Chiang Mai - město chrámů

Chiang Mai je provincie na samém severu Thajska, položená v poměrně hornatém terénu, který je zárukou nespočtu krásných míst. Proto je provincie Chiang Mai jednou z nejvyhledávanějších v rámci Thajska, a to zejména baťůžkáři a turisty s dobrodružnými choutkami. Samotné město Chiang Mai, které je logicky centrum celé provincie, je jedno z největších v celém Thajsku a je slavné svým historickým centrem, které je na opravdu velmi malé ploše domovem pro více než 300 buddhistických chrámů. Vyloženě chrám na každém rohu.

Z Bangkoku jsem zvolil nejrychlejší a nejpohodlnější způsob dopravy - letecky. Let z Bangkoku do Chiang Mai trvá necelou hodinu. Města jsou od sebe vzdálena něco kolem 700 km, ale bohužel je letecká doprava opravdu ten nejlepší způsob. Cesta na sever Thajska po silnici je velice krkolomná a zdlouhavá, jelikož se s narůstající nadmořskou výškou na severu i výrazně prodlužuje časově. Silnice se točí kolem úpatí hor, národních parků a okrajů pralesů, není to tedy rozhodně ta nejrychlejší a nejpohodlnější volba. Město Chiang Mai na první pohled působí opravdu jako typické thajské město, všude spousta lidí, stánků a jídla. Ale hned s přiblížením se k historickému centru města je zřejmý ten rozdíl. Chiang Mai je právem hlavním městem buddhismu. Staré město (old city) je od zbytku města odděleno vodním příkopem a jeho perfektně čtvercový tvar dovoluje vstup jen několika bránami na každé straně. Je to architektonicky velmi zajímavé a reálně dost otravné, jelikož když je člověk pěšky, celkem mu trvá, než k jedné z těch bran vlastně dojde...kolikrát je třeba obcházet část města v 35 stupňovém vedru, což ideální není. Takhle to vypadá na mapě.

Uvnitř staré části města je přes 300 buddhistických chrámů, každý se svými specifiky a vzhledově rozdílný. Je to opravdu podívaná, pokud je člověk chrámový nadšenec...a ještě úplně jiný význam má tohle místo pro samotné Thajce, kteří plní všechny chrámy ve dne v noci svými navštěvami a modlitbami.

Stačí se dostat přes tento vodní příkop a jste uvnitř. Na fotce je staré město vlevo za hradbami. Ty jsou v noci samozřejmě nasvícené no a nevypadá to vůbec zle se tam takhle v noci procházet. Každopádně chrámů je uvnitř tak moc, že to ani nejde vše fotit, a také v provincii je tolik nádherných míst, že není radno ulpět jen na centru města! Ale samozřejmě nějaká ochutnávka chrámů je potřeba...

Opravdu je jich hodně...jak jen tak procházíte starým městem, nemůže se stát, abyste alespoň na 20 chrámů sami od sebe nenarazili. Paradoxně ten úplně nejslavnější a nejnavštěvovanější chrám Chiang Mai leží mimo město v horách. Wat Doi Suthep je skvost, i když už hodně turisticky profláklý. Cesta k němu vede po prudkých serpentinách a chrám stojí na samém vrcholku horu. Poslední výstup k němu vypadá nějak takto.

Po tomto posledním, ve 40 stupňovém vedru a při 100% vlhkosti nelehkém, výstupu se konečně můžete pokochat samotným chrámem. Zajímavost, která se týká vstupu do chrámů v Thajsku - ženy musejí mít zakryté nohy a ramena. Jak se to dodržuje a nedodržuje jde ruku v ruce s tím, jak slavný samotný chrám je. Každopádně v Thajsku (narozdíl třeba od Srí Lanky) se to vůbec nevztahuje na muže.

Poslední fotka znázorňuje vstup na hlavní nádvoří chrámu, mou nešťastnou kamarádku Ellie z Myanmaru, kterou donutili se jít převléct do dlouhých kalhot a v neposlední řadě krále Thajska na obrazu u vstupu. Jmenuje se Mahá Vatčirálongkón Bodindradebajavarangku, ale každý říká jen Rama X. - Rama desátý. Z mých hodně omezených lokálních zdrojů není Rama X. příliš oblíbený, narozdíl od jeho otce Ramy devátého, který se prý o zemi staral mnohem lépe. Já jakožto cizinec, který strávil v Thajsku dohromady všehovšudy 3 měsíce, nemohu a ani nechci příliš soudit. Každopádně nikdo neodjede z Thajska, aniž by jeho tvář dobře neznal. Je všude. Jeho obrazy bývají na bránách ve městech, chrámech, u vchodů nákupních center, někdy i restaurací. Naprosto bizarní z mého pohledu je thajské kino, kde se před každou projekcí promítá spot, na kterém se král veze po zlaté lodi po bangkokské řece Chao Praya nebo se modlí u nejsvatějších chrámů. Při téhle události celé kino vstane na počest svému králi. I když jsem byl v kině s kamarádkou, která krále nesnášela, s brbláním vstala, protože co kdyby náhodou že jo...zajímavý zážitek. Když už jsem ale načal kino, thajské superluxusní nákupní centra mají i superluxusní kina. Byl jsem asi ve 3 a zase musím říct, že kvalitou daleko předčí ta česká, takže bych vřele doporučoval na nějaký ten kasovní trhák v deštivý večer zajít.

Co stojí za zmínku ohledně severního Thajska je určitě vidět na mých fotkách. Jelikož jsem v Chiang Mai byl na konci března/začátku dubna, přijel jsem do období velice nízké kvality ovzduší. Proto všechny fotky vypadají trošku temně a zasmušile. V období od ledna do přibližně konce dubna je v severním Thajsku sezona pálení. Farmáři, nutno podotknout že již ilegálně, pálí svá pole se zbytky úrody, aby se tak připravili na další sezonu. To, v kombinaci s klasickým znečištěním ovzduší z dopravy a velkým suchem v tomto období, má za následek opravdu takový smogový opar. Je to to nejhorší, co se může stát profesionálním cestovatelům-fotografům, protože to prostě fotky naprosto kazí. Každopádně cestovatele-nefotografa, jako jsem já, to rozhodit nemůže.

To bychom měli chrámy. Milovníci architektury musejí Chiang Mai rozhodně navštívit. Ale stejně tak milovnící přírody, protože jen co vyjedete z centra města, dostáváte se do kopcovité džungle, která nabízí mnohé. Od krásných procházek k vodopádům po malé vesničky lidí žijících opravdu tím nejskromnějším životem. Třeba už jen návštěva univerzitního kampusu v Chiang Mai je celkem pěkná podívaná, nemluvě o místní kantýně. Celý kampus má svůj vlastní noční trh, kde koupíte opět vše od šatů přes nabíječky až po manikurní nůžky. A restaurace na těchto univerzitních trzích jsou ještě o pár bahtů levnější, než ty na trzích obyčejných. A to jsem si říkal, že už ani není možné...

Není nad to zajít si k jezeru v kampusu a pak skočit na pořádnou večeři za 40 bahtů a pokecat se studentama o tom, jak se jim tady nelíbí a jak by chtěli všichni do Evropy nebo Austrálie. Očividně i v Thajsku platí staré dobré pravidlo, že sousedův trávník se zdá vždy zelenější.

Jen o pár minut chůze dále od univerzitního kampusu se člověk dostává už z města a není třeba dlouhého pochodu, abyste narazili na vodopády. Tento se jmenoval Huay Kaew. K mému překvapení byl vstup zabarikádovaný a místní mi řekli, že dnes je prostě zavřeno. Přišlo mi to, jako blbost, je to vodopád, tak jak zavřeno? Vypadalo to, jako by se prostě nechtělo nikomu sedět u vstupu...Tak jsem zapnul aplikaci mapy cz, která je naprostý skvost co se týče turistických tras. Je tam znázorněná každá pěšinka uprostřed džungle. Mapy cz mi ukázaly, že se k vodopádu dostanu i z druhé strany, v podstatě východem. Tak jsem si říkal, že to zkusím. Tam samozřejmě nikdo nehlídal a byl tam krásný přístup. Po cestě jsem potkal pár místních, kteří u vodopádu piknikovali a ti říkali, že to tak bývá někdy zavřené, ale že si z toho nemám rozhodně dělat hlavu, že na to každý kašle. Důvod zavření mi ale neřekli a já ho do této chvíle neznám. Ale plynula z toho další výhoda, v podstatě kromě mě a toho páru místních, kteří hodovali u spodního toku, tam nikdo nebyl.

Chiang Mai je považováno za centrum severního Thajska a je to rozhodně pravda, ale přece jen už to má hodně daleko k thajskému hlavnímu městu Bangkoku. Hlavně v tom, že pár kilometrů od Chiang Mai už se člověk dostává do jiného světa. Světa bez vymožeností a často třeba i bez elektřiny. Zejména čím blíže k hranici s Myanmarem, tím více se vytrácí vyspělost thajského království a začíná vládnout džungle. Krásná místa, přehrady, lesy, hory...Velmi slavným místem již nějaký ten kus za Chiang Mai je přehrada Huay Thueng Thao, která je obklopena mnohými traily a procházka kolem ní je moc pěkná náplň odpoledne...když teda zrovna není 45 stupňů. Po obvodu přehrady jsou také slavné bambusové restaurace, které jsou postaveny na vodě a jsou velice oblíbené mezi místními, kteří si rádi zpestří rodinné odpoledne. S tímto stylem hodování jsem se později setkal i v Chiang Rai, kde to však mělo ještě mnohem větší nádech divočiny.

Takový krásný obídek s pořádným doplněním cukrů v podobě Fanty s ledem je v tom počasí odměna k nezaplacení! Celé místo má extrémně relaxační atmosféru, takže jsem se tam stavil několikrát při svém pobytu v Chiang Mai a rozhodně toho nelituji! Při svých pojížďkách mimo město jsem také narazil na asi nejkrásnější kavárnu, kterou jsem kdy navštívil. Kavárna je už mimo Chiang Mai v okrese Mae Rim, což je tak 30 minut mimo město. Ne teda, že by byla nějak extra moderní, i když na poměry Thajska byla moc pěkná. Hlavním důvodem té krásy bylo umístění kavárny, ta je totiž postavená uprostřed džungle přímo nad řekou, která v tom místě tvoří malé kaskády. Jak to tak bývá, ceny jsou tam maličko přizpůsobeny lokaci, ale rozhodně to stojí za to!

Zůstal jsem tam až do zavíračky, opravdu moc příjemná kavárnička!! Chiang Mai je úžasné místo na navštívení, nadšený jsem byl hlavně z míst za městem, jako byla třeba tahle kavárna...To jsem ještě nevěděl, že ještě o sto kilometrů severněji položené město Chiang Rai pozdvihne laťku divočiny ještě o trochu výše. Z Chiang Mai do Chiang Rai jsem se dostal autobusem a už cesta napovídala, že to bude ještě o něco ryzejští zážitek thajské kultury a obyčejného života místních! Takže Chiang Rai!