Kintamani - království sopek na Bali

Po krásných zážitcích v Bedugulu se přesuneme do horské části Bali - Kintamani. Tato oblast je domovem nejvyššího vrcholu Bali, kterým je sopka Agung, 3142 metrů nad mořem. Další, pravděpodobně mnohem známější sopkou této oblasti je sopak Batur, která je díky svému nenáročnému výstupu vyhledávaným dobrodružstvím pro mnohé turisty. Na sopku Batur se organizují každodenní výstupy na východ Slunce. Samozřejmě jsem se takového výstupu zúčastnil a musím říci, že je to opravdu nádhera. Nebýt teda těch mas lidí, které tento výstup podstupují haha. Ale jak říkám, dělají to z dobrého důvodu, takže se to dá očekávat. Každopádně tato horská oblast je svým podnebím dost odlišná, například od hlavního města Denpasaru. V Kintamani je v noci zima, někdy dokonce i přes den. Kdo by to byl řekl, že na Bali bude někomu zima, nakonec to ale dává smysl, přece jen nadmořská výška tady už nějaká je. Naprosto dokonalé je ale projíždět vesnice jako Selat, Sidemen a užívat si ty přírodní krásy bez jakýchkoli jiných turistů. Jako první se podíváme na okolí sopky Batur a na tento krásný výstup. V druhé části si trošku přiblížíme výstup na nejvyšší horu Agung, který byl už i na můj vkus možná až moc dobrodružný haha.

V Kintamani jsem bydlel v krásném, v typickém balinijském domě. Jediná nevýhoda - žádná teplá voda. Byla zima a pršelo. Ale zase tam byl krásný bazén a ta zeleň všude byla nádherná.

Z obrázku jde tak nějak poznat, že teplota tam opravdu vysoká nebyla. V tomto byla tato oblast opravdu úplně odlišná od zbytku ostrova. Takže v těchto dnech mrazivého počasí jsem pozastavil plány na nějaké výstupy a uchýlil se do nedalekých horkých pramenů no...Bez jakéhokoli váhání haha. Horké prameny ve stylu Bali byly taky zážitek sám o sobě, byla tam spousta místních s dětmi, pro které byl výlet sem očividně velkou událostí, přestože vstup do těchto lázní byl v přepočtu na koruny asi 90 Kč.

Horké prameny na Bali a nadšení místní návštěvníci. Znovu musím dodat, že vidět tyto neustále usměvavé lidi Vám prostě chtě nechtě zvedne náladu a donutí každého si užít více i naprosto obyčejná místa. Výhled na sopku Batur ten den nebyl nijak lichotivý, kdo se tam v tyto dny vydal, asi z toho moc neměl.

Pro ilustraci hned přidávám fotky sopky Batur v příznivější dny, kdy jsem se také rozhodl pro ranní výstup.

Ještě než se dostaneme k samotnému výstupu, tak se podělím o asi nejmenší Warung, ve kterém jsem se na Bali zastavil. Bylo to po cestě do Kintamani a zastavil jsem tam náhodou, bylo hrozné horko a chtěl jsem si koupit ledový čaj. Když jsem tam zaparkoval, viděl jsem, že dělají i pár jídel, tak jsem si tam sedl a počkal, až někdo přijde. Byly tam 2 stolečky a celý interiér vypadal spíš jako taková maličká vstupní chodba k nějakému domu. Už jen proto mě to zaujalo a říkal jsem si, že to je přesně místo pro mě. Sedl jsem si a pročítal si menu.

V menu jsou uvedeny ceny v tisících indonéských rupií. Ledový čaj, na který jsem si přišel, měli za 3 tisíce, tedy nějaké 4 koruny. Nasi Goreng, typický indonéský pokrm, jehož hlavní ingrediencí je rýže, zelenina a vajíčko, za 18 korun. Kuřecí polévka Cap-Cay za 14 korun a pro bohaté tam byla pizza prosciutto za 39 korun. Hned po přečtení menu jsem byl rozhodlý, že si dám ledové čaje aspoň 2!

Tak jsem čekal, jestli někdo přijde...ale nikde nikdo, otevřeno ale bylo, lednička s pitím fungovala a byla plná, dokonce to vypadalo, že z kuchyně něco voní...tak čekám dál a rozhlížím se po malé restauračce a na zdi toto.

"Work hard and be nice to people", "Let's enjoy", "Make your life simple"...V překladu tedy "Pilně pracuj a chovej se k lidem hezky", "Užívejme si" a "Žij jednoduchý život". Jestli nástěnka tohoto podniku nepopsala dokonale život na Bali, tak už nevím. Na zdi zde vlastně najdete životní styl Bali. Říkal jsem si, že jsem udělal dobře, že jsem se tady zastavil, ale bohužel stále tam nebyl nikdo, kdo by mě obsloužil haha. Po pár minutách sezení se z domu vyřítila malá holčička, která při pohledu na mě úplně zamrzla, otočila to na patě a začala něco volat do domu. Nevím jestli nadšením nebo strachem, nebo možná něco mezi. Každopádně hned na to vyšel s holčičkou v náručí pán, klasický úsměv, zdravil mě a hned se omlouval, že tady teď nikdo nebývá a že dělal něco v kuchyni. Tak jsem pána ujistil, že se nic neděje a že jestli bych mohl zkusit něco z jejich nabídky, samozřejmě souhlasil. Dal jsem si jak jídlo, tak pití a celou dobu diskutoval s pánem o jeho malém podniku, holčička pobíhala kolem a pořád mě pozorovala. Nakonec to asi nevydržela a pánovi řekla, že se musíme vyfotit haha. Potom si mě ještě i vyfotili v podniku a zeptali se, jestli můžou přidat fotku na google. Skvělé místo, pán byl úžasný, pořád jen říkal, že nechce vydělávat moc peněz, ale že by chtěl, aby u něj byli lidi spokojení a aby tam byla přátelská rodinná atmosféra. Když se teď dívám na google mapy, tento podnik byl dočasně uzavřen. Je dost možné, že prostě nebylo dost zákazníků a podnik tak musel zavřít. To je na Bali dost časté v odlehlejších oblastech, jelikož tam turistů příliš nezabloudí a místní mají jen málokdy dost peněz na to chodit si denně po restauracích, i když extrémně levných. No ať už je to jak chce, mám na toto místo skvělou vzpomínku, takovou tu vzpomínku, která má moc formovat pocit z celého výletu. Většinou to u mě nejsou ty největší památky a atrakce, ale tyto zdánlivě obyčejné chvíle na cestách, které se mnou zůstávají nejvíce.

A teď už přejdeme k výstupu na sopku Batur. Start - moc brzo ráno. Stav - moc ospalý. Podmínky - moc tma. Šlapeme se skupinkou lidí za světla poskytnutých čelovek prudkým kopcem nahoru, náš průvodce se s tím vůbec nepáře a předbíháme i jiné skupinky. Na vrchol to naštěstí není vůbec daleko, plus mínus hodinka chůze. Vrchol je však posetý lidmi, proto asi ten průvodce tak spěchal, chtěl abychom si zabrali nějaké místo haha. Dorazili jsme dobrou půlhodinku před východem Slunce a další a další lidé stále přicházeli. Snažil jsem se moc si těch lidí nevšímat a jen si počkat na tu podívanou, která zanedlouho přišla...

Když se Sluníčko prodralo mezi ranními mraky, naskytl se nádherný výhled na protější sopku a jezero Batur. Zatímco někteří lidé, zejména teda slečny, šíleně pobíhaly kolem dokola a hledaly nejlepší úhel a vzdálenost na fotku, rozbalil jsem si svačinu s čajem, co jsme dostali od průvodce a tak hodinu tam seděl. Příroda je na naší planetě opravdu pozoruhodná.

Po cestě z Baturu jsem plný krásného zážitku přemýšlel, co dál budu ten den dělat, jelikož bylo stále brzo ráno. Otevřel jsem tedy mapu a rozhodl se vzdát úctu tomuto nádhernému místu v nejblžším hinduistickém chrámu. Většinou má každá vesnička svůj vlastní, ve městě je jich samozřejmě hned několik. No a při pohledu do mapy jsem zjistil, že je jeden chrám přímo na jezeře Batur, nedaleko od místa, kde jsem slezl ze sopky. Tak jsem nasedl na svého motorového oře a popojel navštívit chrám. Nikdo tam nebyl, všude klid a pohoda. Bali je opravdu šílené místo. Ostrov je maličký, ale nabízí několik různých světů, které manifestuje ve svých extrémech. Zejména ten kontrast mezi turistickou oblastí a lokálním místem je obří, když vezmeme v potaz, že jsou od sebe tyto dva "světy" vzdálené třeba 10 kilometrů. Zatímco v Ubudu zažijete jednu z nejrušnějších ulic, miliony restaurací, kaváren a atrakcí pro turisty, tady o pár kilometrů dál pod horou Batur se nachází chrám, kde jste obklopeni tichem, klidem, a takovou tou duševní spokojeností, kterou ve Vás Bali chtě nechtě zanechá. Je to úžasné místo.

Po chvílích strávených na takovém místě nelze jinak, než přemýšlet nad vnitřními záležitostmi. Taková místa Vás tak neskutečně odpojí od moderního, uspěchaného světa. Člověk se zastaví a řekne si "počkej, co to vlastně dělám? proč? co je vlastně důležité?" ať už je odpověď jakákoliv, Bali ve mně takové pocity a otázky vyvolávalo v průběhu celé cesty. Jsem si naprosto jistý, že i proto jsou lidé na Bali stále usměvaví a příjemní...Jakoby tyto otázky dostávali od mládí a už dávno na ně našli odpovědi.

Tímto svůj report z okolí hory Batur ukončím a pomalu se přesuneme do oblasti Selat a Sidemen, které sousedí s Kintamani. Na hranicích těchto oblastí se nachází nejvyšší hora Bali, sopka Agung, na kterou jsem se opět spojenými silami s kamarádem Ivanem pokusil vystoupit. Velice extrémní zážitek, shodli jsme se, že na to jen tak nezapomeneme. Takže již brzy!