GR 131 El Bastón, část 3.

Brzké probuzení se tentokrát povedlo! V 6:30 jsem byl na nohách a chystal se vyrazit. Jelikož jsem až po cestě zjistil, že voda, kterou lze dočerpat na 3 místech v průběhu trasy, není pitná, musel jsem se spokojit z dyžďovkou. U všech pramenů bylo upozornění, že je to voda dešťová, která se hromadí někde v barelu. Já tedy dyžďovkou nepohrdnul a nic se mi nestalo, takže úplná pohoda. Slunce vychází každý den kolem 7:30. Ráno jsem tedy šel ještě za svitu Měsíce, a protože bylo pěkně chladno, nasadil jsem pekelné tempo. Měl jsem co dělat, přes 30 kilometrů v horském terénu, to je na celý den, jenže mně jel v 5 odpoledne poslední autobus z cílové stanice zpátky domů. Ráno jsem tedy hodně spěchal.

Slunce začalo vycházet, když jsem se pomalu blížil k začátku trasy Ruta de los Volcánes, která vede až do samotného cíle na jih.

Po překonání nejbližšího hřebene, který je vidět na fotce, jsem se konečně dostal do sopečného království. Stihl jsem to poměrně rychle, i když ta cesta byla strašidelná. Pořád nahoru dolů a až do konce mě nečekalo nic lepšího haha. Bylo to dost náročné, ale když se přede mnou objevil první vulkán, únavu přebil úžas, takže se najednou šlo zase krásně. Hned první Pico Birigoyo mi naprosto vyrazilo dech. Tahle sopečná soustava zažila svou poslední aktivitu v 50. letech 20. století, takže v podstatě nedávno. A na té krajině to jde znát. Na některých místech je jasně viditelná "čerstvě" ztvrdlá láva. A samozřejmě sopečný písek je všude, což značně znesnadňuje chůzi, zejména výstupy. Oficiální trasa vede po úpatí všech vulkánů, ale existují i méně oficiální cestičky, které vás vezmou přímo po vrcholcích. Ty jsem samozřejmě zvolil já a bylo to opravdu skvělé! Zde je několik fotek té mimořádné podívané!

V poledne se nad mraky vyšplhaly i vrcholky La Gomery, která se objevila vedle Tenerife jako jeho malá sestra.

Když jsem přešel všechny vrcholky na obzoru, myslel jsem si, že přichází klesání a pomalu cesta do cíle...Ale přechod přes poslední horizont pro mě měl přichystané ještě jedno překvapení.

Poslední úsek cesty byl schovaný za horizontem. Bylo to takové ukončení krásných 3 dnů chůze.

Po přechodu těchto posledních vrcholků jsem začal klesání. Když jsem dorazil do Fuencaliente, města na jihu, byl jsem už dost unavený a měl jsem také vybitý mobil. Ten mi vydržel přesně do konce krásných výhledů, pak po 3 dnech konečně přepnul do zaslouženého odpočinku. Ve Fuencaliente jsem se poptal na zastávku autobusu, tam jsem chvíli při čekání na bus zdříml na lavečce, a pak už se nechal dovézt domů.

Musím říct, že El Bastón není pro nedělní turisty. Náročností bych to řadil hodně vysoko, na druhou stranu, lze pochod prodloužit na více dní, když na to má ten dotyčný čas. Co se týče ostatních parametrů, řadím tuto trasu na nejvyšší příčky, je to opravdu nádhera! Kdyby se tedy někdo chystal podniknout toto dobrodružství, mohu jen doporučit!

Brzy naviděnou/naslyšenou!