Mt. Rundle, Banff

Po našem 3 denním výletě do Jasperu jsem si původně myslel, že je výletům pro tento rok konec, ale Martin, který si po roce a 3 měsících strávených zde v Kanadě uvědomil, že mu to bude vše chybět, vymyslel ještě tedy poslední výkřik lásky ke Kanadě v podobě výstupu na horu Rundle v Banffu. Je to zároveň s horou Cascade (o které byl report již na začátku léta) jedna ze dvou ikonických hor města Banff. Její nadmořská výška je 2950 metrů, takže ani zdaleka ne náš rekord, ale jak se ukázalo v průběhu cesty, nebyl to ani náhodou jednoduchý výstup. Dne 4. září jsme tedy ráno vyrazili do Banffu zdolat Mt. Rundle. Vyrazili jsme kolem 8 v oslabené sestavě. Lukáše porazila nemoc/nachlazení způsobené tím sibiřským mrazem v Jasperu, a tak raději zůstal doma a léčil se. Není divu, kluci opouští Kanadu 15. září a jedou přes Havaj a západ USA zpátky domů. Vyrazil jsem tedy sám s Martinem, cesta uběhla rychle a mezi 10 a 11 jsme dorazili do Banffu.

Trochu jsme váhali, kde začíná trail na Mt. Rundle, naštěstí moderní doba řeší všechny nejistoty. Díky aplikaci seznamu mapy.cz, kde je zobrazena opravdu většina turistických cest, jsme začátek lehce nalezli a vyrazili vpřed. Ráno bylo chladné, ale nic extrémního. Stoupali jsme pomalu lesní cestou nahoru do podhůří...Tam se vše změnilo haha. Jako obvykle jsem byl překvapen propadem teploty, stejně jako přítomností čerstvého sněhu a v neposlední řadě náročností výstupu! Měl jsem za to, že to bude takový odpočinkový výlet po náročném létě, kdy jsme v podstatě skoro každý týden posouvali své limity. Realita byla ale úplně jiná. Cestu z úpatí hory jsem zdokumentoval v několika videích. V těch posledních už jde špatně slyšet díky velkému větru, který ten chlad nijak nezmírňoval.

Takže po této skále jsme se šplhali nahoru. Pokaždé, když jsem si už říkal, že to nejhorší je za námi, přišla ještě horší pasáž hahah. V jedné chvíli dokonce nebylo pomoci a museli jsme na všechny 4 a šplhat protože to bylo prostě moc prudké a kluzké. Každopádně na fotce je vidět třetí vrchol hory Rundle, která má celkem vrcholů 8. Nejvyšší je vrchol 1 (na který právě stoupáme) a vrchol 3 (který je na obrázku, oba 2950 m.n.m.), ostatní vrcholy jsou o něco nižší. Vrchol 3 jde nádherně vidět až se vyšplháme úplně nahoru a je to opravdu pěkný pohled. No nic takže pokračujeme, zde za sebe nechám vyprávět příběh pořízené videa.

Tady přesně přišla chvíle, kdy jsem si říkal, že to nejhorší je za námi. A v dalším videu jde vidět, že jsem se zmýlil. Volné kamení a kluzký čerstvý sníh nám dělali velké problémy.

Došlo na malou koulovačku, naštěstí toto už byl poslední úsek stoupání a konečně jsme po asi 4 hodinách (?), možná pěti, dorazili na vrchol. Výhledy z vrcholu krásné, zima ale krutá.

Na vrcholu jsme potkali nějaké kluky, podle jazyka bych řekl, že byli z Balkánu. Ti ovšem byli úplně jiný level, jeden z nich tam seděl v krátkém tričku, svetr si nasadil až po několika minutách. Za to my tam mrzli docela ukrutně, proto jsme po svačině rychle utíkali zpátky dolů. Cesta dolů byla možná ještě pomalejší než nahoru, protože jsme si dávali velký pozor, abychom neuklouzli. Jak jsme ale sestoupili z pásma, kde se držel sníh, už to šlo rychleji a pohodlněji.

Dolů jsme seběhli za nějaké 2 a půl hodinky a výlet jsme opět chtěli zakončit v horkých pramenech poblíž Banffu. Měli jsme trochu obavu, kolik bude stát vstup, protože v Banffu je vše násobeno skoro dvěma díky velkému přílivu turistů v průběhu celého roku. No cena byla o 65 centů vyšší než v termálech v Jasperu, tedy 8.15 CAD haha. Takže jsme samozřejmě jako správní Češi hubovali, jak je to tam dražší a že nedáme víc jak 8.50 CAD a se smíchem jsme vstoupili. Tentokrát nebyly žádné studené bazénky na ochlazení, což byla jediná nevýhoda, protože termály byly opět parádní. Tentokrát jsem udělal i foto, než jsme vlezli dovnitř.

Když jsme se pořádně ohřáli a vyléčili reuma, zastavili jsme se v Banffu na jídlo a valili domů, abychom jeli ještě za světla. Řízení za tmy je tady v Kanadě nic moc, jelikož většina silnic vede zemí nikoho a osvětlení je neexistující. Normálně by to zase nebyl takový problém se zapnutýma dálkovýma světlama, ale světlaMartinova auta jsou spíše takové světlušky, svítí tak srandovně málo, takže je záhodno stihnout vše za světla. Domů jsme nakonec dorazili kolem 10 večer a završili jsme tak léto plné výletů,

Dnes je 14.9., kluci už odjeli, přenechali mi svůj krásný dvoupatrový byt a mám už i novou práci. Počasí je stále chladnější, během dne sem tam zaprší a sem tam zasněží haha. Je to šílené, chvíli sněží a za 10 minut je 15 stupňů a hřeje sluníčko. Bylo mi řečeno, že takto to bude asi v průběhu září, ale že v říjnu už zřejmě přijde začínající zima. To už na výlety moc jezdit nebudu moct, ale určitě bude stát za to zmapovat okolí místních hor, až bude vše pod sněhem, takže se je stále na co těšit!

14.9. je velký den nejen díky novému článku o Mt. Rundle, ale také díky narozeninám mé sestry, která má ze záhadného důvodu odlišné příjmení, zato ale stejnou povahu! Tak jestli to budeš číst, tak vše nejlepší Peťo!