Johnston Canyon a Ink Pots, Mt. Cascade, Marble Canyon a Radium Hot Springs - dvoudenní výlet do Banffu

Tak po delší době přináším čerstvé zprávy ze země hor a vodopádů. Před 2 týdny jsem vystoupal na Mt. Taynton, ale neměl jsem vůbec čas přidat popis cesty a trable, co nás po cestě potkaly. Takže jen krátce zrekapituluji, že jsem tam šel s Keely, australankou, které jsem od začítku říkal, že ji rád vezmu, ale že to nebude žádná procházka, takže ať nečeká, že budeme za 2 hodiny doma haha. A další společník byl Émile z Quebécu, pro kterého to byl první hike do hor v životě, protože v Québecu nic takového nemají. Nakonec to oba dva přes časté nadávky a stěžování si zvládli a zde je tedy jen pár foteček z naší cesty.

Před týdnem jsem vystoupil podruhé na Mt. Goldie, výstup jsem Vám poslal do skupiny v podobě videa =). Bohužel nějakým způsobem zmizel zvuk přenosem z mobilu do počítače. Zkusím to nějak vyřešit a po návratu Vám to přehraji i s komentářem, který jsem tam dával haha. Byl jsem tam už v červnu, ale tentokrát jsem už jako zkušený místní borec vzal Ondru, nového čecha v našem resortu, aby se také pokochal krásou této hory. Mt. Goldie a jezero, které leží pod ním, je moje oblíbené místo tady v okolí. Výhledy jsou z tama nádherné.

DEN 1

No a teď již k novému výletu do Banffu, který jsem naplánoval s klukama, které jsem potkal den předtím v baru. Lukáš a Martin pracujou taky v mém resortu, ale pro jinou firmu, proto jsem je moc nepotkával předtím. Každopádně si hodně rozumíme co se týče cestování, takže jsme to hned vymysleli a v pondělí 9.7. ráno se vydali na cestu! Na první den jsme naplánovali výšlap v okolí Johnston Canyonu, kde se nacházejí 4 vodopády a na konci výšlapu se dojde k jezírkům, které mají každé jinou barvu. Nazývají se Ink Pots, v překladu něco jako "inkoustové nádoby" nebo "misky". Vyjeli jsme brzy ráno a kolem půl 9 jsme už byli na místě připraveni vyšlapat si naši cestu k výhledům a krásným zážitkům. Už po cestě jsme se potýkali s mírnými problémy, kdy byla chvílema cesta zablokovaná muflonama a horskýma kozama hahaha. Tady ty zvířata mají prostě na háku. Mufloni si lehnou do pravého pruhu a spí. Nikdo netroubí, nevyhání je ani nenadává, prostě je všichni objedou. Parádní haha. Muflony jsem vyfotit nestihl, ale když jsme narazili na horské kozy, tak už jsem měl mobil po ruce.

Představte si, jak tam takto přebíhá co 5 kilometrů nějaká rodinka. Doprava tady na to trochu trpí haha. Naštěstí není tak hustá, takže to zase takové problémy nepůsobí. Za malou chvíli jsme už byli na místě, naše první zastávka - Johnston Canyon. Výšlap nám trval nějakých 5 hodin a po cestě se mi několikrát až zastavil dech jak nádherné to bylo. Měli jsme štěstí na počasí a na určitých místech, zejména u vodopádů, byla světelná hra slunečních paprsků a vody prostě neuvěřitelná. To na fotkách lze jen těžko zachytit, i tak si myslím, že fotky jsou krásné. Johnston Canyon v obrazech zde.

Toto místo bylo obzvlášť nádherné právě díky pronikajícímu světlu do kaňonu. Další fotka je pořízena "zpoza" tohoto vodopádu. Kolem skály se totiž dalo protáhnout až za padající vodu. To byla sranda!

A tady je celý vodopád zase vidět ze skály nad ním.

Po této zastávce jsme pokračovali dál směrem k nejvyššímu vodopády, který byl na horním toku horské řeky, tudíž na samém konci výšlapu. Zde je. Jak vysoký byl netuším, nikde jsem ten údaj nenašel, ale je jisté, že skok dolů by nikdo z nás nepřežil haha.

Když jsme pokořili kaňon a došli až k jeho začátku, rozprostřel se před námi pohled na kus země, kterou si představíte když někdo vysloví Kanada. Tak jsem to měl alespoň vždycky já, když jsem jméno této země slyšel. Spousta lidí mluví o přírodě v Rocky Mountains jako o "pure Canada", což v překladu znamená něco jako "pravá, nevinná nebo ryzí Kanada". Jak přesně tohle lidi myslí, netuším, ale tohle místo to přesně vystihovalo. U této řeky, která přechází dále do vodopádů a protéká kaňonem, jsme si sedli a povídali si skoro hodinu. Mít možnost být na takovém místě je k nezaplacení.

Na řadu tedy přišla svačina, posilnění ovocem a sendvičem a pokračovali jsme na Ink Pots. To jsou v podstatě malé jezírka, kousek od této řeky, které vznikají vyvěráním podzemní vody na povrch. Je jich tam několik a každé z nich má jinou barvu. Barva záleží, pokud jsme to správně pochopili, na rychlosti plnění jezírka vodou. Má to něco společného s rychlostí usazování sedimentů, což ovlivňuje barvu vody v jezírku. Každopádně výsledek je takový, že dvě spojené jezírka v průměru 5 metrová mají úplně jinou barvu. Jedno průhledně modré a druhé tmavě zelené. Jakoby někdo mezi nimi nakreslil přímku a rozpůlil je napůl. Zajímavá podívaná, na fotkách to bohužel nešlo moc vidět, tak jsem alespoň zachytil kluky jak diskutují nad množstvím živin v takovém jezírku (samozřejmě, že tam žádné nejsou, tudíž tam ani nemůže nic žít).

Po lehkém občerstvení jsme se dali na cestu zpět k autu a po asi 2 hodinách pochodu vyrazili za naším druhým cílem dne - hoře Cascade. Tato hora má velice ikonickou povahu, jelikož je na většině propagačních fotek města Banff. Banff je jedno z nejturističtějších středisek Skalistých hor, ale přímo na horu Cascade moc lidé nechodí. V průběhu výšlapu jsme zjistili proč haha. Každopádně je záhodno ukázat pohled na Cascade mountain z městečka Banff, jedna z propagačních fotek zde.

Na začátek turistického trailu jsme se dostali těsně před 3 odpoledne. Říkali jsme si, že když máknem, jsme v 8 večer zpátky, půjdeme do města na večeři a drink a všechno krásně stihneme...No realita byla jiná haha. Náročnější výšlap jsem ještě asi nezažil, nakonec to dopadlo tak, že jsme se po 2 a půl hodinách šíleně strmého stoupání rozdělili. Kluci už to nezvládali, přece jen 2 výstupy za 1 den je moc, tak jsem ještě pokračoval pár kilometrů sám a zdolal alespoň první vrchol hory, bohužel ne ten nejvyšší. Ukázalo se, že jsme vyšli příliš pozdě a nešlo to stihnout do tmy. Musel jsem tedy spolknout hořký nezdar a otočil jsem to, protože bychom jinak šli zpět po tmě a to by se nám krutě nevyplatilo. Každopádně jsme se shodli, že se musíme vrátit a tuto horu pokořit, jelikož to byla naprostá nádhera! Pár fotek z výšlapu a výhledy zde.

Pokud si všimnete té cestičky na hřebenu přede mnou, tak tam jsem ještě byl, ale když jsem se podíval nahoru a zjistil, jak strmé a dlouhé to ještě je, usoudil jsem, že jdu zpět. Jen počkej příště Mt. Cascade!!! Kluci na mě čekali o něco víc vzadu, doběhl jsem k nim a utíkali jsme dolů. Pak jsme se rozhodli pro něco, co už nikdy neudělám hahaha. No rozhodli, spíše náš řidič Martin měl nápad, že se vykoupeme v Banffu v řece...Bohužel nemám fotky, ale to jste nezažili co to bylo za hrůzu!! Ani si netroufám tvrdit, kolik stupňů ta voda měla hahaha, no prostě horská řeka a my tam skočili...no paráda. Dalo by se říct, že to bylo osvěžující...Až příliš osvěžující. Věřím, že zejména děda by takové koupání ocenil haha. Pak už nás čekala jen večeře v restauraci a víno pro vítěze dne, kteří zdolali bez mála 35 kilometrů v převýšení.

Den 2

Druhý den jsem měli v plánu 7 hodinový výšlap průsmykem kousek od Banffu, bohužel jak tomu bývá, hory nám plán překazily. Počasí se tady střídá neskutečně rychle, takže když jsme se probudili, bylo zataženo a pomalu začínalo pršet. Po nějaké chvíli pršet začalo a nevypadalo to na žádné zlepšení, tak jsme začali vymýšlet plán alternativní. Zůstali jsme tedy v Banffu a dopoledne podnikli malou prohlídku městečka. Je to v podstatě jedna dlouhá ulice, na které jsou všechny obchody se vším možným, vše zaměřené hlavně na turisty. Potom jsme si řekli, že vyrazíme směrem domů a uvidíme, co nás cestou potká. To se ukázalo jako výborná volba, když jsme totiž zastavili na odpočívadle, že si skočíme na záchod a něco pojíme, všimli jsme si tam malé cedule s nápisem "Marble Canyon". Na mobilu jsem našel, že kousek od odpočívadla vede krátká turistická stezka kaňonem. Zrovna přestalo pršet tak jsme neváhali a vyšli. Je neskutečné, jaké úžasné místa se nachází doslova "vedle cesty". Kaňon, který řeka vytváří po několik desítek tisíc let, byl moc pěknou podívanou.

Řeka je úplně dole, byla to taková díra že skoro ani nejde vidět haha. Každopádně co mě zaujalo byly vyhořelé lesy. Když si všimnete naproti na svahu hory jsou všude ohořelé kmeny stromů. Údajně tady minulý rok v tuto dobu bylo několik stovek lesních požárů, byl zákaz hikingu a ovlivnilo to turismus v celé oblasti. V podstatě byla celá hora v tomto období minulého roku v plamenech. A teď se na to podívejte, pod ohořelými kmeny už se všude zelená, příroda má neuvěřitelnou schopnost regenerace.

Tato spíš procházka než nějaký výšlap nám zabrala necelé 2 hodiny. Pak jsme dorazili zpět k autu a jako na povel začalo hned zase pršet. Tak jsme pokračovali dál, já pomalu usínal, Lukáš taky, když v tom Martin dostal nejlepší nápad celého výletu! Tento nápad se mi nepovedlo zdokumentovat, protože jsem nechal mobil v autě, ale byla to naprostá fantazie, lahoda, lebeda a samé takové super slova hahaha. V dešti jsme projížděli městečkem Radium Hot Springs!! A co je v Hot Springs?? No přece přírodní horké prameny! Než jsme stihli zjistit kolik že to stojí už jsme byli vevnitř hahaha. No to vám byla nádhera. Pršelo na mě a já se tam rozpouštěl jak Knorr v polívce! Říkal jsem, že z tama mě už nikdo nedostane! Pro představu pošlu alespoň foto z internetu, trochu nás mrzelo, že jsme všechnu techniku nechali v autě, protože to bylo dokonalé zakončení našeho výletu.

Tak zde jsme asi 2-3 hodiny leželi jako vyvržení vorvani. Dokonce ještě vedle byl i bazén se skokanským můstkem, tak jsem tam předvedl svoje proslulé salto s dopadem na záda. Dostalo se mi potlesku od místních a posměchu od kamarádů hahaha. Ale zkusil jsem to. No a potom jsme se krásně rozmočení a zahřátí vrátili už do našeho resortu. Úplně vyčerpaní z výletu a příjemně unavení z té horké vody. Spal jsem jako mimino.

Příští týden v pondělí jsme požádali o volno a máme v plánu další parádu. Pokud to vyjde, tak se budu snažit dodat nějaké fotky, i když si nejsem jistý, zda bude možné fotit...Každopádně se těšte, protože tentokrát jsme vymysleli fakt parádu hahaha.

Mějte se krásně, já udělám to samé!