Fuencaliente - konec světa, konec výletu

Celý srpen jsem volno trávil tím, že jsem navštěvoval moje oblíbené místa. Zejmé na pláž v Puerto Naos. Voda v oceánu je úžasná, dokonale osvěží, zároveň není tak studená, aby mi tam byla zima haha. Také jsem znovu!! vyšlápl nejtěžší úsek trasy GR 131, tedy z Puerto Tazacorte na Roque de los Muchachos. Tentokrát jsem nepokračoval po hřebenech, ale sestoupil na sever ostrova do Santo Dominga. Ty úžasné výhledy z Roque de los Muchachos jsem prostě musel zažít znovu a překvapivě to podruhé už ani nebyl tak nesnesitelný výšlap. Možná také proto, že jsem tentokrát nenesl tak těžký batoh...

V průběhu léta se počasí na ostrově poměrně citelně mění. V červenci bylo nádherně, ani mráček skoro celý červenec a teploty v rozmezí 25-30°C. Srpen byl šílený. Opravdu skoro celý srpen bylo takové horko, že jsem některé dny ani nevylezl z domu, když jsem vyloženě nemusel. Stává se to tady každé léto, mají pro to i jméno, ale zapomněl jsem ho haha. Je to období, kdy větry v horních částech atmosféry přinesou písek ze Sahary a spolu s ním a nesnesitelné vedra. Toto léto to trvalo nějak déle než obvykle a bylo to fakt šílené. V tomto období také hořela velká oblast na ostrově Gran Canaria, zde naštěstí požáry nehrozí...No a jakmile se přehoupl kalendář do září, počasí na to okamžitě zareagovalo. Teploty citelně poklesly do příjemných hodnot, takže se opět dá venku pobývat beze strachu, že vám vzplanou vlasy. Využil jsem toho hned a vydal se na poslední cestu na jedno z mých oblíbených míst - na jih ostrova do Fuencaliente.

Ve Fuencaliente jsem už byl, když jsem končil 3 denní trek GR 131, tentokrát jsem se však dopravil autobusem a nechal si celý den na průzkum oblasti. Díky těm hodinám, které jsem měl, jsem mohl projít vše, co tahle oblast nabízí. A musím říct, že jsem byl unešený!! Z nějakého záhadného důvodu mě sopečný terén, kde je jen spálená půda a ztuhlé lávové proudy fascinuje mnohem více, než oblasti pokryté zelení. Je to jako teleportovat se na povrch Marsu. Všude, kam dohlédnete, je jen sopečný prach a pustina...Kromě malého pásu půdy, kde nějaký vikuk pěstuje víno hahaha. Nejprve jsem se vydal do vnutra vulkánu San Antonio, který je jedním z těch mladých vulkanických útvarů na ostrově.

V jícnu vulkánu už vesele rostou stromy, kolem vulkánu je však spálená půda.

Celý den mě provázelo takové apokalyptické počasí, od rána tma. Já za to byl rád, jelikož to byla moc vítaná změna po sprnových vedrech. Tady na fotce z vulkánu San Antonio jde vidět, jak směrem k pobřeží už není jediná rostlina. Škoda, že na fotkách nejde lépe rozpoznat textura povrchu, je to opravdu jak Mars. V pravé části fotky jde vidět pěšina, která vedla na další, ten nejmladší, vulkán La Palmy - Teneguía. A tam vedly mé další kroky. Po cestě tam jsem se však ještě zastavil v malém muzeu vulkanické činnosti. Stálo mě to 5 drahocených éček haha, ale mohl jsem si přečíst, jak přesně ostrovy vznikly a další podrobnosti o místních vulkánech. Fascinující věci, i když jsem o některých z nich věděl již z dob mého studia v Las Palmas, i tak to bylo nejlépe utracených 5 eur za poslední týdny hahaha.

Tuhle fotku jsem pořídil ze 2 důvodů. Zaprvé, jde krásně vidět malý kráter. Tyhle vedlejší krátery se tvoří kolem sopek, kde je tak vysoký tlak, že všechen materiál nestíhá unikat skrze hlavní jícen. A zadruhé, vpravo na fotce lze vidět ten zelený pás vína hahaha. Nevím, který odvážlivec si to tam postavil, ale podle všeho se zde vínu daří skvěle, dokonce víno z této jižní oblasti ostrova bývalo v dobách španělského impéria vyhledávanou pochoutkou šlechticů a bohatých rodin po celé Evropě!

A zde jde alespoň trochu vidět, jak vypadá celé okolí sopky Teneguía. Všude je ztuhlá láva, lávové proudy jsou zde jasně rozeznatelné, jelikož k poslednímu výbuchu sopky a úniku lávy došlo v roce 1971! Z hlediska našeho života je to 48 let, z hlediska historie planety je to jako by k výbuchu došlo před setinou sekundy. Je to opravdu fascinující místo!

A tam dole již lze spatřit nejjižnější bod ostrova, maják Fuencaliente. Majáky tam jsou vlastně 2, jeden se zachoval z 19. století a vedle něj postavili nový. Pořád ale fungují oba. Nevím teda proč, četl jsem to tam na tabuli ale moc jsem tomu nerozuměl haha. Každopádně čemu jsem rozuměl bylo, že tento nejjižnější cíp ostrova je místo, kde se získává mořská sůl. Nevím, jak se takovému místu říká v češtině, ve španělstině jsou to salinas, zdejší Salinas de Fuencaliente jsou takovou pýchou místního ostrova. Od té doby, co jsem se o nich dozvěděl, jsem tuhle sůl začal kupovat v obchodech, je dokonce nejlevnější hahaha.

Pronikl jsem až do samotného komplexu a vyfotil si ty tuny soli. No musím říct, že zpracovávat to nebude žádná legrace, dělají to samozřejmě vše ručně, jak tradice velí...Po téhle malé exkurzi jsem se vrátil k majákům a ke svému štěstí zjistil, že od majáku jezdí autobus do města. Spokojený, že už nemusím šlapat zpátky jsem na něj počkal a vydal se na cestu domů.

Můj poslední výlet na La Palmě byl nádherný, stejně jako celý ostrov. Jsem zvědavý, kam mě to zavede příště, budu si už ale navždy pamatovat, jak je La Palma kouzelná!! Po více než 2 měsících musím říct La Palmě sbohem, třeba zase někdy!