš. Tak takhle vypadají rozdíly v rozvojových zemích.

Severně od IT parku vede hlavní silnice směrem do kopců nad centrem města. Moje kamarádka mě tam vzala vyzvednout její další kamarádku, měli jsme jít na oběd. Tak jsem využil situace, že se podívám do další části města. Dalo by se říct, že už to byl celkem okraj města a šlo vidět, že lidé tam moc na rozdávání nemají. Až jsem si říkal, že přijde bouřka a ty domky ty nevydrží.

Tak takto vypadá okraj města, domky v kopcích a plechové střechy. Ale lidi úplně skvělí, hrozně hodní, mladí tam běhali a malovali sousedům plechový barák, vedle si tam kopali mezi baráčkama s míčem, který byl starší než já...Příjemná atmosféra.

Já teda bydlel v centru města přímo vedle nákupního centra SM. Proto jsem se tam každý den ztrácel, na internetu jsem si vždycky našel, že tam mají nějakou thajskou restauraci nebo cokoliv jiného, že si tam zajdu...a po 20 minutách bloudění jsem to většinou vzdal a šel vedle mojí budovy do carinderíe na oběd. Hlavní ulice a centrum města Cebu vypadá jako každé jiné velké město řekl bych. Některé ulice mají celkem své kouzlo, některé jsou prostě jen silnice...ale co se nedá upřít je výhled z mého ubytování na večerní město. To jsem si celkem užíval!

Z fotky to moc nejde vidět, ale uvnitř kruhového objezdu byl večerní market, zašel jsem si tam na večeři.

Filipíny jsou křesťanská země s vysokým procentem silně věřících. Velká města to ale už neberou tak vážně, například tento kostel leží uprostřed ulice plné barů a nočních klubů. Takže přes den modlitby a přes noc drinky a tanečky haha. Filipínské křesťanství je známo zbytku světa zejména pro velice radikální tradici na Velký pátek, kdy se radikální křesťané nechávají dobrovolně ukřižovat. Ano, ukřižovat. Děje se to zejména v provincii Pampanga, severně od hlavního města Manily. Několik radikálních křesťanů se nechá od svých kolegů z kostela přibít na kříž, jiní se nechávají brutálně zbičovat ve snaze smýt ze sebe hříchy anebo ve snaze o uzdravení svých blízkých. Skvělá tradice, další důvod ke gratulaci konceptu náboženství. Každopádně, po mém pobytu na Filipínách bych tuhle tradici označil za privilegium těch pár šílenců, rozhodně to neodpovídá většinové atmosféře společnosti.

A toto už je výhled z mého ubytování na přístav a na nákupní centrum ve dne.

Ta jasně svítící, věčně ucpaná silnice je hlavní tah směrem do IT parku. A ještě dále se nachází kopcovitý okraj města, odkud jsem fotil domečky. Není to tak daleko, ale cesta po této hlavní silnici večer zabere dobrých 40 minut, přes dopravní špičku odpoledne to bude tak hodina a půl. Úplná šílenost.

Tak jsem si tam bydlel, když jsem trávil čas ve městě. Kvalitní ubytování na Filipínách není úplně nejlevnější a je celkem boj sehnat něco, kde není cena úplně přemrštěná a kde je teplá voda haha. I můj krásný byt tady v Cebu city neměl teplou vodu. Teplá voda je na Filipínách něco, co nepovažují za důležité, jelikož tam nikdy není zima. To je sice fakt, ale když venku zmokneš jak slepice a máš se pak doma sprchovat studenou vodou...nic moc pro takové zhýčkané lidi, jako jsem já haha. Každopádně taková je realita na Filipínách, opravdu se mi stalo jen párkrát, že jsem sehnal ubytování a dokonce tam byla i teplá voda. Buď to bylo ubytování výrazně dražší, než bych chtěl, anebo to bylo ve vysoce turistické oblasti, kde je teplá voda povinností k přilákání potenciálních hostů. V takové provincii Tabuelan, kde jsem byl na návštěvě v horské vesničce, tam podle mě ani nevědí, že něco jako teplá voda z kohoutku existuje. Je až neuvěřitelné, jak moc člověk prozře, když na vlastní kůži zažije realitu jiných koutů světa. Takže přátelé, dokud nám to život umožňuje, cestovat a cestovat! Je to škola, jako žádná jiná.