GR 131 El Bastón, část 1.

Tak je to tady, lepší prodloužený víkend jsem si nemohl přát! V pátek 19. jsem vyrazil na svou plánovanou takřka 70 kilometrovou 3 denní procházku po vrcholcích ostrova La Palma. Trasa je následující.

Obrázek uvádí 66 km, na oficiálních stránkách uvádějí 72 km. Težko říct, každopádně to už je kilometr sem kilometr tam.

Můj původní plán byl jasný, dopravit se brzy ráno na jih ostrova začít svůj pochod tam. Trasa se dělí na 3 úseky - jižní část Ruta de los volcánes, střední část El Pilar - Roque de los Muchahos a severní část Roque de los Muchahos - Puerto Tazacorte. I když to spousta lidí rozděluje do více dní, tyhle 3 úseky mají každý svůj specifický ráz, a proto se uvádějí jako jednotlivé etapy. Ráno mi zazvonil budíček, vstal jsem, snídal a ještě dolaďoval své stravovací plány (na cestě není žádná možnost doplnit zásoby). Najednou jsem zjistil, že mi asi ujede autobus. Dělal jsem co jsem mohl, ale autobus nedbal mé potřeby a ujel. Říkal jsem si, nic pohodička, pojedu druhým. Tak se taky stalo, když jsem ale přijel do Los Llanos, kde jsem přesedal na autobus na jih, dozvěděl jsem se, že další jede za 3 hodiny!!! Můj neprůstřelný plán se rozpadl ještě dříve, než sem dorazil na start. Já starý flexibilní lišák rychle zvážil všechny možnosti a naskočil do zrovna odjíždějícího autobusu směr Pt. Tazacorte. Šak co, půjdu z druhého konce! Dobré řešení...?

Jelikož už jsem neměl možnost zkontrolovat přesné parametry úseku Pt. Tazacorte - Roque de los Muchachos (mobil jsem dal na úsporný režim baterie, aby vydržel 3 dny), přemítal jsem si v autobuse, co vlastně vím. Jediné, co jsem si pamatoval o tomto úseku byla extrémní obtížnost. V tomhle směru jde totiž o výstup z puerta (přístavu) na nejvyšší vrchol ostrova Roque de los Muchachos, tudíž z 0 m.n.m do 2426 m.n.m. Na samotných stránkách turismu La Palma je uvedeno "jen pro extrémně zdatné". Tak to je pro mě ne? Říkám si... No hergot. Musím přiznat, sáhl jsem si na dno. Ale pojďme od začátku.

Puerto Tazacorte je mimochodem jeden z nejdůležitějších přístavů koloniálního období Španělska. Právě zde se vylodili dobyvatelé ze Španělska při svých kolonizačních snahách na La Palmě a v 16. století odsud vyváželi stovky tun cukru, čímž nezanedbatelně zásobovali královskou pokladnu.

Hned první metry úseku napověděli, že se bude jednat lidově řečeno o "celodenní krpál".

To, co vidíme, je prosím pobřeží tvořené lávovými proudy. Boží. Stoupal jsem a stoupal. Pohled na druhou stranu, do kaldery Taburiente, po jejíchž hřebench vede trasa.

Ty zakryté plochy jsou banánové plantáže. Tady je pěstovat opravdu umí, kanárské banány jsou skvost.

Asi v půlce cesty jsem měl už trochu krizi. Tento výhled na Pico Bejenado (na kterém jsem byl minulý týden) a za ním ležící hřeben, který tvoří úsek Ruta de los volcánes, mi byl jedinou útěchou a povzbuzením. Bylo to fakt šílené. Pořád strmě nahoru, výškové metry ke zdolání sice pomalu ubývaly, ale za to vzdálenost do cíle neubývala vůbec. S batohem plným jídla a vody, který se mi zarýval do ramen, to nebylo vůbec nic příjemného. Dostal jsem se do fáze, kdy jsem fakt 10 minut šel a 5 minut seděl. Naštěstí jsem po vypití druhého litru vody dostal druhý dech. A taky se mi ulevilo na váze batohu haha. Sáhl jsem si na dno, ale šlapal jsem dál, prostě jsem se na ten nejvyšší vrchol musel dostat. Nejhorší bylo za mnou a jak jsem se blížil k cíli už se přede mnou otvíraly ty nádherné výhledy.

Ujít asi 16 a půl kilometru do tohoto místa mi trvalo dobrých 8 hodin. To je neuvěřitelná rychlost 2 km/h. Když jsem šel svatojakubskou pouť, šel jsem v průměru 5-6 km/h. Tohle bylo fakt neskutečné trápení a boj. Ale vše dobře dopadlo a já už byl skoro v cíli!

No a za malý okamžik už přišla úleva...

A jaký byl z nejvyššího vrcholu výhled...?

Vlajková loď celé observatoře, GTC. Je jedním z největších a nejvýznamnějších zrcadlových teleskopů na světě. S průmerem objektivu 10,4 metru se řadí na vůbec první příčku ve světě. A já ho mám na dlani.

Z důvodu velkého spálení zadní části krku jsem zvolil vizáž s kšiltem dozadu, kupodivu s velkým úspěchem pro můj krk. Odnesl to ale můj nos. Tomu se říká životní trade off. Něco získáš, něco ztratíš haha. Ještě teď se mi nos loupe.

Po velice vyčerpávajícím dni jsem měl poslední úkol a to najít si přístřešek na noc. Jelikož je spaní pod širákem zakázáno a tím tuplem v Národním parku, rozhodl jsem se spát pod širákem. Na Roque de los Muchachos se pořádají exkurze pozorování hvězd za nějakých 30 eur, tak já si říkal, že si udělám svou vlastní. Schoval jsem se v takové dutině skály kousek od observatoře, která mě chránila i před šíleným větrem. Rozbalil jsem si karimatku se spacákem a spokojeně čekal na západ Slunce, když v tom se objevila nějaká osoba. Říkal jsem si no super, vyhmátli mě a já buď budu hrát mrtvého nebo zaplatím flastr. Z osoby se vyklubala Anna, švédská stážistka pracující v jednom z teleskopů observatoře. Dali jsme se do řeči, povídala mi o práci, jak to tam chodí a co vše dělají, no dalo by se říct, že jsem měl opět dost štěstí haha. Vše mi povyprávěla a když odcházela ještě dodala, že jsem vybral dobrý spot na pozorování hvězd a ať nemám strach, že ten ranger, co hlídá v noci, na to prdí a nikde na obchůzky nechodí. Tak jsem mohl v klidu ulehnout...

Druhý den přijde v pokračování...