Cesta na ostrov Boracay

Po návratu z Bantayanu jsem pár dní spočnul a načerpal síly na to, co mě čekalo. Pro cestu na ostrov Boracay, jeden z nejvíce navštěvovaných ostrovů celých Filipín, jsem zvolil dopravu po zemi. Takže mě čekal autobus na severo-západ ostrova Cebu - trajekt do přístavu Escalante na severo-východě ostrova Negros - z Escalante autobusem do města Bacolod. Tam jsem několik dní zůstal a navštívil pár zajímavých míst v okolí. Později trajektem z města Bacolod na ostrov Panay, do města Iloilo. Tam jsem opět několik dní zůstal a prozkoumával. Dále z města Iloilo autobusem přes celý ostrov Panay až na samý severní cíp ostrova do přístavu Caticlan, kde se jen přesedne na loď na ostrov Boracay.

Celá tahle cesta mi zabrala kvůli zastávkám skoro 2 týdny. Každopádně, pokud si chce člověk uchovat zdravý rozum, nedoporučuju takhle cestovat naráz, vůbec by asi bylo nejlepší přeletět na Boracay letadlem haha. Ale jelikož pro mě je největším darem ze všeho, že mám čas na takové bláznoviny, bylo to super. Cestovat trajekty s místními, zažívat ty každodenní útrapy společně s nimi...jak jinak chcete poznat zemi/kultury/lidi, než takto. Po cestě jsem dostal několik nabídek na ubytování, jedna paní mě zvala k rodině na večeři a dostal jsem i jednu nabídku k sňatku. Pán mi při přestupu z autobusu na trajekt nabízel jednu ze svých dcer, pak si to ale rozmyslel, říkal, že bych ji nechtěl, že je líná hahaha. No prostě Filipíny.

BACOLOD

Takže celá cesta začala v Cebu na jednom z autobusových terminálů, které už samozřejmě znám, jako své boty. Dokonce radím místní paní, kde stojí její autobus, ta na mě nevěřícně hledí, ale nakonec na mě dá a za pár sekund úspěšně do autobusu nastupuje. Já mám 2 možnosti, zvolit levnější autobus, který mě vyhodí v přístavu, otočí se a jede zpátky do Cebu, nebo autobus, který na trajekt najede a odveze mě až do města Bacolod. První možnost je trošku levnější, ale samozřejmě s dobrodružstvím odcamcaď pocamcaď, beru druhou možnost. Ptám se, v kolik do Bacolodu přijedeme, ptali se mě z Airbnb, v kolik mě mají očekávat...Hned jak ta slova unikla z mých úst, uvědomil jsem si, jak hloupá je to otázka, ale už jsem to řekl, tak čekám na odpověď. Paní se podívala na hodinky, jako by to chtěla spočítat, pak se zamyslela a říká: No to záleží na tom, kdy autobus vyjede. Tak proti tomu nešlo nic namítnout, naprostá pravda hahaha. Na blbou otázku blbá odpověď, dobře mi tak. Tak jsme vyjeli, až jsme vyjeli...Cesta byla překvapivě rychlá, ale pak jsme dorazili do přístavu a ejhle, trajekt plný. Člověk by si mohl myslet, že autobus na své tradiční lince bude mít nějak místo zajištěné, ale ono ne haha. Takže jsme byli v přístavu, ale trajekt odjel bez nás. Pak nějak plánujte dobu trvání cesty haha.

Čekali jsme tedy na další trajekt. Už ani nevím, jak dlouho, povídal jsem si tam s ostatníma čekajícíma. Pak přijel další trajekt, náš autobus najel, pár dalších aut a náklaďáků a trajekt zase plný...očividně populární spoj.

Z přístavu do města Bacolod to bylo ještě další pár hodin...myslím, že celkově to byla cesta snad na 10 hodin, šílené haha. V Bacolodu jsem si přes Airbnb pronajal apartmán v centru města a naplánoval si, kam se chci podívat. Bacolod mě celkem překvapil, oproti Cebu to je poměrně pěkně vypadající město. Modernější budovy, cesty, auta, dokonce i jeepney měli už některé nahrazeny minibusy s klimatizací. Některá města na Filipínách mají různé "přezdívky". Bacolod je také známý jako "Město úsměvů", údajně díky množství atrakcí a skvělého jídla, které město nabízí. Atrakcí jsem teda tolik neviděl, ale jídlo bylo fajn! Nejlepší byl ale výlet za město do Mambukal resortu. Jsou tam horké prameny a denní vstup do resortu byl za hubičku. Nevypadalo to, že by tam byli nějací lidé, resort byl prázdný. Bylo mi tedy řečeno, že drtivá většina hostů jsou právě na denní vstup o víkendech a v době prázdnin, přijedou, grilují, koupou se a pak jedou večer domů. No každopádně já měl zase resort sám pro sebe, tak jsem se koupal, procházel a nahříval v horkých pramenech do sytosti.

ILOILO

Po pár dnech jsem se rozhodl pokračovat, moderní jeepney mě dopravil blízko přístavu v Bacolodu a já se vydal koupit si lístky. Když jsem se blížil, bylo mi divné, že jsem jediný člověk, který tam jde. Tak jsem se zeptal u brány hlídače a ten mi říká, že jsem na terminále pro nákladní trajekty. Tak se ptám, jestli mě tento nedoveze náhodou do Iloilo. On na to, že doveze, ale že cesta potrvá strašně dlouho, že je lepší použít vedlejší terminál pro osobní přepravu, že používají rychlejší lodě. Tak poděkuju a přesouvám se k vedlejšímu terminálu. Tam vidím neskutečnou řadu, had se kroutí vnitřkem a končí až venku na schodech u vstupu do budovy. Modlím se, ať to není řada na moji loď...samozřejmě, že je. Tak si tam stoupnu a čekám, co bude. Po pár minutách se se mnou dává do řeči pán, co stojí přede mnou. Směje se a říká, že jsem si vybral super den na to jet do Iloilo. Tak se ptám, co se jako děje, jestli je tohle normální. Tak samozřejmě, že nebylo, předchozí lodi se totiž vznítil motor haha. Loď do Iloilo jela plus mínus každé 2-3 hodiny a spoji v 9, když už byli všichni na palubě, vybuchl motor. Říkám jak jako??? A borec se smál a ukazuje rukama "no jako BOOOM a pak všude kouř". Tak je vyhnali a všichni čekají na další spoj, kterým jsem teda plánoval jet i já. "No ale tam se všichni nevlezem ne? do toho dalšího" ptám se. "No to rozhodně ne! Tady ta paní, co zrovna přichází, počítá lidi a utne řadu". Světe div se, řadu utnula u paní stojící za mnou haha. Takže jsem byl předposlední cestující, který se na loď dostal. Chaos v terminále byl neskutečný, lidi cestovali do práce a vůbec se jim nelíbilo, že musejí čekat na další spoj...No to je život, navíc na Filipínách to platí dvojnásob. Když jsem konečně odevzdal bágl a šel po molu k mému transportu, viděl jsem vedle odstaveného chudáka loď, z které se kouřilo. Kdo by čekal, že tam budou ve spěchu běhat lidé v uniformách a pracovat rychle na nějakém zvládnutí krizové situace, těžce by narazil. Dva týpci v žabkách, jeden v tílku, druhý bez trička, stáli na molu vedle doutnající lodi. Jeden se smál a hrál si na telefonu a druhý se zamyšleně díval na kouř a silně potahoval ze svojí cigarety haha. Když už nic, alespoň rozhodně nepanikařili.

Mé lodi naštěstí motor nevybuchl, a tak jsme dorazili do Iloilo všichni bez úhony. Vzal jsem si taxík do centra na mé ubytko a vydal se na procházku. Iloilo je známo jako "Město lásky". Trošku podezřelý název, ale údajně vychází z reputace místních, kteří jsou velice přátelští a vítají každého návštěvníka. Město má několik moc pěkných částí, což mě celkem překvapilo. Ale ani tady se bohužel nevyhnete chaosu v dopravě, dopravním zácpám a věčnému čekání...přestože to není město nijak veliké.

Zácpa kam oko dohlédne. Tak jsem vzal město útokem pěšky! Dokonce i promenádu u moře tam mají, i když trošku zanedbanou a nikým nevyužívanou.

Na konci promenády jsem narazil na rybáře, kteří si v pohodě u frekventovaného mostu na hlavní silnici užívají svého odpoledne. Dále mé kroky vedly na hlavní náměstí v centru. Tam jako bych se ocitl ve španělském městě, koloniální odkaz se nedá na tomto náměstí zapřít. Navíc bylo náměstí krásně upravené a hrála tam dokonce ve skrytých reprácích klasická hudba! Byl jsem celkem překvapený, moc pěkné náměstíčko.

Jeden den jsem se dozvěděl, že se v jedné severní části města koná jakýsi festival, tak jsem se tam jel podívat. Průvody a stánky v ulicích, vše začínalo u katedrály. Byl to nějaký náboženský festival, tak jsem se vetřel mezi místní a klasicky dělal, že tam patřím haha. Jsem jako chameleón, zapadnu všude. Na všechny se usmívám a kývu hlavou, takže to vypadá, že vím co se děje, i když v 95% případů nemám ani páru.

V Iloilo jsem se dokonce, snad poprvé na svých cestách, podíval do muzea! V přípravě na večerní plánovanou večeři a drink jsem se tam zastavil, abych zjistil, co bude stát večer za to zkusit haha.

 Brandy teda není zrovna moje oblíbené, ale na Filipínách jsou na svůj výrobek hrdí a muzeum bylo sice maličké, ale moc pěkné haha.

Po pár dnech jsem se opět vydal na cestu, tentokrát to byl autobus přes celý ostrov Panay až do přístavu Caticlan, kde na návštěvníky ostrova Boracay již čekají rychločluny. Boracay si rozhodně zaslouží svůj vlastní vstup, takže o tom zase příště!