Poslední dny na Filipínách - Manila

Těsně před odjezdem jsem po 2 měsících cestování po ostrovech a přírodních krásách Filipín konečně strávil pár dní i v hlavním městě. Byl jsem několika přáteli a známými varován, že Manila není zrovna kochání pro oči, ale co člověk nezažije sám, neví.

Manila patří k těm největším městům, které jsem kdy navštívil. Metropolitní oblast Manily má oficiálně 13 milionů obyvatel, rozsáhlé slumy na okraji města však jasně napovídají tomu, že značná část těchto okrajových částí Manily zaregistrována nikde není...No ve zkratce, pro jednou byly pověsti a fámy pravdivé, opravdu to není krásami oplývající město. Problém Manily je opravdu obrovská přelidněnost. Ty největší slumy se sice nacházejí v okrajových oblastech města, ale menší "osady" najdete v každé městské části, kromě snad těch nejbohatších. Je naprosto normální, že jdete po ulici a z ničeho nic je tam park plný provizorních obydlí postavených z dřevěných kůlů a plastových plachet. Někdy je to až opravdu smutný pohled, bohužel. Takové místa jsem se rozhodl nefotit, jak z etických důvodů, tak i z důvodu toho, že mi z toho prostě bylo smutno.

Na druhou stranu existují městské části, které vypadají v podstatě jako Evropa. Jak jsem se později dozvěděl, zde žijí převážně cizinci pracující v Manile, spolu s těmi nejbohatšími manažery a obchodníky z Filipín. Díky kolonizátorům ze Španělska byste si dokonce některá místa hravě se Španělskem spletli.

Poslední 2 obrázky jsou součástí komplexu Intramurros, což byla španělská pobřežní pevnost. V jejich sklepeních jsou pozůstatky vězení a mučíren, které Španělé používali k likvidaci původního filipínského obyvatelstva. Pěkný hnus, velebnosti. Mají tam fotky i s vysvětlením všech procesů, no běhá z toho mráz po zádech.

Poměrně příjemná je procházka po pobřežní promenádě, která svou kvalitou značně zaostává za tím, co by mohla být, avšak i tak se tam schází spousta lidí na západ Slunce. Potenciál takové promenády by byl v Evropě vyždímán do morku co se týče obchodních příležitostí...krásné chodníčky, lavečky, kavárničky, restaurace, půjčovny kol a já nevím co všechno. Bohužel, na Filipínách je to úplně jiné haha. Postavená zeď, aby lidi nespadli do moře a hotovo. Ale západ Slunce mají na Filipínách prostě nejkrásnější...

Asi nejvíce frustrující věc na Manile je doprava. Infrastruktura je tak špatná a nedostačující, že dostat se v Manile někam autem je prostě boj s větrnými mlýny. Nejde to. Taxikáři normálně odmítají do některých částí města vůbec jet, protože jim to prostě nestojí za ten čas, který tím ztratí. Městská hromadná doprava neexistuje, jsou tam nějaké autobusy, které mají naprosto neexistující jízdní řád a trčí v zácpě od nevidím do nevidím, a pak tam je nějaký vlak, jehož koleje jsou zarostlé trávou a upřímně jsem se bál ho vyzkoušet.

Takže kdybych to měl shrnout, kdokoliv se vydá na Filipíny, poradil bych vyhnout se Manile a rovnou jet prozkoumávat ostrůvky a ostatní krásy Filipín...a že jich není málo!

A kde ještě není málo přírodních krás?? V Indonésii!!! A čirou náhodou to byla má další destinace! Takže jsem se s Filipínama rozloučil ještě posledním západem Slunce, který jsem si užil na letišti, a z Manily jsem se přímým letem přesunul do jednoho z nejturističtějších míst na světě - do města Denpasar na ostrově Bali!

Čeká nás 3 týdenní cesta na motorce po ostrově Bali, výlety na Nusu Penidu a nakonec to nejzajímavější - toulání se v pralese ostrova Kalimantan (Borneo)