První samostatný výšlap!

Minulý týden v úterý 19.6. jsem byl nucen podniknout výšlap sám, jelikož mi změnili dny volna z víkendu na pondělí, úterý. Dříve jsem se k napsání reportu nedostal, protože mě okolnosti přivedli v úterý domů až velmi pozdě a nadměrně vyčerpaného, takže jsem šel hned spát a ráno do práce. Dnes jsem přišel z práce a konečně mám chvíli na to, abych napsal něco o mém výšlapu na horu, která nemá jméno haha.

Dostal jsem tip od kamaráda, že pokud si chci opravdu máknout, tak je pro mě tato hora ideálním cílem, protože je to na vrchol nějakých 15 km. Počítal jsem tedy s celkovou vzdáleností 30 km. Říkal jsem si, že vyjdu brzo ráno a že budu zpátky nějak kolem 4 odpoledne. To mi samozřejmě nevyšlo, protože jsem se začal dívat na fotbalový zápas a už jsem to teda chtěl dodívat! Vyšel jsem nějak po 11 dopoledne, tak jsem si říkal, že to je pořád ještě v pohodě, že to za nějakých 6-7 hodin zvládnu. A tak jsem se teda dal na cestu, sprej proti medvědům nachystaný v boční kapse mého batohu. Od začátku jsem se kochal krásnýma výhledama a poslouchal muziku, takže mi cesta rychle utíkala. Po pár hodinách jsem náhodou narazil na pozemek, který je na prodej. Dost zvláštní umístění pozemku, kde zřejmě projde tak 10 lidí ročně haha. Bylo to takové místečko s ohýnkem, pár židlema a přírodním stolem vytvořeným z velkého balvanu. Využil jsem šance a dal tam svačinovou přestávku s počtením.

Asi 40 minut jsem si odpočinul a pokračoval v cestě. Bylo mi trošku divné, že můj kamarád, který mi tento výšlap doporučil, o žádném takovém pozemku na prodej nic nezmiňoval. Ale říkal jsem si, že prostě asi jen prošel kolem. Po další skoro hodině mi to vrtalo hlavou čím dál víc a jasno jsem měl, když jsem dorazil na místo, kde cesta prostě končila. Byla zarostlá kapradím a stromy a dál nebylo kudy. V tu chvíli mi došlo, že jsem prostě někde na mém bezstarostném výšlapu špatně odbočil. Nějakým zázrakem se mi povedlo přes google maps získat svoji aktuální polohu v offline režimu a zjistil jsem, že jsem sešel z cesty už celkem dávno! Tak jsem se pustil do úprku zpět a říkal jsem si, že teda dnes to nedopade a že půjdu jindy. Jenže když jsem došel k tomu rozcestí, kde jsem udělal to nešťastné rozhodnutí, ještě nebylo tak pozdě. Říkal jsem si, že když opravdu máknu, tak to stihnu než se setmí. No a tak jsem se pustil do něčeho mezi chůzí a během a valil jsem nahoru. Ušel jsem asi 12 kilometrů stoupáním za 2 hodiny a nakonec dorazil až pod vrchol. Cestou jsem neudělal ani jednu fotku, protože jsem měl opravdu tempo keňského olympijského vítěze a soustředil jsem se spíš na to abych popadl dech než na fotky haha. Pod vrcholem už bylo sice trošku chladno, ale pořád svítilo sluníčko a podívaná to byla krásná!

Za mnou už jde vidět ten úplný vrchol. Bohužel tam jsem už nešel, i když to už bylo opravdu blízko, řekl bych, že bych se tam dostal za necelou hodinu na ten hřeben. Po tom hřebeni se dá jít prý několik kilometrů a jsou krásné výhledy, ale já zažil rozumu a otočil to, protože už byly 4 hodiny a mě čekala 15ti kilometrová cesta dolů. Vážně nerad bych scházel dolů za tmy, když jsem jen po cestě nahoru za světla narazil 2x na medvěda. V obou případech byl daleko a ani si mě nevšiml, takže pohoda, ale za tmy to by nebylo to pravé ořechové. Dolů to nebyla chůze, ale běh. Měl jsem hlad, navíc mě už dost bolely nohy, protože jsem si dobrých 7 kiláků zašel, když jsem se ztratil. Pelášil jsem dolů, jak jen to šlo. Asi v polovině cesty, už značně pod horou, jsem v lese potkal vracející se skupinu čtyřkolek s instruktorem. Borec mě viděl, přijel ke mě a ptal se, kam jdu. Když jsem mu říkal, kde jsem byl, tak na mě hleděl a říkal, že to je šíleně daleko, že mě sveze dolů ať naskočím k němu na zadní sedák! Poděkoval jsem mu, ale namítl jsem, že nemám helmu a že kdyby se nááááhodou něco stalo, tak by z toho měl šílený průser. A taky že když už jsem vyrazil, tak to chci celé dojít. Instruktor mě poplácal po rameni a vystartoval směr vesnička.

Nakonec jsem domů dorazil ještě za světla stále, cesta dolů mi zabrala asi 2 a půl hodiny, což jsem sám nečekal. Celkově jsem teda ušel nějakých 37 kilometrů za přibližně 8 hodin se všema přestávkama i ztracením se hledáním cesty zpět. Výlet to byl krásný, jen jsem se pro příště pojistil a stáhl si offline mapu Britské Kolumbie, aby se mi již podobné dobrodružství se ztracením nestalo haha.

Další volno mám zítra a pozítří, tak uvidím, co vymyslím. Tento týden pomalu začíná sezona a už máme v práci celkem fofr, takže zase tolik času na výlety není, navíc většina lidí tady jsou lenoši a když mají volno tak leží doma a čučí na filmy nebo prostě chlastají haha. Australani jsou na to specialisti, přijde mi, že ti sem přijeli prostě jen naplňovat cyklus "práce, alkohol, spánek, práce" a ve dnech volna více alkoholu a méně spánku hahaha. V průběhu minulého týdne se plnily zaměstnanecké ubytování, jelikož přijel konvoj nových zaměstnanců pro letní sezonu. S nimi i dva češi, s kterýma jsem se už seznámil. Kupodivu to vypadá, že jsou tady češi ti, kteří nejméně holdují alkoholu, protože i oni chtějí spíše proléz okolí křížem krážem. Naproti tomu novozélanďanku, která přijela s nimi minulý týden, jsem 2 dny zpátky nesl v náručí domů cestou z posilovny, protože to chudera už domů nemohla zvládnout hahahaha. Takže tak to tady teď chodí. Každopádně resort se pomalu začíná naplňovat a začíná to tady pěkně žít, léto tady bude naprosto famózní!

Takže Do Svidanya! A joo, prosím rodinku, pošlete nějaké fotky a příběhy mé slavné, všude zdejší Petrinhy a jejího ctitele!