Ostrov Bantayan

O ostrovu Bantayan jsem se dozvěděl čirou náhodou, když jsem se jen díval na mapu a prohlížel si další možné destinace. Slyšel jsem o něm už dřív od kamarádky, která mě prováděla po severu Cebu, ale nevěnoval jsem tomu v té době příliš pozornost. Jelikož je na Filipínách těch ostrovů takové množství, dostanete se do momentu, kdy si jen říkáte "no jo, další ostrov..." haha. Prostě se to nedá stihnout všechno, ale když se na to dívám zpětně, ostrov Bantayan byla skvělá volba. Narozdíl od ostrova Boracay není Bantayan tak turisticky populární destinací. Většina návštěvníků ostrova jsou Filipínci, a tak jsem se znovu ocitnul v místě, kde jsem byl více méně jediný cizinec. Takže jsem měl tu možnost navštívit maličký ostrov s nádhernými plážemi a dalšími turistickými atrakcemi, který se nehemžil mezinárodními turisty. Výhra.

Cesta na Bantayan z Cebu je kombinací autobusové a lodní dopravy. Už zocelený předchozími zkušenostmi jsem velice prozřetelně dokázal vybrat správné autobusové nádraží, takže jsem bez větších dramat naskočil do autobusu a vydal se na asi 5 hodinovou cestu do severního přístavu Hagnaya. Tam se přesedá na 2-3hodinový trajekt na ostrov Bantayan. Na filipínské poměry "rychlovka", 8 hodinová cesta haha. Pamatuju si, jak jsem zamlada kňučel, když jsem měl jet 50 minut autem do Prostějova...Od té doby uběhla spousta let a samozřejmě jsem se naprosto změnil, ale v ničem jsem se nezměnil víc, než ve vnímání vzdáleností haha. Pár hodinek v autobuse, trajektu, nebo nějakých pár tisíc kilometrů, to už nejsou v současnosti žádné překážky. No ale to neznamená, že jsem v autobuse do Hagnaya přístavu nekňučel. Chtělo se mi strašně na záchod, bohužel v těchto zemích neexistuje něco jako povinná zastávka každých pár hodin. Tuto lekci jsem dostal již na Sri Lance, kde mi málem praskl močový měchýř. Tentokrát to ovšem nebylo tak hrozné...postěžoval jsem si totiž spolucestujícímu, který seděl vedle mě, že by mi celkem bodla zastávka na záchod. Jelikož jsem byl v autobuse opět jediným cizincem a tak trochu atrakcí, kámoš nelenil a začal křičet dopředu na řidiče v jejich jazyce tagalog, ať zastaví, že se mi chce na záchod. Řidič cosi zavolal zpátky, pak se otočil a uviděl, že obětí tělesné potřeby jsem já, zasmál se, okamžitě hodil blinkr a zastavoval u krajnice. Myslím si, že být to Filípinec, tak řidič nezastavuje, ale v tento moment jsem byl rád, že mají běloši tak privilegované postavení na Filipínách. Nejsem toho vůbec fanouškem, ale musím uznat, že v této situaci se mi to královsky hodilo.

Tak jsme nakonec bez útrap dorazili do přístavu Hagnaya, kde jsem se opět ptal mého kamaráda vedle, co mám teď dělat. Ten mi řekl, že vůbec nic, že autobus najede na trajekt i s náma. Byl jsem trošku zmatený, protože za trajekt jsem nikomu neplatil a byl jsem si celkem jistý, že lístek na autobus cenu trajektu nezahrnuje. Po vystoupení z autobusu nás už ale směroval řidič k týpkovi v žabkách, který od každého vybral pár stovek pesos a pustil nás dál. Týpek měl žabky, cigáro, bez trička. Co já vím, to mohl být klidně nějaký další pasažér, který si řekl, že si vybere od někoho peníze haha. Vedle něj byla z půlky zatopená strojovna, do které byly otevřené dveře a tam další týpek v žabkách s velkým klíčem mlátil do motoru, po kolena ve vodě. No jako Perla Karibiku ten trajekt rozhodně nevypadal, ale do cíle jsme se nakonec dostali hahah.

Ubytovaný jsem byl v krásném guesthousu, který jak jsem se později dozvěděl, patřil pánovi z Anglie. Musel jsem vychytat nějakou akční cenu, protože když jsem se na cenu toho ubytování díval později, bylo to mnohem dražší, než jsem platil. Každopádně to bylo úplně skvělé. Slečna jménem Rose, která se o guesthouse starala, pomáhala úplně se vším. Když pršelo, nabídla se, že mi zajede do města pro jídlo a doveze mi ho na ubytování. Když jsem chtěl na prohlídku ostrova, domluvila mi pána, který mě celý den vozil za pakatel. Když jsem chtěl na nedaleký neobydlený ostrůvek, domluvila mi odvoz k loďce i kapitána. Pokaždé, když jsem někam chtěl jet, tak Rose domluvila odvoz a říkala, že jakmile budu chtít zpátky na ubytko, ať jí napíšu a ona zase pošle někoho, kdo mě vyzvedne. Jelikož Bantayan tak turistický není, říkala, že řidiči mají dvojí metr. Když vidí cizince, účtují si i trojnásobek normální ceny. Takže mi říkala, ať si nikdy neberu žádného jiného řidiče, že mi to vždycky domluví. Byla to bomba. Když jsem pak mluvil s majtelem z Anglie, říkal jsem mu všechno a ten se jen smál a říkal, že Rose je jednoznačně nejlepší zaměstnanec, kterého kdy měl. Musel jsem souhlasit a varoval jsem ho, že jakmile budu milionářem a otevřu si byznys, volám Rose a přetáhnu ji k sobě.

Hned po příjezdu jsem vyrazil na nejbližší pláž a omrknout lehce okolí.

Zašel jsem si po západu Slunce na večeři, drink a pak se vyspat...druhý den jsem si hned domluvil prohlídku ostrova s pánem, který mě celý den vozil po těch nejlepších místech. Navštívil jsem OMAGIECA, což je ostrovní konzervační oblast, která chrání ekosystém mangrovů. Mangrovy určitě mnozí znáte, stromy/keře, které rostou v pobřežních vodách oceánů, moří a v deltách velkých řek. Jejich důležitost je obrovská, zejména v oblasti zpevnění půdy, poskytování útočiště pro spoustu živočichů anebo čištění vody. Byl jsem celkem překvapený vidět ochranu těchto ekosystémů zrovna tady, na maličkém ostrově Bantayan. Bylo to super.

K mému překvapení byla tato ekologická chráněná oblast poměrně rozlehlá a prostřednictvím bambusového chodníčku parádně přístupná pro návštěvníky. Byl jsem nadšený!

Mezi další zastávky toho dne patřily různé pláže na ostrově, a taky podzemní laguna, v které se dalo krásně vykoupat. To bylo asi jediné místo, kde jsem potkal jiné mezinárodní turisty. Na zbytku ostrova jsem byl opravdu jediný.

Kdekoliv jsme zastavili, vykoupal jsem se a pokračovali jsme dál. Ty pláže jsou ale neskutečné...a ta čisťounká voda!

Poslední zastávkou ten den byla pláž s útesem, z kterého se dalo skočit. Nebylo to zase tak vysoko, po mém hrdinském výkonu v Kawasan kaňonu jsem se samozřejmě nenechal ničím zastrašit a skočil.

Pláže, kam se podíváte. A turistů minimum. Na tohle jsou Filipíny opravdu skvělé. Další den mi Rose domluvila výlet loďkou na nedaleký ostrůvek jménem Virgin island. Je neobydlený a slouží pouze jako turistická atrakce, jelikož je to jeden z těch ostrůvků, kde se dají natáčet Holywoodské filmy haha. Ale to mi tak přišlo, že by šlo na Filipínách skoro na každé pláži. Cestou na Virgin island si chlapec u kormidla dokonce zaslouženě vylovil oběd. Všiml si, že je kousek od nás tady tohle stvoření, hbitě si ho vylovil a řídíc se heslem "co peklo schvátí to už nenavrátí" si ho schoval v loďce. Doteď netuším, co to je, ale prý se to hodí na gril a za chvíli se může servírovat...

No a Virgin island byl sám o sobě přesně to, co jsem očekával. Kopeček písku obestřený nádhernými plážemi.

Ostrov Bantayan byl úplně skvělý zážitek. Strašně se mi tam líbilo, jelikož to mělo k profláklé turistické destinaci hodně daleko a zároveň to byl naprostý ráj. Strávil jsem tam jen pár dní, ostrov je to maličký a myslím, že pár dní na prozkoumání naprosto stačí. Jak se říká, že nejlepší výlety jsou ty neplánované výlety, tak na Bantayan tohle pořekadlo sedí na sto procent. Po několika dnech jsem se dopravil zpět do přístavu a po stejné ose, po které jsem se na ostrov dostal, jsem se vypravil zpět do Cebu. Což, jak už si museli věrní čtenáři všimnout, byla taková moje základna pro cestování na Filipínách. Po návratu do Cebu jsem vymyslel dlouhý výlet po zemi na ostrov Boracay - jednu z nejturističtějších destinací na Filipínách. Ale jako správný cestovatel jsem zvolil několikatýdenní cestu haha po ose Cebu - Bacolod - Iloilo - Boracay. Ve městech Bacolod a Iloilo jsem is udělal několikadenní až týdenní přestávky, takže dostat se na Boracay opravdu zabralo skoro 2 týdny. Co všechno jsem po cestě viděl? Povím, ale příště!