Podzim v Panorama resortu

Po konci letní sezony začala nová etapa kanadského pobytu. Dostal jsem práci u jiného zaměstnavatele, přestěhoval se do krásného dvoupatrového apartmánu, který mám stále ještě jen sám pro sebe a začal se pomalu připravovat na zimu. Jak jsme všichni zvyklí na český dlouhý podzim, déšť, bahno, vítr, vlezlá zima, tak tady to bude očividně úplně jinak. Už v létě mi bylo řečeno, že podzim zde netrvá moc dlouho a je to spíš takových pár týdnů mezi koncem léta a začátkem zimy. Moc jsem nevěřil v tak prudké změny počasí, ale hned 1. října mě zdejší hory přesvědčily o mém omylu.

Poslední den v září bylo krásně a slunečno, ne už sice moc teplo, ale zdaleka nic nenasvědčovalo tomu, že by měla přijít náhlá zima. No a do tohoto jsem se probudil. Za jeden den napadlo skoro půl metra sněhu. Najednou začalo ráno a večer mrznout a každý den začala teplota kolísat v rozmezí od -5 do skoro 15 stupňů. Díky tomu jsem také prodělal lehké nachlazení. Rýma a kašel mě málem zabily, nebudu lhát, bylo to drsné období. Ale jak říká můj moudrý otec, pospeci mají tuhý kořínek a já to vše překonal.

Po konci letní sezony také hodně lidí odjelo, myslím tím zaměstnanců, které jsem znal a zůstala jen hrstka. Takže se teď pořádají takové menší sešlosti, kde potkávám stále ty samé lidi a je to spíš taková rodinná záležitost v průběhu posledních týdnů. Hostů příliš mnoho nejezdí, kdo sem ale jezdí jsou majtelé místních bytů a apartmánů. Využívají toho, že v tomto období není poptávka a sami si jezdí užívat krásy zdejší přírody. Nutno podotknout, že to jsou většinou lidé v pokročilém věku a spíše než šplhání po horách, jejichž vrcholky jsou již zasněžené, volí procházky kolem Toby creeku (místní řeka) a vymýšlení si hloupostí ohledně jejich ubytování, což z nich dělá mezi námi zaměstnanci velice neoblíbenou skupinu návštěvníků. Také je jasné, že takové procházky by ve sněhu moc možné nebyly. Na to kanadský podzim myslel, a proto se asi týden po sněhové nadílce začalo opět oteplovat a výsledek je, že zde je skoro zase léto. Sníh zmizel, obloha je neuvěřitelně čistá a celkově počasí je nádherné. Jediná změna od léta je, že není přes 20 stupňů ale spíše kolem 0. Každopádně pohled z okna je stejný jako v létě.

Až sníh úplně zmizel. Zůstal jen na úplných vrcholcích hor nad 2000 m.n.m. Zajímavé pozorování je, že pocitová teplota je tady drasticky odlišná od té v ČR. Když je v ČR pod nulou, nehodí se vylézat z domu, ptáci umrzají na střechách a meteorologové a lékaři doporučují omezit fyzickou námahu (což fotbaloví trenéři úspěšně a s radostí ignorují když všechny vždycky ženou v mrazu ven běhat). Tady jsem až donedávna chodil stále ve svých černých riflových kraťasích, které jsem zakoupil v Red Apple obchodě za 8,99 kanadských dolarů. Když jdu ráno do práce, bývá kolem -1 až -5 stupňů, ale chodím v mikině a teplácích. Těžko se to popisuje ale teplota tady funguje úplně jinak haha. Kluci z Česka, kteří tady už zimu zažili říkají, že do -20°C se dá úplně v pohodě fungovat a nic necítíš, -30°C a dál je už prý sem tam nepříjemné. To říkají Češi. Kanaďani ti si teď stěžujou, že zmizel sníh a že už se těší na pořádnou zimu a Australani brečí, že tohle nemůžou zvládnout, že doufají, že horší už to nebude. Specifická skupina jsou Britové, ti tak jako opatrně vyčkávají co bude a jaká zavládne obecná nálada a k té se přidávají. Když jsou mezi Aussie lidma tak si s nima pěkně postěžujou a když jsou mezi Kanaďanama tak si postesknou že už by taky chtěli pořádnou tuhou zimu. Novozélanďani ti mají úplně všechno na háku, chodí kolem a pořád se usmívají, ty nemůže nějaká teplota rozhodit. A úplně nejlepší je tady Ir, který prostě chlastá. Když bylo horko tak chlastal aby se osvěžil a od září si kupuje jinou značku piva a říká ze pije aby se zahřál. Ten to má úplně jinak vymyšlené, každopádně nikdo mu nemůže upřít jeho spokojenost.

Dnes 15.10. je aktuální situace přesně taková.

Nádherné počasí, sníh už jen na vrcholcích a celkem zima. Příští týden se podle předpovědi má ještě o trochu oteplit, asi už naposled, no a pak zřejmě přijde začátkem listopadu to pravé ořechové na co se už Kanaďani těší. Já jsem právě v procesu zařízování si lyží, takže se už taky pomalu těším jak ovládnu místní svahy, obzvláště když mám sezonní ski pass zadarmo od zaměstnavatele! Díky krásnému počasí jsme si o víkendu zajeli i do města na nákup a zastavili jsme se na pár krásných místech s výhledem.

Kousek za městem je nádherný výhled na jezero Windermere, kde jsme v létě proháněli náš zapůjčený rychločlun. A v pozadí nádherný pás Skalnatých hor. Ten se táhne pod názvem Kordillery od Aljašky přes Kanadu, kde se jejich část nazývá Skalnaté (též Skalisté) hory, USA, Mexiko, Guatemalu, Honduras, Kostariku, Panamu, Venezuelu, Kolumbii, Ekvádor, Peru, Bolívii až do Chile a Argentiny, kde se všechny části spojují v Ohňové zemi. Mýlil by se ale ten, kdo by si myslel, že tam pohoří končí - konec Kordillerám nebo jak jsou nazývany v Jižní Americe - Andám, je až v Antarktidě! To jsou hory coo?? Tak jednu z jejich nejnižších částí můžete vidět na fotce haha. Tady v okolí totiž dosahují maximální výšky 3959 m.n.m. Tím ukončuji vzdělávací okénko mého blogu, než tak ale definitivně udělám, tak malý tip na konec - kdo by chtěl vědět nejvyšší bod celého obrovského masivu, tak se nachází v západní části Argentiny na hranicích s Chile a začíná na A! Je to zároveň nejvyšší hora západní a jižní polokoule. Kdo mi na facebook napíše název této hory a její výšku, dostane zdarma předplatné na další článek!

Tak takový je zatím podzim v Kanadě, mám se krásně, jsem stále chudý a šťastný, takže se toho moc nezměnilo. Mějte se krásně a já utíkám na procházku dokud je světlo!