Pico Bejenado a Roque de los Cuervos

Další víkend, další výlet. V neděli jsem se rozhodl pro 1854 metrů vysoké Pico Bejenado, což je poměrně dostupný a lehce zdolatelný vrchol na jižním okraji Caldery de Taburiente, kde jsem se procházel minulý týden. Tentokrát jsem se rozhodl nic nepodcenit a vyrazit ještě před východem Slunce. Říkal jsem si, že to bude super být už na pochodu, zatímco se La Palma teprve probouzí k novému dni. Tento můj krásný melancholický až romantický plán ztroskotal už v sobotu večer, kdy jsem zjistil, že v neděli jede první autobus tím směrem v 8:30. Má chyba, měl jsem už vědět, že tady nikdo v neděli dřív jak v 8 do práce nepůjde, ani ve veřejných službách. Naopak, jsem vlastně rád, že vůbec nějaké autobusy v neděli jedou. Tak nic, východu Slunce jsem neviděl, třeba zase příště haha.

Vyrazil jsem na cestu zmíněným prvním autobusem a hned mě přepadl pocit spokojenosti. Autobus byl kupodivu plný a hned co se zavřeli dveře, začali si pánové sedící přede mnou povídat. Asi 60letý gentleman si začal se smíchem stěžovat tomu druhému, že mu krysy požírají úrodu a že už bohužel nemá roky na to, aby ty hajzly pobil lopatou. To zastavujeme už na další zastávce a vystupující starší paní volá zezadu na řidiče "nech ty dveře otevřené chlapče, nebo řeknu tvojí mamince, jak jsi nám kradl ze zahrady ovoce". Celý autobus propukl ve smích, zatímco starší paní se začla také strašně smát a pomalu scházela schůdky z autobusu. Asi se vůbec neznali, ale tady ti lidi to prostě mají v sobě. Jsou přátelští a každou chvíli si zpříjemňují, jak jen můžou.

Cesta uběhla jak nic a kolem 9 už vystupuju a dávám se na pochod. Hned po pár minutách chůze ze zastávky bylo možné spatřit můj cíl.

Za malou chvíli jsem po silnici dorazil k začátku turistické trasy a hned jsem začal stoupat. Výstup to byl chvílemi prudký, ale nenáročný bez nějakých těžkých pasáží, takže jsem šel rychleji, než jsem předpokládal. Než jsem se nadál, byl jsem tak v polovině a už tam byly výhledy krásné.

Po cestě jsem potkal pár horalů, ale o poznání méně, než minulý týden. Samozřejmě jsem ale narazil na tlupu Němců na samém vrcholu. Cpali se sekanou a fotili se tak trochu na styl Petry mojí sestry, tudíž 2 fotky na každém metru čtverečním. Vrchol sice nedisponuje nijak rozsáhlou plochou, ale i tak to dá hodně fotek... Musel jsem počkat, než ta přehlídka skončí, a pak jsem se tam v klidu usadil a vychutnal si to.

Díky mému rychlému výstupu jsem byl na vrcholu už před 12, takže jsem správně usoudil, že není třeba jít hned dolů a že se vrátím jinou cestou. Zapl jsem mapy v mobilu a vydal se směr Roque de los Cuervos, odkud jsem se chtěl vydat dolů a napojit se nakonci na původní cestu, kterou jsem se dostal nahoru. Na Roque de los Cuervos jsem i poobědval a musím říct, že jsem si lepší místo na oběd vybrat nemohl.

Našel jsem si dokonalý kámen, na kterém se pohodlně sedělo a opřený o strom, který poskytoval ochranu před Sluncem, jsem nasával atmosféru a tuňákový salát plnými doušky.

Asi hodinu jsem tam ještě seděl, možná jsem i na chvilku usnul...no a pak jsem se už vydal na cestu dolů. Když jsem dorazil na cestu, kde jsem výstup začínal, byly nějaké 4 hodiny odpoledne. Tak si říkám, ještě se projdu a vyrazil jsem pěšky do města El Paso, kterým můj autobus na cestě zpátky musel projíždět. Tak si to tak šinu podél cesty, rozhlížím se po sopkách kolem, když v tom na mě začne naplno troubit nějaký chlápek ve starém mercedesu. Mával na mě jak blázen, tak jsem zamával taky. Projel kolem a troubil, dokud mi nezmizel z dohledu. Proč troubil? Nevím. Ale asi mám nového kamaráda. V El Pasu jsem trochu bojoval s hledáním zastávky autobusu, ale místní mě nasměrovali, a tak jsem se kolem 6 odpolední vracel hladový domů.

První dva výšlapy mě dostali do formy, proto jsem se rozhodl, že svůj vrcholový pochod na ostrově La Palma podniknu dříve, než později. Tím dříve myslím (a snad se to povede) už tento pátek. Cesta se jmenuje El Bastón, má kolem 70km a vede po hřebeni všech hlavních vrcholů sopek na ostrově. Budu mít 3 dny volna a pustím se do toho. Jediné, co mi zbývá, je vymyslet, jak se budu stravovat a jak spát, ale takové maličkosti mě nemůžou zastavit haha. Takže příští zpráva bude doufám z tohoto 3denního trekku!

Už se nemůžu dočkat!