Sidemen, Selat - výstup na Mt. Agung

Po různých zastávkách a aktivitách přímo v Kintamani se dostáváme do sousední oblasti, která je mimo jiné domovem nejvyšší hory Bali, sopky Agung. Několikrát jsem si o výstupu četl a z těch pár zdrojů, které jsou dostupné na internetu usoudil, že by bylo lepší neprovádět tento výstup sám. Po různých zkušenostech jsem si zvykl nestavět celou pravdu o místech na reportech ostatních, ale přece jen je dobré vědět, co přibližně očekávat. O Agungu se dočtete, že je to velmi náročný výstup a že je dobré mít průvodce. Já se průvodcům zpravidla vyhýbám, pokud to jde, jelikož mi prostě nevyhovuje jít někam s cizím člověkem. Samozřejmě mám ale na paměti, že v případě, kdy je to opravdu lepší řešení, ať už z pohledu bezpečtnostního, nebo třeba informativního, průvodce si vezmu. Avšak při výstupu na Agung jsem si říkal, že trasa značená je, žádné lezení tam není, žádné informace třeba o historii nebo vzniku zde nehrají roli (jako třeba u nějakých historických památek, kde může být průvodce opravdu skvělým doplněním výletu)... No takže jsme se domluvili se zkušeným trampem a horolezcem Ivanem, že to spácháme spolu bez průvodce. Přečetli jsme si co nejvíce informací, připravili plán útoku a šli se na to vyspat...

Ještě než popíšu samotný výstup, předložím fotky z procházky v Sidemenu v rýžových polích. Při této krásné procházce jsem měl mimo jiné krásný výhled na Agung, tak se o něj podělím.

Kde je Agung? Je to ta sopka totálně zahalena v mracích. Něco by to o výstupu mohlo napovědět...

Běžte brzy ráno říkali...počasí se už dopoledne na vrcholu kazí, říkali...Vyrazili jsme tedy již za tmy, opravdu hodně brzo ráno! Zde nastal jeden z problémů. Google mapy nás zavedly na špatnou cestu; co vypadalo jako nejkratší trasa ke startu výstupu, byla ve skutečnosti nějaká lesní stezska schůdná maximálně tak pro koně a ani to možná ne. Takže jsme to museli otočit a otevřít Mapy cz, na kterých bylo jasně znázorněno, že hlavní asfaltová cesta ke startu vede úplně jinudy. Chyba číslo 1 - nevěř Google mapám, zejména v méně vyspělých zemích. No nic, vrátili jsme se tedy  úplně dolů a napojili se na správnou cestu. Dorazili jsme ke startu, s díky odmítli od místních hlídačů průvodce a vyšli jsme směr vrchol. V tento moment už jsme byli ve skluzu tak minimálně hodinu, možná více...no ale co naděláš, přece to celé nezabalíme. Tak jsme stoupali a stoupali strmým kopcem vzhůru.

Takto vypadal začátek výstupu. Hinduistický chrám s krásnou vstupní bránou symbolizoval začátek toho pravého dobrodružství. Agung měří 3142 m.n.m. a na začátek výstupu se vyjíždí do přibližně 1400-1500 m.n.m.  To znamená, že převýšení, které člověk musí ujít pro dosažení vrcholu, je více než 1500 metrů. Na internetu uvádí, že v závislosti na fyzické kondici, může trvat výstup 8-12 hodin.

Tato fotka je poslední, kterou jsem pořídil. Stoupali jsme poměrně rychle, avšak uměrně s rychlostí našeho výstupu se i kazilo počasí. Stalo se přesně to, co jde vidět na fotkách výše s horou v pozadí. Počasí se totálně zbláznilo, najednou jsme šli v mracích a mlze a bylo jasné, že co nevidět začne pršet. Na vrchol jsme dorazili už když byl výhled zahalen, viditelnost byla už značně omezená a ve vzduch šel cítit déšť. Rychle jsme začli sestupovat, bohužel dešti jsme neutekli...Počasí se zhoršilo tak moc, že nešlo vidět ani na krok, což mimo jiné znamená, že se vyznačená stezska stala prakticky neviditelnou a my se ztratili. No není třeba zdůrazňovat, že to nebyla úplně nejpříjemnější situace, do které se na 3142 metrů vysoké sopce dá dostat. Naštěstí jsme zažili rozumu a vrátili se k poslední značce, o které jsme věděli - což ale znamenalo asi hodinu a půl další zacházka. Promočení, a nutno říct i totálně vyčerpaní, jsme dorazili úplně dolů tuším kolem 17:00. Takže nám tento malý, poměrně nepovedený výstup opravdu zabral 12 hodin...

Lze to brát tak, že to byl skvělý fyzický výkon, to rozhodně haha. Ale znovu bych si to asi nezopakoval...No ne vše může jít podle plánu, malý neúspěch mě nemohl odradit od dalšího prozkoumání oblasti, takže jsem hned dalšího dne osedlal svého motorového oře a vyrazil k jiným, tentokrát již komfortnějším místům, než byla sopka Agung. Těžko říct, jestli jsme ji pokořili my, nebo spíše ona nás. V tomto řípadě bych řekl, že to byla remíza; každopádně zážitek na celý život.