Ostrov Bohol
Ještě než jsem byl nucen opustit Filipíny, zbývalo mi pár dní na návštěvu ostrova Bohol. Bohol se nachází jižně od mé základny v Cebu city a doprava tam byla ze všech mých výletů nejjednodušší, jelikož trajekt tam vyjížděl přímo z jižní části města Cebu. Na terminále jsem se potkal opět s nějakou tou bizarní situací, ale celkově šlo vše v podstatě bez problému haha. Když jsem přišel na terminál, zjistil jsem, že je nějaký státní svátek a všichni se snaží dostat na Bohol...terminál byl úplně narvaný a vypadalo to, že se na trajekt, který vyjížděl za 30 minut, nemám šanci dostat. V tu chvíli se objevili 2 aktivní zaměstnanci s vestama, kteří obcházeli lidi v řadě a na něco se je ptali. Většina lidí jim odpověděla a kluci šli dál. Když přišli ke mně, tak mi to došlo - za 100 pesos mi nabídli, že mi lístek koupí. Říkám jak jako? A oni že no my tady pracujeme, prostě půjdeme k okýnku z boku a lístek ti donesem. Zasmál jsem se, říkám jasný, úplatek 100 pesos (38 kč) není problém. Takže jsem už za 5 minut nastupoval do trajektu jako vítěz!
Cesta trajektem nebyla nijak dlouhá, a než jsem se nadál, už jsem byl v přístavu Tagbilaran, shánějící odvoz na ubytování. Jelikož jsem na ostrově Bohol zůstal jen pár dní, půjčil jsem si auto, abych se mohl sám vydat k těm nejlepším místům v okolí. Ostrov Bohol je poměrně veliký, alespoň v porovnání například s ostrovem Boracay, takže půjčení auta se celkem vyplatí. Půjčovnu aut si nepředstavujte jako evropskou půjčovnu haha. Když jsem šel po hlavní ulici po příjezdu, hned si mě odchytli nějací prodejci a nabízeli mi tours a půjčení motorky. Tak říkám, že to vypadá super, ale že bych raději měl své vlastní auto, že je to pohodlnější. Borcovi se rozzářily oči a říká "no já auto nemám, ale počkej, já zavolám kamarádovi". Tak zavolal kámošovi, ten za 3 a půl minuty přispěchal a říká mi "chceš auto? Já mám." "Ano prosím, jestli je to možné, půjčil bych si na den auto." "Jasně jasně, na den to bude 2000 pesos." Tak jsem si to přepočítal, říkám si, relativně k ostatním službám drahé, ale tak co, je to jeden den a budu si moct zajet, kam chci. Tak souhlasím. Pánovi se rozzářily očka ještě víc a říká mi že bomba, ať mu dám adresu, že mi auto doveze ráno na ubytko, kdy budu chtít. A hotovo. Domluveno. Autorizovaná půjčovna aut to asi nebyla haha. Auto ani jako servisované teda nevypadalo, ale na den mi posloužilo bez problémů.
Další den, jak slíbeno, měl jsem auto přistavené před ubytováním s tím, že si ho pán vyzvedne zase další ráno. Bomba. No zaplať pánbůh, že jsem si půjčil auto - celý den pršelo haha. Byly tam nějaké přestávky, ale celkově to nebyl ideální den na prohlídky míst, natož tak ještě jet na motorce nebo je obcházet pěšky haha. Každopádně mě počasí neodradilo a já se vydal po naplánované trase po místech, které jsem chtěl vidět. První zastávka byla v malém konzervačním eko parku, který jsem na seznamu neměl, ale když jsem kolem něj jel, tak mi to nedalo a zastavil jsem. Nikdo tam nebyl, a tak jsem dostal soukromou prohlídku. Jméno - Park lemurů a motýlů!
A motýli tam byli opravdu velicí. Dokonce mi řekli i název všech druhů, které jsem za pár sekund zapomněl, jelikož mi stejně anglické názvy nic neříkají. Proto jsem tohoto motýla nazval pracovně Babočka černá.
Lemurové byli hodně těžko k zachycení, jelikož pršelo, schovávali se pod velkými listy palem a ostatních stromů, takže jsem je vždycky jen zahlédl přeskakovat. Za to tam měli i další zvířata, která předem neinzerovali...a tak se mě pak paní jen tak mimochodem zeptala "chceš vidět krokodýla??" haha. Říkám nooo, to záleží. Volně v přírodě ani ne, pokud je tady máte ale někde ve výběhu, tak joo. Smála se a nazvala mě vtipálkem, přitom to vůbec vtip nebyl.
Takže byl ve výběhu, dobré. Pak mi paní říká "tak pojď dál, ukážu ti hada". Tak už mi to nedalo, ptám se, co tam dělá krokodýl a had, když to je přece park lemurů a motýlů haha. Paní říká, že je tam prostě taky mají. Kdo ví, co s nima dělají, raději to ani vědět nechci.
Had mě zaskočil, byl to obří škrtič. Říkám ježiši, to je obr. A paní "nee, pojď, dám ti ho kolem krku a až ucítíš, že tě svírá, řekni a sundáme ho" hahhaha. Tak jsem s díky poděkoval, to fakt zažít nemusím. A jel jsem dál.
V jedné části cesty tvořila džungle a stromy opravdu krásnou alej, kde všichni zastavovali a fotili se. Přidal jsem se, jelikož taková cesta se nevidí každý den.
Moje nejoblíbenější zastávka byla v přírodní rezervaci pro nártouny. O nártounech jsem četl, když jsem byl malý v mé nejoblíbenější sérii od National Geographic, kde jsem si do šanonu zakládal informační karty různých druhů zvířat. Nártouni jsou označováni za vysoce ohrožený druh a ve volné přírodě žijí už jen na pár místech na planetě. Je to neskutečné zvířátko, malinké, oči přes půl těla haha.
Lišáci se schovávali před deštěm pod palmovými listy, skoro nešli někteří ani vidět. Takové nevinné zvířátko, říkal jsem si už když jsem o něm četl. Teď jsem ho viděl naživo konečně, velký zážitek haha.
Moje poslední zastávka dne byla největší turistická atrakce ostrova Bohol - Chocolate hills. Čokoládové kopce, jak se jejich název dá přeložit, jsou specifické geografické útvary, připomínající kupole. Centrální část ostrova Bohol jej jich plná a za slunečného dne se rozprostírají kam až oko dohlédne. Za mého deštivého dne byl však obzor spíše pokrytý mlhou haha. Takže jsem z čokoládových kopců viděl jen malou část, bohužel. Nedá se nic dělat, asi se budu muset jednoho dne vrátit no...Dle dostupných informací na místě, na Boholu se nachází 1268 těchto vrchů a měří od 30 do 100 metrů. Svůj název 'čokoládové' dostaly podle zbarvení v době sucha, kdy trsy trávy, které kopce pokrývají, uschnou a zbarví se do hněda. Jelikož bych rád ukázal, jak to vypadá, když je viditelnost větší než na 10 metrů, tak přiložím fotku z internetu. Ať máte možnost vidět, co jsem neviděl ani já hahah.
Jak je vidět, není vidět haha. Každopádně to mi náladu z krásného výletu nemohlo pokazit! Další den, když už jsem auto neměl, se (samozřejmě) vyčasilo a bylo pěkné vedro, tak jsem se vydal na pláž. I když pláže na Boholu nijak vyhlášené nejsou, ani tady rozhodně neurazí haha.
Odpočinkové zakončení mého krátkého pobytu na ostrově Bohol. Můj pobyt na Filipínách se tímto výletem nachýlil ke svému konci. Před sebou jsem měl poslední vnitrostátní let do Manily, kde jsem si tentokrát nechal alespoň pár dní, abych zjistil, zda má Manila co nabídnout. Takže v příštím, jen velice krátkém článečku, něco málo o Manile!