Návrat do Bangkoku - duben a květen 2022

Tak se to stalo. Návrat do města, které mě naprosto uchvátilo svou jedinečností pár let zpátky, proběhl ve velkém stylu. Bangkok se nezměnil. Jedinou změnou je stále přetrvávající covidová hysterie, která v Thajsku ustupuje znatelně pomaleji, než například ve státech Evropy. Každopádně jsem se do Thajska dostal, přetrpěl pár testů a pravidel, která v současné době komplikují cestování po celém světě a po jednonoční karanténě jsem jako vítěz vykročil vstříc dvěma měsícům zážitků v Thajsku.

První, co bylo na mém seznamu bylo samozřejmě utíkat sprintem do první restaurace na ulici a dát si thajské jídlo. Pokud covid poničil ekonomiku, tak rozhodně ne ekonomiku streetfoodu v Bangkoku. Jídlo tam ti pouliční kulinářští mágové mydlí na každém rohu. Doslova na KAŽDÉM. Normálně prostě hodí židle a stoly do silnice a lidé hodujte. Člověk se musí zamyslet, jak se vlastně všichni dokáží uživit, když je fakt restaurace na každých 20 metrech, kolikrát jsou 2-3 přímo vedle sebe. Ale odpověď je jednoduchá, uživí se v pohodě. Přelidněný Bangkok rozhodně netrpí nedostatkem poptávky, jelikož jen málokdo vaří doma. Proč? Protože se to kolikrát ani nevyplatí. Čas, námaha proti pohodlí a rychlosti. Rozdíl v ceně mezi doma uvařeným a koupeným jídlem v takové pouliční restauraci může být pár desítek korun, notak nedopřejte si pak. Ti z Vás, kteří četli příspěvek z roku 2019 o Bangkoku určitě viděli ceník jídel v té době...Musím říct, že přes mé obrovské překvapení zůstaly ceny jídla velice podobné, ne-li naprosto stejné!

Krásně najezený a šťastný, co dál? Jdu nasávat atmosféru města, které je naprostý opak evropské kultury. Evropa, takový rajský ostrůvek na planetě plné šílenství, je plná klidu, zeleně, tichých míst a čistoty. Bangkok? Větší kontrast si snad ani nejde už představit. To je prostě džungle, lepší slovo nelze použít. Neustálý rachot, všude lidi, všude trhy, všude jídlo támhle to a tohleto, je to neskutečné. Nasávat to vše a uvědomovat si, jak naprosto jiný svět to je, to je strašná zábava! Sledovat ty neuvěřitelné bizáry na ulicích, to je bomba...Třeba tady hotel Shangri-la a jeho zákaznící, kteří mají krásný výhled do pletenců elektrických drátů, které stále, jako před několika lety, vedou vesele po obvodech ulic všem na očích.

Čím více se blíží v thajsku období dešťů, které začíná někdy koncem května, tím méně snesitelným se stává podnebí. Stoprocentní vlhkost v kombinaci s vysokými teplotami dokáží některé dny v Bangkoku vyústit v pocitovou teplotu až 47°C. Což je, řekněme, nepříjemné. Takže v takových momentech se člověk vykašle na chození a naskočí na loď, můj nejoblíbenější dopravní prostředek v Bangkoku. Projížďka po řece Chao Praya nabízí pohled na nádherné chrámy a celkově je to úžasná náplň dne...Jen nasedni a jeď! Cena 10-20 bahtů také nikoho nezrujnuje haha.

A co když se začne stmívat? Tak to jen seskočit z lodě a do nejbližšího baru nebo restaurace u řeky. Ty jsou z pravidla trochu dražší než ty na ulicích, ale rozhodně stojí za to.

Jak takový den, krásně najezený, upocený, nachozený, naježděný a pokochaný, ukončit? Není nic lepšího, než se nějak doplazit do svého naprosto luxusního hotelového pokoje a těšit se myšlenkou na to, že zítra to přijde vše znova a hlavně že za ten pokoj platím na noc méně než za tu nejhnusnější ubytovnu v Otrokovicích. Jojo, tohle je Thajsko, jsem zpět!

Bangkok roku 2022 byl ve znamení objevování míst, které jsou vyloženě neznámá pro turisty. Ne protože by nestála za to navštívit, ale už jen proto, že se na nich prostě nedomluvíte anglicky. Rád bych řekl že já jako starý, světem protřelý, lišák jsem se naučil thajsky a udivoval tak zraky místních mužů i žen...Není tomu tak, kromě frází "čau", "kuřecí s rýží na chilli" a "nudlovou polévku prosím" neumím říct nic. Nejlepší řešení pro tyhle situace je mít místního kamaráda/kamarádku. Naštěstí místní jsou velmi ochotní průvodci a překladatelé, tudíž není problém najít si někoho takového. Je to v podstatě výhra pro obě strany, jelikož je to pro ně šance, jak si intenzivně procvičit angličtinu a ještě si udělat pěkný den. Vydal jsem se takto na několik neskutečných míst v okolí Bangkoku, ze kterých mi nejvíce utkvěly v paměti ostrůvky Ko Kret a Bang Kachao s plovoucími trhy Bang Nam Phueng. Jsou to v podstatě velké meandry řeky Chao Phraya, které jsou od pevniny kompletně odděleny vodou. Jediný způsob, jak se tam dostat, je tedy lodí.

Musím říct, že dostat se na tyhle místa je opravdu umění. Bez pomoci místního je to v podstatě bez šance. I má trpělivá průvodkyně nejednou ztratila trpělivost a pronesla že Thajsko je jeden velký chaos. No prostě trajekty si jezdí jak chtějí, nikdo přesně neví, kde zastaví, kolik bude stát, jestli ještě pojede odpoledne...Velká legrace haha. Není se moc čemu divit, Ko Kret i Bang Kachao jsou dobrých 20 kilometrů za Bangkokem, Bang Kachao je už v podstatě provincie Samut Prakan a Ko Kret v provinci Nonthaburi, takže nějaká alespoň iluze pořádku a informací, která existuje v Bangkoku, se zde nekoná. Vše jsme ale zvládli a já pozval svou kamarádku a průvodkyni na trajekt. Hodil jsem ramena, mrkl na ni a říkám, že trajekt je na mě! Nebolelo to tak moc, zjistili jsme totiž, že trajekt na Ko Kret stojí 3 bahty na osobu hahaha. 2 koruny. Tak jsem se zase jednou práskl přes kapsu a jeli jsme...

Jak jde vidět na obrázku, tak hned po překročení řeky je k dispozici buddhistický chrám, to aby byli příchozí chráněni a pro dobré štěstí. A na pravé straně obrázku nahnutá pagoda, celkem oblíbená atrakce návštěvníků ostrova. Ko Kret není velký, ale je mnohem lepší využít možnosti zapůjčení si kola na celý den a ostrůvek si projet. Přece jen je to asi 15 kilometrů, když chcete celý ostrov obejít pěšky. Kolo, další šílený výdaj, nás stálo 50 bahtů na den. Takže to už jsme na celých 53 bahtech za dopravní prostředky haha. Moje kolo mělo osmicu, že se divím, že vůbec jelo ještě rovně. Kolo druhé zase nemělo přední brzdu. Ale za 50 bahtů na den nic reklamovat nebudu že jo. To si tak jedete, všude kolem trhy, jídlo, pití, všelijaké cetky na prodej, vybavení do bytu, oblečení a většina toho do 200 bahtů. Není lež, když řeknu, že levnější trhy jsem snad ani neviděl. Když jsme šli na oběd s výhledem na řeku na takovou nádhernou terasu, obsluhoval nás malý klučina, nadšený z toho, že mají v restauraci cizince...běhal tam, pořád se mě na něco chodil ptát. "Ahoj ty jsi z ciziny?" "Čau, jsem z Evropy no, odkud jsi ty?" Klučina se rozesmál, nic neřekl a odběhl. Zpátky mi přinesl coca colu s ledem a v druhé ruce nese globus a říká "my jsme tady" a ukázal na Thajsko. "A já jsem odtud" a ukázal jsem s přesností na 50km na Otrokovice. "Woooooooowww" odběhl a volá na dospělé přítomné v kuchyni něco thajsky. Kamarádka mi pak řekla, že podle nápisu na jednom ze sloupů v restauraci tam nechávají pomáhat děti s mentálním postižením. I majtelé nás přišli pozdravit a byli hrozně rádi, že jsme si naobjednali víc věcí. Jídlo bylo užasné, hrozně ostré, hrozně dobré a hrozně levné!! Potom přiběhl znovu klučina (který rozhodně nebyl postižený, jen hrozně hyperaktivní) "Je to dobré??" "Je to skvělé, ale mohl bych tě poprosit o ubrousek, je to hrozně ostré a já se potím jako svině". Nerozuměl, a tak kamarádka se slzami v očích z mé nemohoucnosti a zároveň z jejího ostrého jídla vysvětlila predikament klučinovi. Klučina se začal řehnit a sprintem utíká pryč, za 10 sekund sprintem utíká zpátky s balením ubrousků a i on se slzami v očích. Ten ale ne kvůli jídlu, vyloženě se mi posmíval haha. Po tomto super obědě jsme dokončili prohlídku ostrova, kde se místy na uzoučkých cestičkách bije o přednostní právo moje kolo, motorka místňáka a slepice, která si to vykračuje před námi nerušeně středem uličky. Prohlídka ukončena, ale já nadšený tady tím ostrůvkem nechci ještě domů. Otvírám google mapy a vidím kousek od trajektu bar. Má unavená průvodkyně říká "jo jasně, pojďme se podívat" a ve skutečnosti si říká "sakra hlavně ať už si můžu sednout na chvíli". Já to chtěl celé vidět, tak jsem ji možná trošku utahal haha, ale s tím musela počítat. Každopádně, tyhle trhy a bar jsou otevřeny pouze o víkendu, a jak jsme zjistili, tento bar je jediný na ostrůvku. Každý víkend tam je živá muzika a bar byl naprosto narvaný! Co jsem to zase našel za místo!! Já byl naprosto nadšený, kamarádka po 2 pivech taky...Bar se jmenoval Chitbeer a byl, jak jsem se později opět dozvěděl, vyhlášený tím, že čepuje pivo z vlastního malého pivovárku. No ale co já? Já pivo nepiju. Není problém, jdu na bar a říkám barmanovi, jestli náhodou nemají něco jiného než pivo...on že nealko věci, říkám, že to jsem jako nemyslel, ale že nevadí, že si dám teda vodu. A najednou vidím záblesk v jeho očích a říká...počkej, řekni tam tomu pánovi, to je Chit, majtel, on se o tebe postará...Říkám jasně, Chite čaau, jaká ty chlape? Seznámil jsem se, vysvětlil mu, že pivo nepiju a za minutu jsem v ruce měl láhev neznámé tekutiny neznámé ceny s tím, že to mám zkusit. Když jdu zpátky za kamarádkou, flašku v ruce, nemůžu ji najít. V tom na mě zaměstnanec houkne a prstem ukazuje na stůl plný lidí, kde má pivem posilněná průvodkyně už rozjížděla picí hry. Tak jsem jen požádal o více panáků k tajuplné tekutině v mé ruce a šel jsem ke stolu...No nemusím říkat, že to byl dokonalý den.

Takových zážitků mám spousty a upřímně musím říct, že přestože vidět vyhlášená místa a turistické atrakce je rozhodně fajn, nemůže se to rovnat zážitkům, jako bylo odpoledne s Chitem a jeho kumpány na břehu řeky na ostůvku Ko Kret v naprosto přervaném baru s živou muzikou. To byla prostě bomba. Kamarádka si to užívala tak, že nebýt mě, ujede nám poslední trajekt zpátky na pevninu...

To byl ten zážitek typu "jako doma mezi místními". Můj další výlet byl toho typu "návštěva turistického místa", a to historického centra městečka Ayutthaya. Ayutthaya je na seznamu UNESCO a je to jedno z nejlépe dochovaných měst starověku/středověku. I díky své velice pestré minulosti je to opravdu podívaná!

Podle oficálních údajů bylo město Ayutthaya založeno králem Ramathibodi v roce 1351, ale pravděpodobně je mnohem starší, i když oficiální údaje chybí. Předpokládá se, že oblast byla obydlena již od 7. století Mony. Monové jsou jedni z nejstarších obyvatel jihovýchodní Asie, založili mnoho současných velkoměst a rozšířili theravádový buddhismus v regionu. Například největší město Myanmaru Rangún, nebo také největší a zároveň hlavní město Laosu Vientiane byly založeny Monskými vládci. Paradoxně je to teď jedno z ohrožených a diskriminovaných etnik jihovýchodní Asie, a to zejména v Myanmaru, kde většina z nich v současnosti žije.

Existují jisté zmínky o osadě Ayodhya z období kolem roku 850, kdy oblasti již vládli Khmérové. Již oficiální zdroje poté uvádějí, že bylo město dobyto v roce 1569 Barmánci a stalo se hlavním městem království. Také uvádějí, že přestože nebylo město zničeno nebo zneuctěno, ztratilo v tomto období mnoho cenných památek. Což byly ztráty minimální v porovnání s rokem 1767, kdy město dobyla Barmská armáda a spoustu budov a soch zničila.

Přestože o tom mluvím jako o městečku, přece jen jsou všechny historické části města na ploše poměrně rozlehlé, a tak jsme si pronajali káru. Takzvaný thajský kočár haha. Pronájem na celý den i s řidičem není úplně nejlevnější, ale vzhledem k okolnostem je to stále cena velice přijatelná a to 1000 bahtů, takže 650 korun. Byli jsme dva, tudíž to bylo opravdu opět za hubičku.

Řidič má připravený plán zastávek, samozřejmě pokud někdo chce, zaveze Vás kam chcete, ale doporučuju následovat jeho plán. Thajci mají tyhle exkurze a výlety opravdu hodně dobře zmáknuté, jak časově, tak obsahově. Pan řidič dobře věděl, kdy nás vzít na oběd a v kolik hodin bude nejlepší jet na západ Slunce tam a tam. Takže spokojenost maximální. A ještě jedna taková poznámka, mít s sebou thajskou kamarádku znamená mít nižší ceny. O tom jsem se přesvědčil několikrát. Turisté samozřejmě netuší, jaká by cena měla být, za to místní holka se ošulit nedá a několikrát se stalo, že jsme platili o poznání méně než pár turistů za námi. Je to taková neřest tady těch méně vyspělých států, na vše existují dvojí ceny - ceny pro místní a ceny pro turisty. Ať už oficiálně nebo ne. Když je to oficiální, tak se to dá pochopit. Tím myslím, že se kolikrát setkáte se vstupným, které je 10x vyšší pro turisty a na lístku je stručně zdůvodněno, proč tomu tak je. Většinou jsem s tím souhlasil a řekl si, že to asi jakš takš dává smysl. Horší však je, když vidíte, že lidi před Vámi zaplatili 100 a po Vás někdo chce 300 a nikdo Vám neřekne proč. To se těžko zkousává a nedělá to moc mezi lidmi dobrotu. Každopádně já byl v městečku Ayutthaya díky mé kamarádce na tom levnějším břehu řeky dá se říct haha.

Výlet do tohoto historického místa můžu jen doporučit, bylo to skvělé. Jedno z těch turistických vyhlášených míst, které opravdu stojí za to navštívit. Rozhodně mi hrálo do karet i to, že v tomto období (březen 2022 - přetrvávající covid + konec sezóny) byl počet turistů minimální. Celkově tam tedy nebyli skoro žádní lidé, a to mi ten zážitek ještě umocnilo!

Takové je moje krátké ohlédnutí za Bangkokem a jeho okolím. Bangkok jsem si zamiloval možná ještě víc, než prvně. Je otázkou, jaké by bylo tam chvíli žít, každopádně jako místo, kde strávit pár týdnů, je to pro mě úžasné!

Úplně nakonec přidávám ilustrační fotku toho naprostého chaosu města Bangkok haha. Na jediné ulici najdete moderní mrakodrapy, pod nimi chrám, zlaté sochy Buddhy a vedle nich rozpadající se domky místních. Prostě Bangkok, zde je možné všechno...

Z Bangkoku jsem se vydal směr sever! A to jmenovitě do provincie Chiang Mai a následně ještě severněji, provincie Chiang Rai. Další týdny zážitků a já o nich brzy povyprávím!