Palawan - El Nido
Moje první cesta mimo ostrov Cebu vedla na proslulý ostrov Palawan. Palawan se nachází na samém západě filipínského souostroví a jednoznačně nejjednodušším způsobem dopravy tam je let. Když jsem si zjišťoval dopravu trajektem, tak mi bylo silně doporučeno nepouštět se do takového dobrodružství, jelikož trajekty na Palawan často zaberou i 2 dny.
Tak jsem se tedy znovu vydal na letiště na ostrově Cebu. Přelet na Palawan nabízí několik možností - buď do hlavního města Puerto Princesa, odkud rozváží turisty a místní po celém ostrově dodávky. Myslím, že existuje i autobusová doprava, ale dodávky jsou mnohem rychlejší a cenový rozdíl není tak velký. Dalším způsobem je letět přímo do turistických destinací, kde se nacházejí maličká letiště. To je ale spíše záležitost těch bohatých turistů...Dá se letět přímo do El Nida a také na ostrov Coron, přičemž se cenově vyhoupnete rychle na několikanásobek ceny letu do Puerta Princesa. Pro mě byla jasná volba letět tedy do Puerta Princesa, kde jsem jednu noc přespal kousek od letiště v levném, krásném guesthousu, který pro mě zařídil i ranní vyzvednutí dodávkou a odjezd do El Nida. El Nido a Coron jsou 2 top destinace na ostrově Palawan a řekl bych, že 99,37% turistů volí jednu z nich. Obě dvě se nacházejí na severu Palawanu a cesta dodávkou do El Nida trvá kolem 5 hodin. Není to tak, že by jih ostrova nebyl pěkný...podle fotek, co jsem viděl, je snad ještě krásnější, než sever. Bohužel jelikož tam nikdo nejezdí, je poměrně časově i finančně náročné se tam dostat.
Každopádně cesta dodávkou je zážitek sám o sobě. Řidiči se s tím vůbec nemazlí, projíždí klikaté cesty minimálně stovkou, a tak nebylo divu, že usměvavý 2letý chlapeček sedící obsedadlo ode mě vrátil ranní mlíčko i s přílohou tatínkovi do kšiltovky. A zbytek do dlaní. Nálada byla ale dobrá, tatínek byl Angličan, maminka Filipínka, což je na Filipínách k vidění hodně často. Spousta Evropanů si tam jezdí pro manželky, no nic proti ničemu, Filipínky jsou krásné a moc hodné. Tak jsme parádně pokecali, pozvali mě k sobě do resortu, pročetli jsme si možnosti výletů v El Nidu a cesta nám krásně utekla. Jen chudák malý Carlos nebo jak se jmenoval neprožíval asi nejlepší chvíle svého zatím krátkého života.
Na fotce lze vidět hlavní výlety z El Nida. Tato destinace je možná ta nejlepší na světě pro takzvaný "island hopping" - v překladu skákání po ostrovech haha. Jelikož pobřeží Filipín a obzvláště El Nida je tak členité, existuje spousta malých, překrásných, neobydlených ostrůvků kolem pobřeží, které lze na filipínských katamaránech navštívit. Jsou to opravdu skvosty! 1200 pesos je v přepočtu 470 korun. Výlety jsou celodenní, zahrnují oběd, vodu a nějakou tu výbavu na šnorchlování, pokud jsou na to podmínky. Ten oběd, prosímvás, to byla hostina haha. Na jednom z opuštěných ostrovů kluci z lodi vytáhli stoly přímo na pláži a už to jelo. Čerstvé krevety, ryby, mušle, exotické ovoce a samozřejmě tuny rýže. Byl jsem až v šoku, protože jsem čekal nějaké instantní nudle haha. Dal jsem 3/4 těchto výletů, tak jsem od paní jménem Sol (ve španělštině "Slunce") dostal i slevu, protože jsem si vše koupil u ní. Sol byla dobrá ranařka, naprosto chápala můj humor a sarkasmus, takže jsem se u ní zastavoval každý den mého pobytu jen na pokec. Jednou jsem jí donesl koláček z pekárny od vedle a vysloužil jsem si tak poněkolikáté na mých cestách hodnost nejlepšího cizince. Už jsem to psal několikrát, ale není nic lepšího, než ukázat lidem, kteří se o vás starají nebo pro vás dělají nějakou službu, že jste jim vděční. Neexistuje nic, co vás dostane na cestách dál, než tohle jednoduché pravidlo - být milý na lidi, kteří vám pomáhají.
To jsem ale trošku odbočil. Po příjezdu do mého ubytování jsem byl, jako ještě několikrát potom, překvapený z přírodních sil vládnoucích na Filipínách. Takový "chcanec" v Evropě jen těžko zažijete. Ty bouře, co na Filipínách zažijete, to je něco...Přesto, že monzunové období už mělo skončit, tyhle deště byly teda něco. Zatopené ulice, motorky jezdí po ulicích s výfukem pod vodou. Borci se pak diví, že motorka začne škytat a zdechne haha. V ten moment jsem nadšený nebyl, chtěl jsem prozkoumávat, ale zpětně musím uznat, že to je prostě součást toho poznávání. Pár dní jsem v El Nidu okusil sílu filipínského počasí no. Mezi bouřkama jsem se snažil aspoň obejít městečko a hledal dobré místa na jídlo.
Když přestalo pršet, konečně jsem viděl, jak vlastně malé centrum El Nida vypadá. Baráčky vtěsnané mezi útesy, je to celkem mazec. A i když počasí ještě nebylo úplně nejlepší, Sol říkala, že výlety už budou, tak jsem se hned na jeden vydal další ráno. Moře už nebylo rozbouřené, sem tam ještě mrholilo, ale to už byla pohoda. Tak tady pár fotek se zataženou oblohou, ale krásnými ostrovy kolem.
Tady jeden z průvodců ukazoval, kudy jít, jelikož loď zastavila uprostřed moře a já si myslel, že po nás snad chtějí na ostrov doplavat. Jelikož spousta Filipínců neumí plavat, bylo mi to hned divné. Ukázalo se, že od místa, kde loď zastavila, vede cestička až k ostrovu. Proudy se tam taky zvláštně potkávají, že se v jednom bodě navzájem vymažou a nánosy písku v tom místě fungují jako pěšina. Něco jako jít po hřebeni hor haha. Tak jsme si tam tak chodili mořem mezi ostrůvky.
Snake island - Hadí ostrov získal jméno díky svému tvaru, žádní hadi tam nejsou, ptal jsem se haha.
Pobřeží Hadího ostrova. Co tam dělá ten pes, ptáte se? Taky jsem se ptal! Prý tam žije. Takže má ostrov sám pro sebe, krmí ho tam prý místní co jezdí kolem na loďkách. Lišák dobře věděl, hned jak jsme zastavili, běžel vodou po té pěšině, přesně věděl kudy a lodní tým mu dával zbytky z oběda. Po obědě odpadl na pláži. To je život.
Na fotce výše jde vidět ten "hřeben" z písku, který spojuje 2 pobřeží. Takže z jednoho ostrova na druhý jde přejít v klidu pěšky. Ten pes toho rozhodně využívá si myslím, lišák jeden.
El Kapitán vyhlíží spot na oběd haha. Neskutečně krásné plážičky jsou tam fakt úplně všude, když se pak další dny i vyčasilo, tak se krásně ukáže ta tyrkysová barva vody. To je něco neuvěřitelného.
Takhle podobně vypadají skoro všechny pláže v okolí El Nida. Tak už je celkem jasné, proč sem lidé jezdí haha. Ve městečku jsem si i vylezl na nejvyšší útes, abych měl výhled na zátoku, kde městečko El Nido leží. Taky to stálo za to.
Cestování po Filipínách nevypadá vůbec zle, co? Příroda je tam opravdu nádherná, obyčejní lidé jsou ještě lepší. Jen je třeba dát si pozor na vykuky, kteří se snaží sedřít turisty z kůže, ale to je tak asi úplně všude na světě...Na Palawan mám skvělé vzpomínky, překvapivě jedna z těch nejlepších je na moji oblíbenou carinderíi na okraji městečka. Když jsem prozkoumával okolí v deštivých dnech, narazil jsem na takový baráček, který měl v okně místo kytiček vystavené kuřecí kari. Vypadalo to jako nejmenší restaurace světa, tak kam jinam se jít najíst, než tam! Přesně místo pro mě. Přišel jsem, slečna sedící vevnitř si mě všimla a když viděla, že se jí chci na něco zeptat, utekla haha. Klasika. Něco tam vykřikovala na (asi) svou mamku, a pak přišla zpátky. Chichotající se se mě teda zeptala, co bych chtěl. Tak se ptám, jestli je to jako carinderíe, jestli si můžu dát jídlo. Ona v šoku, říká že jasně jasně a vytahovala plastový sáček. Na Filipínách v carinderiích dostanete všechno jídlo s sebou v plastových sáčcích. I polívku. I pití, vodu, fantu, cokoliv. Nemají nic jiného, žádné kelímky, žádné obědové boxy, prostě šup do sáčku. Notak to já ji zastavil, že jestli bych mohl pojíst tam, že to jako nechci s sebou. Tak to byla ještě víc v šoku, ale v tu chvíli tam už byli i její rodiče a ti se začali smát a říkali jasně jasně. Borec něco křiknul, žena přinesla talířek, příbory, já jim řekl že vyzkouším všechno co tam mají, tak to se rozzářili ještě víc a pozvali mě dovnitř. Měli teda na výběr jen 3 jídla, takže když od každého vezmete jednu porci, tak to vydá tak akorát na jedno normální evropské jídlo. Ono to z venku nešlo moc vidět, ale když mě teda pozvali dovnitř bylo mi jasné, proč byla ta holčina tak v šoku. To byl jejich obyvák. Normálně sem si sedl vedle tatina, který se rozvalil na gauči vedle mě, nohy na stůl, pivsona do ruky a zapnul telku s nějakou talentovou show haha. Já seděl vedle u stolu a když mi to konečně došlo, že vlastně jím u nich doma u stolu, začal jsem se hrozně smát a ptám se jich, jestli je to jako v pohodě, že jsem nevěděl, že asi dělají jen jídlo s sebou. Ti úplně nadšení že ne ne vůbec, prej ať si nechám chutnat. No měli to jako extrémně dobré. Fakt výborné, domácí jídlo haha. Tak já teda jedl, u toho jsem se díval s tatinem na talentovou show, kousek ode mě u okna obsluhovala mamka s dcerou a každý zákazník se začal smát, když mě viděl...vždycky jen cosi prohodili a šli. Všichni to byli Filipínci, tady cizinci asi nejedli nikdy v životě haha. Samozřejmě jsem tam od toho dne byl každý den aspoň jednou, takže poslední den na Palawanu už jsem se cítil jako člen rodiny haha. Rozloučil jsem se poslední den, nechal velké dýško, s kterým mě paní honila po ulici, že jsem nechal moc...no a doufám, že jsem jim aspoň udělal trošku reklamu při mých návštěvách. Chtěl jsem nechat recenzi na googlu, bohužel je jejich budova na mapách označena jako obytná, není tam registrovaný žádný byznys haha. Nejsem překvapen.
Po týdnu na Palawanu jsem letěl zpátky do Cebu s plánem podívat se autobusem a trajektem na jeden z menších ostrovů - ostrov Bantayan. Další ostrov s přídomkem "rajský"!