Nashledanou Kanado

Právě sedím na letišti v Calgary, do letu stále zbývá dost času, tak jsem si řekl, že si sepíšu pár věcí, na které opravdu nechci zapomenout. Poslední týden jsem se pomalu přemisťoval až na tohle letiště. Přes kempování, party v Canmore a další party v Calgary jsem konečně tady s pocitem, že se mi vlastně odjíždět nechce. Potkal jsem zde opravdu velké množství moc fajn lidí a co víc, myslím, že jsem si našel pár opravdu skvělých přátel. Na to, co jsem tady s nimi, a také díky nim zažil nikdy nezapomenu. Pár fotek z posledního týdne:

Na co "kanadského" budu ale vzpomínat ještě dlouho? Hned několik věcí. Tato země je bohužel (pro nás čechy) už na jiném stupni vývoje. Lidé jsou milí, vstřícní a tolerantní. Pokud by někdo chtěl vidět, jak vypadá fungující multikulturní společnost, radil bych podívat se do Calgary. Dnes jsem po cestě na letiště jel městským vlakem přes centrum a nastoupila skupinka mladých, ale už dospělých lidí. Bylo jich celkem 6 a snad každý z nich byl jiného původu. Byli mezi nimi černoši, asiaté (i z Blízkého východu) a jeden běloch. Vypadalo to, že jsou nejlepší přátelé. Je možná trochu absurdní popisovat takovou banálnost a dělat z ní něco speciálního, ale takhle to tady prostě funguje. Nedělám si iluze, i zde má inkluze cizinců do společnosti určitě svá úskalí a výzvy, ale když to srovnám s nějakým fungováním společnosti u nás, musím jen smutně povzdechnout.

Další na co budu rád vzpomínat je důvěra, na které je zde společnost založená. Když jsem před pár dny byl v Canmore a šel s kamarádem do bazénu a vířivek, na kase nás přijala milá mladá paní. Samozřejmě se první zeptala, jaký máme den, což je tady standard. Pak pokračovala tím, že se nás zeptala, jestli je nám pod, nebo přes 25 let. Ptala se proto, že lidé mladší 25 let mají ještě slevu. Oba jsme odpověděli, zaplatili a šli dále. Žádné "ukažte mi vaše občanky" nebo "a máte nějaký doklad?" Nic. Prostě ji vůbec nenapadlo, že bychom jí zalhali. Další příklad jsou třeba kempy. Zažil jsem 2, kde nikdo peníze nevybírá, každý vyplní krátký formulář a peníze prostě vhodí do nějaké kasičky, která je tam nachystaná. Správce se tam někdy objeví a někdy vůbec ne. Pro mě osobně je trochu smutné, že jediní lidé, kteří s takovými věcmi vždy chtěli nějak vy**bat, byli samozřejmě Češi. Chápu, ušetří se třeba pár dolarů, ale začne to dělat více lidí a ten systém naprosto selže. A to by byla neskutečná škoda. Vidět, jak můžou věci fungovat jen na základě důvěry, pro mě byl nepopsatelně příjemný pocit.

Co dál? Chaos na benzínkách, kam si každý najíždí z opačné strany a prostě se nějak domluví. Představte si 3 čerpací stanoviště v lajně za sebou, jak tomu bývá běžně i u nás. Jenže jeden najede ze směru od Brna a 2 ze směru od Prahy. Teď zastaví čumákama k sobě a dívají se na sebe haha.

Minimální byrokracie. Minimální říkám s českou a španělskou zkušeností v srdci, jinak jsem si jist, že lze ještě více omezit. Chceš koupit auto? Stačí zaplatit a vyřídit pojištění - celkový čas cca 2-3 hodiny. Vše potřebné se vyřídí na jednom místě a pak už jedeš. Stavební povolení? Tuším, že v Kanadě má 10-12 stran. V ČR má myslím ten monstrozní dokument kolem 100 stran. Kanadské daně? Vyplníš pár řádků podle návodu a čísel, co ti dá zaměstnavatel. Představte si, že si bude každý sám dělat své daně v ČR. To by byla bomba vyplňovat ty šílené formuláře, kterým prostě normální smrtelník nerozumí.

Služby. Nevím, jestli byla má zkušenost nějak ojedinělá, ale kamkoliv jsem šel, setkal jsem se jen se vstřícností a příjemným chováním. A tím nemyslím jen restaurace, kde je to opravdu někdy tak příjemné, že byste jim tam nejraděj nechali všechny peníze, co máte u sebe. Ale třeba i úřady a banky. Sice jim to někdy dlouho trvá, ale z toho si nikdo nic nedělá. Přijdete na imigrační úřad, paní na vás mává už od vchodu, že je volná. Přijdete, zeptá se jak se dnes máte, pak vám řekne, že má její syn zítra besídku a že neví, kam si stoupnout, aby měla dobré záběry. Pak se teda zeptá co potřebujete. Když zjistí, že jste z Česka, řekne vám, že její dobrý kamarád/manžel/majtel restaurace je z Česka a že jsme skvělí. Pak pomalu začne vyřizovat a u toho se ještě stihne zeptat, co vše máte v plánu a jestli chcete v Kanadě zůstat. Když odcházíte, máte pocit, že jste byli s kamarádem na kafe. Pak se mrknete na pracovní povolení z imigračního úřadu, které máte v ruce a uvědomíte si, že to byl vlastně úplně cizí člověk a že budete muset během pobytu v Kanadě význam slova "cizí" trochu přehodnotit.

Příroda. K tomu nemusí nic dodávat. Je tady málo měst, málo lidí a strašně moc přírody a divočiny. A to já rád. Chápu ale, že to je subjektivní věc.

Když jsem nad tím vším tak přemýšlel, dospěl jsem k názoru, že je Kanada v mém hledáčku pod ideálními státy na život. Kdybych na svých dalších cestách nenašel opravdu skvělé místo, zkusit se dostat zpátky do Kanady by určitě stálo za námahu.

Za chvíli se otevře gate a já už budu na cestě do Londýna. Z Londýna ještě přeletím kousek do Edinburghu a tam konečně dostanu šanci seznámit se se svou sestřenicí a třeba ji pozvat na panáka nebo něco haha. Následně se na všechny už těším v malé středoevrospké zemi s názvem ČR!