GR 131 El Bastón, část 2.
Tedy řeknu Vám, spaní pod širákem v 2400 metrech nad mořem má své velké klady. A také protiklady.
Začneme tím negativním - vítr. Ačkoliv vůbec nebyla zima, což mě celkem překvapilo, vítr byl nesnesitelný. Teplota neklesla ani pod 10 stupňů, ale vítr byl té noci opravdu otřesný. Byl jsem sice "ukrytý" v dutině skály, ale ta mě chránila jen ze 2 stran. No moc jsem toho nenaspal.
Pozitiva - hvězdy. Observatoř nebyla vybudována na tomto vrcholku jen tak náhodou, ta noc byla nepopsatelná. Těžko přiblížit, jak obloha na jednom z nejlepších míst pro pozorování hvězd vypadá, každopádně asi lze s jistotou říci, že to nebylo špatné.
Po pár hodinách takového polospánku jsem o půl 7 sbalil spacák a mazal ještě v měsíčním svitu zpět na úplný vrcholek pozorovat východ Slunce. Také podívaná, která stojí za to!
Už první den se mi sem tam naskytla možnost zahlédnout v dáli Tenerife, za východu Slunce to byla ale jiná podívaná. Nejvyšší hora Španělska Pico de Teide jasně ční nad mraky a je to taková třešnička na dortu celé podívané. Po půl hodině kochání se výhledem a boje s větrem jsem se pomalu rozloučil s Roque de los Muchachos a pokračoval dále. Musím předeslat, že v podstatě celý druhý den lemovala stezka ty nejvyšší vrcholky La Palmy, tudíž jsem celý den strašně moc bojoval s větrem. A díky nevyspání i sám se sebou. Rozhodl jsem se, že si dám odpočinkový den a přespím v Punta de los Roques, což je "luxusní" přístřešek asi ve 2 tisících metrech. Je to kamenná stavba, uvnitř 2 stoly, 2 lavečky a spací místnost. Sice jsem si tím zkrátil doporučenou délku pochodu asi o 12 kilometrů (tzn. třetí den jsem to musel dohnat), ale říkal jsem si, že po té noci na větru to potřebuju. Plán byl tedy stanoven a já vyrazil!
Ještě než jsem sešel úplně, zvěčnil jsem poslední teleskop v řadě - Jardous Kapteyn Telescopio (JKT).
A jedna selfie...Nevalné kvality, ale je možno vidět mou image na druhý den. Takhle jsem vyřešil ochranu proti větru. Čepici jsem sice neměl, ale poradil jsem si. Styl Jirka Babica: "Když nemáš kečup, dej tam hořčici".
Pak už jsem začal scházet z nejvyššího bodu La Palmy, ale celý den se trasa udržovala nad 2 tisíci metry. A výhledy tomu odpovídaly.
Zanedlouho jsem dorazil na Pico de la Cruz.
Zde jde krásně vidět moje další trasa.
Přede mnou je vidět pěšina, která vede po všech vrcholcích a pak dále na jih (na fotce úplně dozadu) do Fuencaliente. To vše jsem měl ještě před sebou. Už jsem viděl nudnější cesty.
Pokračoval jsem dál a dál po té krásné stezce nad mraky. Těch 6 hodin, kterých jsem strávil chůzí uběhlo jako nic a já dorazil do svého cíle. Bylo teprve lehce po obědě, když jsem spatřil přístřešek jménem Punta de los Roques.
Bylo to naprosto kouzelné místo, a protože snad vůbec nikdo nešel celou délku trasy El Bastón, byl jsem tady celý den úplně sám. Navečer se ukázala jedna Španělka, která také ráno vycházela z Roque de los Muchachos, ale trvalo jí to celý den. Palec nahoru, protože byla silnější postavy a moc se mi nechtělo věřit, že to zvládla. Každopádně spaní zde byla velice dobrá volba, kolem dokola byly krásné výhledy a hlavně, v noci úkryt před větrem!!! Pár výhledů z blízkosti mého příbytku.
Krásně jsem si ve zbytku dne odpočinul a spát jsem tentokrát šel ještě před západem Slunce haha. Musel jsem, jelikož třetí den mě čekalo dohánění skluzu. Musel jsem ujít asi 36 kilometrů v horském terénu, takže brzo vstávačka a rychlé tempo - to byl plán na ráno. Povedlo se...? To se ukáže v posledním díle.