Jasper National Park

Ve dnech 26.-28.8. jsme se na samém konci kanadského léta odhodlali na výlet do Jasperu. Dostal jsem volno na 3 dny, takže jsme naplánovali vše tak, abychom toho stihli co nejvíce, a směle jsme vyrazili v neděli 26. odpoledne. Jasper leží necelých 400 km od našeho resortu směrem na sever, což se později ukázalo jako poměrně nepříjemný fakt. Každopádně cesta do Jasperu vede zřejmě tím nejkrásnějším, co Britská Kolumbie nabízí. V podstatě celou cestu se jede skrze národní parky, nejprve přes Kootenay National Park, který posléze plynule přechází v Banff a Yoho National Park až přímo do Jasper National Park, což byl náš cíl. Ta cesta lze opravdu těžko popsat, je to sice kolem 5 hodin autem, ale ty výhledy kolem jsou neuvěřitelné. Po vjezdu do národního parku Jasper by bylo třeba zastavit každého půl kilometru, vystoupit z auta a pořádně si prohlédnout vše kolem. Na to ale bohužel nebyl čas, plán byl napěchovaný a času nebylo nazbyt!

Den 1

Do městečka Jasper, což je vlastně takové "centrum" národního parku jsme přijeli až večer. Centrum dávám do uvozovek, protože jsou to v podstatě 2 až 3 rovnoběžné dlouhé ulice. Je třeba mít na paměti, že celá Britská Kolumbie nemá ani 5 milionů obyvatel, ale rozlohou je více než 10 násobně větší než ČR. Teď si představte, že více méně polovinu populace Britské Kolumbie tvoří 2 města, Calgary a Vancouver. To znamená, že na té obrovitánské ploše skoro milionu kilometrů čtverečních žijí 2 miliony obyvatel. Žádná další velká města (ještě snad Victoria, hlavní město Britské Kolumbie, ale nemá ani 100 tisíc obyvatel) v této provincii nejsou. Všude je prostě jen příroda, voda, jezera, řeky, hory a stromy. Když narazíte po cestě na městečko, má 2 obchody, 2 hospody a sem tam nějaké služby. Abychom mohli do kina musíme skoro 200 km do "sousedního" města. Pár dní zpátky jsme přemýšleli o této nové perspektivě, kterou teď vnímáme slova "blízko", "kousek" a "daleko". Je to na jednu stranu super, na druhou stranu to vše do jisté míry komplikuje haha. Jedno je jisté, bez auta ani ránu.

Zpět k výletu, ještě než jsme do Jasperu dorazili, navštívili jsme vodopády Athabasca. Říkali jsme si, že není čas ztrácet čas, tak jsme to vzali rovnou po cestě.

Vodopády již za svou dobu existence dokázaly, jakou sílu příroda má, prokousali se již více než 20 metrů do skály a vytvořily malý, ale velice divoký kaňon. Na konci srpna je již množství vody, která stéká z vrcholků hor minimální, teď si ale představte, že jste tam o měsíc a půl dříve. V té době je tání ledu a sněhu na vrcholcích hor ve svém maximu. Moc si nedokážu představit, jak to tam v těch dnech vypadá.

Po této zastávce jsme spěchali do Jasperu, abychom přijeli ještě za světla. To se nám příliš nepovedlo. Nicméně jsme našli nějaké parkoviště, tam nechali auto a šli omrknout večerní atmosféru v městečku. Před půlnocí už jsme ale byli zpět v autě, jelikož nás ráno čekala brzká vstávačka...nabitý plán! A ano, byli jsme nuceni spát v autě, protože hledat camping v noci se nám vůbec nechtělo a asi by to bylo komplikované.

Den 2

Ráno jsme se vzbudili těsně po 7 hodině a když už jsme se chystali odjíždět, zastavilo za námi policejní auto a paní strážkyně národního parku nám s úsměvem předala pokutu za spaní v autě hahaha. Očividně jsme v noci zajeli na špatné parkoviště, kde bylo přespání zakázáno. Pokutu jsme se ctí převzali a vyjeli vstříc našim cílům dne. Cíl první byla návštěva jezera Maligne. Ráno zima, chlad, chlad a hrozná zima. Dostáváme se k tomu nepříjemnému faktu. Kdo by řekl, že 400 kilometrů na sever udělá tak šílený rozdíl v teplotě!?? Fuj. Nedalo se nic dělat, drkotali jsme zubama ale plán je plán, bylo třeba jej dodržovat hahaha. První zastávka - Maligne lake.

Zde chci přidat poznámku, že jestli je Finsko zemí tisíců jezer, tak Kanada snad milionu. Všude, kam odbočíte, je nějaké horské jezero. Je to neuvěřitelné. A druhá poznámka ke druhé fotce, pokud vidíte v pravé horní části zasněžený vrchol, to je náš druhý cíl dne. Velice výhodné bylo, že začátek tohoto výšlapu byl hned vedle tohoto krásného jezera. Velice nevýhodné bylo, že jsme byli všichni tři členové výpravy těžce nepřipraveni na sibiřské počasí, které s postupným stoupáním přícházelo. A to pozor! Já oblečení nikdy nepodceňuji, jelikož jak všichni dobře víme, zdravíčko máme jen jedno. Tudíž oblečení a dostatek jídla vždy s sebou. Přesto...tohle jsem ani v divokých snech nečekal. Měl jsem sice termoprádlo, 2 mikiny, čepici, rukavice (ano v srpnu nosím rukavice), ale pří výstupu na vrchol jsem měl nos jako rampouch. Když jsme to ale překonali a na vrchol vystoupali, odměnil nás nádherný výhled na okolní hory a také na samotné jezero Maligne v údolí. A poslední poznámka, než za sebe nechám mluvit fotky a videa, ten sníh je čerstvý! Celé ráno sněžilo. Cíl druhý - Bald hills.

V čerstvě napadaném snížku jsme dorazili až na takový mezivrchol, odkud už byly krásné výhledy, ale my se rozhodli pokračovat a zdolat ještě vyšší bod, který již se tyčil nedaleko. Tedy pojďme.

Zde již byla opravdu zima. Krutý mráz. Výhledy ale nádherné. Ta příroda je tady prostě nepřekonatelná.

Kéž bychom tam mohli zůstat déle, bohužel ručíčka teploměru nám nebyla nakloněna hahaha. Uháněli jsme dolů co nejrychleji to šlo. Já na tom byl ještě dobře, ale hlavně Lukáš, který žádné zimni věci ani termo nemá, poměrně trpěl. Každopádně jsme se shodli na tom, že to bylo nádherné místo a nakonec i ten čerstvý snížek měl něco do sebe! Po cestě dolů se začalo maličko vyjasňovat, ráno bývá vždycky dost silný výpar, páč všude stromy a voda že jo...ale pak se Sluníčko prodere a vyjasňuje se, když je teda nízká oblačnost. Začalo se vyjasňovat a otvíraly se výhledy na okolní zasněžené vrcholky.

Z tohoto výšlapu jsme se vrátili k autu celkem unavení a promrzlí. Na řadě bylo jídlo! Sedli jsme teda do auta a jeli do zpět do Jasperu městečka, v plánu bylo grilování. Každé městečko nebo dokonce obydlená oblast má někde veřejné grily a místa ke grilování určené. Nevím moc proč, Kanaďani grilování milujou, a tak je to prostě všude. Jasper není výjimkou, my si našli pěkný parčík, navíc se udělalo celkem hezky, hlavně tedy tepleji, takže jsme se do toho pustili. Při plánování výletu jsme neponechali nic v náhodě a koupili jsme maso na burgery. Každý přispěl svým dílem a já musím říct, že moje jalapeňo papričky naše burgery naprosto vyšperkovaly! haha. V tomto parčíku proběhlo krmení divé zvěře. Sedli jsme si kousek od sportovního areálu, bohužel zrovna nikdo nesportoval.

Když jsme uspokojily naše žaludky a musím říct, že jsme je uspokojili teda královsky, opustili jsme Jasper a mířili k jezeru s názvem Pyramid. Plánovali jsme se přes tuto zastávku dostat ještě dále na sever, asi dalších 100 kilometrů severně od Jasperu k nejteplejším přírodním termálním pramenům ve Skalistých horách. Samotné jezero Pyramid leží celkem nedaleko Jasperu, takže jsme tam za pár minut jízdy autem byli. Když jsme dorazili, zjistili jsme, že Pyramid lake je velice oblíbenou destinací lidí žijících v Jasperu, jelikož je ostrůvek uprostřed jezera vybavený lavičkami a krásnými lesními cestičkami. My tam dorazili už na přelomu odpoledne a večera, přesto tam byli lidé, kteří venčili své psy, starší lidé se tam procházeli a vůbec celé místo mělo neskutečně poklidnou atmosféru. Sedli jsme si na jednu z laviček vystavěných Správou národních parků Kanady a chvíli jen tak relaxovali. Sem tam projela kolem loďka, sem tam kayak a sem tam paddle board. To je další zajímavost Britské Kolumbie, snad každá rodina vlastní aspoň kayak a ve dnech volna si jej dovezou k jednomu z těch milionů jezer a vypustí jej na vodu. Ti bohatší vlastní motorové čluny. Jak jsme si s klukama vyzkoušeli, to je taky super zábava. Ale zpět k jezeru, cíl třetí - Pyramid lake.

Mimochodem Pyramid se jezero jmenuje podle té dominantní skály, kterou lze na fotce jasně rozeznat. Bohužel to není na obrázku příliš vidět, ale její ský´ály mají červeno-růžovou barvu, vypadá teda dost majestátně ze břehu.

Zanedlouho už zapadlo Slunce a náš záměr byl jasný, najít kemp na přespání předtím, než padne tma. Měli jsme zjištěné, že jeden kemp se nachází kolem 10 kilometrů před těmi horkými prameny, takže tam jsme zamířili. Když jsme tam přijeli, řekli jsme si, že zjistíme jaká je cena a podle toho se rozhodneme, jestli přespíme tam nebo v autě. Když nám však u vstupu bylo řečeno, že to každého vyjde na noc asi na 7 dolarů, bylo jasno. Vlétli jsme do kempu a jali se výstavby stanu. Stan jsme nestavěli poprvé, takže jsme byli hotoví co by dup a vyrazili zregenerovat tělo do horkých pramenů! V průběhu léta a našich četných výletů se to stalo tradicí, horkých pramenů je zde skoro tolik co jezer, takže jsme je po každém výletě s oblibou navštěvovali. Zde to tedy nebylo výjimkou. Bohužel nemám nikdy jejich fotky, jelikož přirozeně nenosím dovnitř telefon, ale co se nám na nich líbí asi nejvíce, je cena. V místních Miette hot springs, které jsme ten večer navštívili, jsme zaplatili za celodenní vstup 7,5 kanadských dolarů. A to prosím není výjimka, všechny termály jsou tady tak levné. Když jsem zjišťoval, jak je to možné, bylo mi řečeno, že to nejsou soukromé byznysy, nýbrž jsou vlastněné vládou, která je navíc ještě dotuje a tak podporuje Kanaďany v jejich navštěvování. No nádhera. Zde je alespoň foto z internetu. Cíl čtvrtý - Miette hot springs.

Vodu z pramenů musejí dle všeho ochlazovat, protože by byla příliš horká. Naložili jsme se tam na 2 hodiny a rozpouštěli se, jako cukr. Chvíli před zavíračkou, což bylo 23:00, jsme opustili, řádně nahřátí, tyto bazény a neprostupnou tmou jeli pomalu zpět do kempu. Vlezli jsme do stanu a šli na kutě. První z nás se vzbudil kolem půlnoci, aby se pořádně přikryl. Pak jsem se vzbudil já kolem 2 ráno a začal chápat, že takhle to dál nepůjde. Když ve 4 ráno klesla teplota k minus několika stupňům, už nám bylo jasné, že budeme muset přehodnotit spaní ve stanu hahaha. Sbalili jsme si ty zmrzlé deky a spacáky, co jsme měli ve stanu a utekli rychle do auta. To jsme museli nastartovat a dobrou půl hodinu naplno topit hahaha. Takový krutý mráz jsem dlouho nezažil. Tady se největší zima dělá až kolem 4-5 hodiny ranní, proto se to do té doby dá jakš takš vydržet, ale pak už je to opravdu o zdraví. No nic, takže jsme se zase moc nevyspali. Jenže vstávat jsme opět museli brzo, protože plán je plán!

Den 3

Ráno, značně nevyspaní a unavení, jsme vyrazili na další výšlap. Přímo u horkých pramenů, kde jsme se minulou noc tak krásně zrelaxovali, začíná stezka Sulphur skyline, kterou jsme se rozhodli absolvovat. Celý den už měl být jen odpočinkový, protože jsme toho stihli už opravdu hodně. Výstup nebyl těžký, ani nijak dlouhý, největším problémem byla pro mě únava a nevyspání. Nakonec jsem ale s dávkou přemlouvání se vystoupil až na vrchol.

Z fotek jde poznat, že počasí bylo takové typické kanadské hahah. Ale nahoře to bylo opět krásné, to se musí nechat. Když jsme se vrátili z tohoto jednoduššího výšlapu, ugrilovali jsme si zbytek burgerů, co nám zbyl a vydali se pomalu na cestu zpět. Při grilování nás navštívily horské kozy, které se potulovali kolem v lesíku. Ještě že to byly kozy a ne medvědi haha. Po cestě zpět jsme se ještě zastavovali na několik různých místech, už jsem byl ale tak unavený, že jsem moc fotek nedělal. Za zmínku ale určitě stojí ledová pole, které jsou prostě ořímo vedle dálnice po cestě do Jasperu. Tak jsme zastavili a šli se podívat trochu blíže k ledovci, který se táhne mezi dvěma skalami. Čím blíž jsme šli, tím níže klesala teplota samozřejmě, ale až mě to překvapilo, jaký teplotní rozdíl může být na 200 metrech, co jsme ušli od auta. Neskutečné.

To je prostě jiný svět tady! Dalšími zastávkami po cestě byly 2 jezera, Horseshoe lake a Lake Moraine, ale měl jsem už vybitý mobil. Navíc těch jezer je tady fakt tolik, že to už se mi všechny pletou hahaha. Ale u každého z nic stojí za to chvíli relaxovat, je to vždycky nádhera. Jen ta voda je tak studená, že jsme se v nich koupali fakt jen párkrát když bylo venku horko. To se ale zase tolikrát za léto nestalo haha.

Každopádně výlet do Jasperu bylo poslední společný výlet v sestavě Já, Lukáš a Martin. Příští týden už byla sestava oslabena a 10. září kluci odjíždí, takže jsme ještě dali poslední společnou fotku na vrcholu Bald hills! Tou ukončím report z tohoto pestrého a zároveň náročného výletu, který opět pozvedl laťku mých očekávání od Kanady o něco výše. Je tady tolik přírodních krás, že ani jeden život nestačí, aby byl člověk schopný je všechny vidět! Zanedlouho přibyde další zpráva z výletu v úterý 4. září, takže se je na co těšit. Tento výlet už ale jak jsem předeslal nebyl v plné sestavě. Zde foto výpravy a tím se zatím loučím!