Mt. Goldie speciální vydání - přespání pod vrcholem!

Tento týden jsme se rozhodli pro odpočinkové 2 dny volna, jelikož se většina z nás pořádně nevyspala už pár týdnů. Spánek, ten ale přijde až dnes. Včera (v neděli) po práci jsme se totiž rozhodli, že hodíme svých 5 švestek na záda a vylezeme pod vrchol mé oblíbené hory Goldie na západ Slunce a hlavně, že vstaneme po 4 hodině ranní a vystoupíme na její vrchol na východ Slunce! Přes pár protestů ze stran kolegů ohledně zimy v noci nebo brzkého vstávání jsme nakonec ve 4 lidech v neděli po práci o půl 5 odpoledne vyrazili. Abych Vás uvedl do obrazu, z vesnice vedou 3 hlavní lanovky. První se jmenuje "Mile 1" a vede přímo z vesnice do výšky nějakých 1500 m.n.m. Na ni navazuje "Champaigne", která zákazníky vyveze do cca 2160 m.n.m., a konečně je zde "Summit Quad", vedoucí na samý vrchol Panorama mountain do nějakých 2360 m.n.m. Abychom si co nejvíce usnadnili výstup se vším vybavením na noc, hlavně stanem pro 6 lidí, plánovali jsme se vyvést Champaigne, obejít vrchol Panorama mountain z její jižní strany (jelikož Summit Quad v létě nejezdí) a pokračovat na mt. Goldie. Bohužel Champaigne jezdí jen do 16:00, takže jsme ji nestihli a byli tak nuceni vyvést se Mile 1 a zbytek cesty celý došlapat s plnou výbavou na zádech. To byla první nepříjemnost cesty. Ne poslední hahah.

Druhá věc, která nás trochu trápila, byla noční teplota. Dle předpovědi mělo být odpoledne kolem 23 stupňů, v noci kolem 4 a 5 ranní ale jen 5. A to prosím dole v údolí ve vesnici...Selský rozum nám napovídal, že pod vrcholem nejvyšší hory v blízkém okolí to bude asi o něco méně haha. Jakožto velcí a zkušení zálesáci a horalové jen 2 z nás měli spacák, a to jeden z nich měl komfort stav do 10 stupňů nad 0 hahaha. Na čež jsme všichni reagovali posměchem, že je to spacák maximálně tak na pláž do Egypta. Ani tohle nás neodradilo, pobrali jsme všemožné deky a přikrývky a říkali si, že rozděláme pořádný oheň a spát budeme stejně jen asi 4 hodiny.

Třetí a poslední fakt, který nás malinko rozrušoval, byla strava. Přestože jsem byl skálopevně přesvědčený, že v takové výšce (kempovali jsme asi ve 2400 m.n.m.) už medvědi nebudou, protože je to převážně už jen kleč a neměli by tam co žrát, i tak jsme neměli moc dobrý pocit ze stravování se tam v noci. Jak je obecně známo, medvěd ucítí jídlo na míle daleko a je mu celkem jedno, jestli by mu to chutnalo nebo ne, prostě přijde a sežere to. Nakonec jsme usoudili, že pro jistotu večeři opečeme na ohni a co nejrychlej sníme a zbytky na ráno odneseme asi 50 metrů od tábořiště a pověsíme na strom. Nevím, jestli by to pomohlo, ale aspoň nás to uklidnilo v tom, že nám v noci méďa neinfiltruje stan hahah. Nakonec po méďovi ani stopy, takže po bitvě každy generál a já říkám, není se čeho bát!

Takže po tom, co jsme dorazili pod vrchol se vším vybavením jsem se já s Lukášem pustili do skládání stanu a další dva kolegové se ujali sběru topného materiálu.

Stan byl bez problémů postaven, dřevo hbitě nasbíráno a my si zasloužili po náročném výstupu s bagáží koupel. To nebyl žádný problém, slezli jsme asi 200 výškových metrů do údolíčka, a ledové jezero Goldie nám poskytlo kýžené osvěžení. Tentokrát jsem teda já vynechal, protože už jsem nemohl unést tu vidinu ledové vody haha, ale aspoň jsem se tam provizorně opláchl.

Pak jsme si to uháněli rychle zpátky do základního tábora, protože se blížil západ Slunce, a i když hlavním cílem byl vidět jeho východ, ani západ jsme si nehodlali nechat ujít. Pro západ jsme zvolili krátký přesun na nejzápadnější bod planiny kousek od našeho tábora, tam jsme se usadili a užívali si tu podívanou. Na fotkách nejde dobře zachytit to prostředí hor, protože vždy jde vyfotit jen část celého krásného výhledu na okolní hory, ale stále je to lepší, než nic.

Spokojeně jsme sledovali, jak Slunce krásně zapadá. Co bych nejvíc vypíchl je ten neuvěřitelný klid. Opět jsme za celou dobu nepotkali jediného člověka. Kanaďani mají asi té přírody už dost a ostatní na tak náročné výstupy nechodí, takže opět sami uprostřed ničeho. Sledování západu Slunce to vše jen znásobilo. Po nějaké době, co jsme tam seděli a nasávali poslední sluneční paprsky, jsme se odebrali zpět k ohni, který jsme rozdělali opravdu slušně. Dali jsme si pozor, aby kolem nebyly žádné stromy ani křoví, takže jsme si udělali u ohně opravdu teplíčko.

V noci se pomalu vyrýsovaly ty miliony hvězd, což je podívaná opravdu krásná. Spolu s tím ohněm a klidem je to fakt zážitek, který stojí za to, i když si člověk musí vytrpět zejména tu zimu, která padne po půlnoci. Na ohýnku jsme si každopádně opekli nějaké buřty, kluci dokonce jablka a kolem 1 ráno jsme se po pozorování hvězd odebrali na 3 hodiny spát. No spánek to nebyl kdo ví jaký, já jsem byl teda celkem spokojen, jelikož jsem si s sebou přinesl as 4 vrstvy termoprádla, 2 deky, kulicha, rukavice a 3 sibiřky hahaha. Avšak zejména Lukáš, majtel 1 neadekvátní deky a Martin, majtel směšného spacáku do 10 stupňů ty 3 hodiny protrpěli haha. No nějak jsme s tím stejně počítali a ve 4:30 jsme se škrábali ze stanu, k mému překvapení ještě úplná tma. Znovu jsme rozdělali co nejrychleji oheň, kluci tam za pár minut rozmrzli a vyrazili jsme s čelovkou na vrchol. Byla nám taková zima, že jsme tu nejstrmější část vylezli asi za 25 minut, a tak jsme už 5:15 byli připravení na vrcholku hory. Ještě než se vůbec sluneční svit začal objevovat za horizontem, už tehdy byl krásný pohled na probouzející se horskou krajinu. Na ukázku budou následující fotky seřazené od chvíle našeho příchodu na vrchol až do chvíli východu Slunce. První z pohledu na západ, kde Slunce po vykouknutí úplně užasně začlo zbarvovat hory do růžova a následně z pohledu přímo na východ.

A teď se otočíme o 180 stupňů...

Ani ta šílená zima na vrcholku nám nevadila, jak krásné to bylo! Chvíli jsme ještě zůstali a nasávali nový den, a pak jsme se rychlochůzí pustili zpět do základního tábora, kde nám dohoříval náš nejlepší přítel, oheň. Ten jsme uhasili, vše posbírali a pustili se na zpáteční cestu. Když jsme dorazili k Mile 1 lanovce, bylo 8:30 a byla ještě zavřená, naštěstí jsme si vedle v restauraci na zahrádce vypůjčili lehátka a na hodinu a půl tvrdě usnuli hahaha. Sluníčko krásně svítilo, takže jsme se nahřívali a doháněli manko z noci. Po probuzení jsme se už jen svezli zpět do vesničky a zamířili domů. Musím tento finančně nenáročný podnik ohodnotit velice kladně, takzvaně povedený start do dnešního dne!