UBUD - Domov tradic, opic a levných zubařů #2

Jak jsem zmínil již v minulém článku, Ubud je zřejmě nejnavštěvovanější část ostrova Bali. Denpasar si podle mého názoru může nárokovat titul města s největším počtem turistů, ale to je z velké části způsobeno tím, že se tam nachází jediné letiště ostrova. Ubud však lidé navštěvují již z vlastní vůle...a po právu. 

V okolí Ubudu je nespočet krásných vodopádů, z nichž jsou některé využívány jako velká turistická lákadla. Není ale ani takový problém najít vodopády turistům totálně neznámé - stačí jen otevřít mapu a podívat se po nich. Pokud najdete vodopád, na který nevidíte nikde na ulici nabízené výlety a nikdo Vám vyloženě necpe letáčky s jejich názvem pod nos, je velká pravděpodobnost, že tam nikoho ani nepotkáte. Ve své podstatě je to strašně bizarní, nejednou se mi stalo, že místo se stovkami turistů nebylo až tak velkolepé, avšak o pár kilometrů dál jsem našel naprostý skvost, kde vůbec nikdo nebyl. Je logické, že lidé, kteří jedou na Bali na týden, nemají čas hledat alternativy k turistickým místům a je pro ně časově i logisticky pohodlné nechat se na atrakce dovézt v rámci placeného výletu. Na druhou stranu musím narovinu říci, že vidět z Bali jen to, co nabízejí agentury a místní průvodci v rámci výletů, snížilo by mi to mé konečné mínění o ostrově minimálně o polovinu. V okolí Ubudu, a na Bali celkově, byla nejlepší právě ta místa, která nikde nikdo nepropagoval. V momentě, kdy se vzdálíte masám turistů a vyloženě turistickým lokacím, objeví se před Vámi to pravé Bali - neskutečně krásný, pohodový a mírumilovný ostrov, jehož přírodním krásám se mohou rovnat jen charakterové krásy lidí.

Každopádně zde mohu sdílet pár příkladů jak těch turistických, propagovaných míst, tak i těch, které je třeba hledat sám - a vyplatí se to.

Vodopád Kanto Lampo

Jeden z těch nejznámějších vodopádů v okolí Ubudu. Místo je často vyhledávané milovníky přidávání fotek na sociální sítě. Vodopád nabízí možnost vyšplhat tak do třetiny jeho výšky, kde skála poskytuje malý odpočinkový stupínek, kde se lidé rádi fotí. Samotné místo je opravdu moc pěkné, co ale rozhodně jeho kouzlu ubírá na síle je ten zástup lidí, kteří si chtějí na skálu vyšplhat a vyfotit se. Na jednu stranu tomu rozumím, na druhou stranu tam opravdu stojí 20 minutová fronta lidí ve vodě s foťáky v ruce. To je něco, čemu se já rád vyhnu, a tak jsem svého kolegu Wayana požádal o fotku na jiném místě, abych měl památku, a pak jsem si vyšplhal na protější skálu, abych si celý vodopád vyfotil s odstupem. Na této skále už samozřejmě vůbec nikdo nebyl, všichni čekali ve frontě na již zmíněný skalní výstupek.

Výhled z protější skály byl krásný. A lidi čekající ve frontě šílení. Dokonce si pamatuju, že tam došlo k nějakému konfliktu, jelikož se slečna dostala na řadu a nikoho dalšího nechtěla pustit, hledala totiž ten správný úhel a pózu pro fotku haha. Myslím že ji tam nějaký netrpělivý a těžce nepříjemný Rusák seřval na tři doby. No prostě takový ten klasický turistický zážitek, který nechcete. Místo toho, aby si tam lidi užili takové přírodní krásy, mačkají se tam a soutěží o to, kdo se lépe vyfotí a kdo z toho pak bude mít více sledujících na instagramu. Na Bali byl ten fenomén instagramu extrémně viditelný. Některá turistická místa dokonce lákala nápisy "navštivte 'to a to', skvělé místo pro fotku na instagram". Když jsem to viděl poprvé, říkal jsem si, že to je nějaká společenská satira. Ale pak když vidíte ty zběsilé davy lidí bojující o perfektní záběr do kamery, pochopíte, že to je prostě jen další marketingový krok. Dnes turisty nenalákají na plávání pod vodopádem nebo nějaké skákání do vody...nalákají je na instagramovou fotku. Zní to šíleně? Šílené to není, taková je dnes realita. Svět se mění rychlej, než měním své boty.

Vodopád Tegunungan

Dalším ze známých vodopádů v okolí Ubudu je vodopád Tegunungan. Samotný vodopád dle mého názoru není v porovnání s jinými na Bali tak impozantní, ale místo, na kterém se nachází, je opravdu nádherné. V tomto malém údolíčku uprostřed lesa postavili kvůli turistům místní pár restaurací a barů a myslím, že jim to funguje moc dobře. Díky klasickým horkům a vlhkosti si každý alespoň něco koupí, když prochází k vodopádu kolem těchto pár podniků a místním to určitě pomůže. Výhledy na údolíčko jsou nádherné, kolem vodopádu se dá projít a udělat si tak malou procházku a vylézt po svahu kolem vodopádu až nahoru k okraji. Rozhodně stojí za to místo navštívit, přestože se i zde nachází poměrně dost turistů.

Vodopád Manuaba

Vodopád Manuaba už je jeden z těch, o kterých zřejmě nikdo neví. Nebo alespoň to tak vypadalo, když jsme tam dorazili. Na tento vodopád jsem se vydal se svým neúnavným kolegou, věčným koncipientem a řízným fotbalovým talentem Ivanem. Tuším, že výlet sem byl jeho nápad, nechtěl na další známý vodopád a namátkově v mapě vybral zrovna Manuabu. Já nejsem nikdy proti když jde o neznámá, nepropagovaná místa, a tak jsme se sem vydali. Pokud si tohle někdy Ivan přečte, tak uznávám, že to byl jeden z toho velmi mála dobrých nápadů, které kdy měl. Přijeli jsme ke vstupu, kde jsme okamžitě zjistili, že to je opravdu jiná liga. Polorozpadlá kadibudka, kde seděl pán a prodával nějaké pití a sladkosti, sloužila i jako prodejna lístků na vstup. Na kadibudce byla nalepená stránka formátu A4, která jasně říkala cenu vstupu. No bylo to něco jako 10-20 korun tuším. Pán nás klasickým balinijským úsměvem přivítal, zeptal se odkud jsme, pak párkrát zavolal "ČEKOOO ČEKOOO", začal se smát a popřál nám krásný zážitek. Mimo jiné taky radil, ať si dáváme pozor, že to místy klouže a že si můžeme dát plavky rovnou, že půjdeme vodou. Moc jsme nerozuměli, jak to jako bude, ale když jsme přišli od vstupu dolů k řece, pochopili jsme.

Tohle totiž nebyla jen tak procházka k vodopádu, vyfotit a zpátky. Vodopádů na této řece bylo více a abyste se k nim dostali, museli jste první do řeky hupsnout a kaňonem jít dále po proudu řeky. No jako upřímně, tohle strčilo všechny turistické vodopády tisíckrát do všech kapes. A co bylo ještě lepší? Nikdo tam nebyl haha. NIKDO. Jen my dva. No prostě nejde mi moc do hlavy, jakým způsobem se stane, že turisty nejnavštěvovanější místa nejsou ani zdaleka ta nejlepší. I když je to možná věc osobního názoru. Zde jsme si rozhodně nestěžovali a pořádně se pokochali krásami lesa, řeky, vodopádů a samotného kaňonu! Ivan měl dokonce odvahu se vykoupat, v tomto případě jsem se já držel trošičku při zdi, jelikož ta voda byla dost studená. A já s tou studenou vodou nejsem moc kamarád no...

Poslední vodopád, ke kterému jsme přišli...dále byla již cesta řekou neschůdná. Na fotce vypadá takový menší, ale na dalším obrázku jde vidět lépe v porovnání s člověkem.

Byl to celkem velký a hlavně studený vodopád! Krásná procházka bez jakýchkoli lidí. Vřele tedy můžu doporučit si na Bali projít turistická místa, ale pokud je to jen trochu možné, nebát se sejít z trasy turismu a vyhledat si i místa nenavštěvovaná. Tady se to rozhodně vyplatilo!

Dalším důvodem, proč jsou Ubud a jeho okolí tak oblíbené, je velké množství chrámů a posvátných míst. Bali je ostrov hinuistický, narozdíl od zbytku Indonésie, která je z drtivé většiny muslimská. Proto je také Bali vyhledávaným letoviskem, hinduisté nemají problém s bary a obecně se Západní kulturou, takže se zde turisté cítí vítáni. Ne že by v jiných částech Indonésie nebyli lidé pohostinní, ale obrovské párty na pláži s hlasitou muzikou a turisty utrženými ze řetězu by se s takovým pochopením v silně muslimských komunitách nesetkaly. Přestože zde nemají se Západní kulturou problém, svou kulturu si opečovávají a právě Ubud je takové kulturní centrum. Nachází se zde spousta posvátných chrámů a já jsem pár z nich navštívil. Ten asi nejposvátnější a nejznámější se jmenuje Pura Tirta Empul.

Pura Tirta Empul

Jméno chrámu by se dalo přeložit jako "Svatý pramen". Jak samo jméno napovídá, jedná se o chrám, o němž hinduisté věří, že je zásobován vodou s magickými účinky. Tento chrám se tedy převážně využívá k rituální očistě, někteří si také napouštějí vodu z pramene s sebou domů. Na to jsou Balijci dobře připraveni, před vstupem jsou stánky, kde si může člověk koupit kanystr haha. Když jsem tam přijel, tak jsem nechápal, proč proboha před bránou svatého chrámu prodává týpek kanystry. Pak mi to tedy bylo vysvětleno. Lidé se ve vodě vykoupou, provedou rituální očistu, a pak si ještě kousek od jezírka vodu z pramene napustí do zakoupeného kanystru. Bylo mi řečeno, že voda z tohoto pramene už opravdu vyléčila spoustu lidí. No tak jasně, asi mi nebudou říkat, že je to vlastně k ničemu, že sem jen tahají turisty haha. Ale tohle bylo zrovna jedno z míst, kde byli turisti 50 na 50, jestli ne v menšině, v poměru k místnímu obyvatelstvu. Takže Balijci toto místo hojně navštěvují a chovají k němu očividně velice hluboký respekt.

Hinduistické chrámy nejsou ani zdaleka tak barevně zdobené a monumentální, jako třeba ty budhististické v Thajsku. To ale vůbec neznamená, že by neměly své kouzlu. Výzdoba je většinou tvořena hodně kombinací zířat a hinduistických božstev. Jelikož má hindusimus podle původních zdrojů 330 milionů božstev, tak se většinou nesetkáte s 2 chrámy se stejnou výzdobou. Ačkoliv se v praxi uctívá Bohů mnohem méně, přesto je většinou každý chrám věnován alespoň z části jinému božstvu, takže se symbolika liší. Chrámy jsou zajímavé jak svou architekturou, tak svou atmosférou a rozhodně stojí za to jich pár navštívit. Stačí přes pas hodit typický balinijský sarong a ženy šátek, kterému se říká sari a můžete jít. Většinou se před chrámy půjčují tyto doplňky zdarma pro ty, kteří je potřebují. Zde na fotkách můžete vidět, jak takové chrámy přibližně vypadají.

Na fotkách si můžeze mnohokrát všimnout, že spousta soch, ozdob a oltářů stojí na krunýři želvy. Želva je v hinduismu posvátné zvíře, a to zejména proto, že jeden ze tří hlavních Bohů hinduismu Višnu (Višnu, Brahma a Šiva) se údajně ve své druhé inkarnaci objevil právě v těle želvi, která podporovala náš svět. Není tedy překvapením, že ve spoustě těchto chrámů jsou různé architektonické útvary podepřeny právě krunýřem želvy. Symbolika je v těchto chrámech tedy vždy jasná, nic tam není jen tak náhodou.

Ubud je tedy rozhodně místo, které má co nabídnout. Jedno z prosperujících odvětví turismu na Bali by ale člověk poměrně těžko hádal. Ať už to zní jakkoli zvláštně, Bali je mnoha turisty navštěvováno nikoliv kvůli chrámům, kultuře, přírodě, či plážím...ale kvůli návštěvě zubaře. A co bych to byl za dobrodruha, kdybych nevyzkoušel i to! Jelikož mě klasicky rozbolel na cestách zub, byl jsem nucen vyhledat dentistu. Štěstí v neštěstí, na jednu stranu je otrava, že jsem to zase musel řešit, na druhou stranu díky Bohu, že se mi to stalo na Bali a ne v Austrálii haha. Každopádně jsem při hledání ordinace dospěl k velice překvapivému výsledku, a sice že množství mezinárodních klinik je na Bali (zejména v Denpasaru) obrovské. Když jsem se v Denpasaru objednal na prohlídku kvůli bolavému zubu, vstoupil jsem do 4 patrové super moderní budovy, kde v čekárně nabízeli čaj a obsluhovali mě jako někde v restauraci. Bohužel byla tato klinika tak zaneprázdněná, že pro samotný zákrok měli volný termín až za dlouhou dobu. Po celý čas jsem míjel Australany, Němce, Angličany a někteří z nich dokonce říkali, že tady mají svého stálého zubaře a jednou ročně lítají na prohlídky! Zní to bizarně, ale například pro Australany to dává naprostý smysl. Zpáteční letenka na Bali je stojí pár stovek dolarů, drahý zákrok je tady také stojí pár stovek dolarů a navíc to můžou spojit s dovolenou. Celkově zaplatí stejně a nebo ještě méně, než za samotný zákrok ve své domovině.

Já byl tedy nucen najít si ordinaci v Ubudu, která nebyla ani zdaleka tak vytížená a kde mi okamžitě sdělili, ať přijdu na další den. Komunikace se sekretářkou probíhá přes whatsapp, žádné pomalé emaily, žádná nutnost volání. Prostě napíšete zprávu, jako svému kamarádovi...a v pracovní době Vám okamžitě přijde odpověď. Ať už je to prosté "ano, čekáme Vás" nebo "nestíháme, mohl byste přijít o 30 minut později?" Je zde prostor pro rychlou a snadnou komunikaci, která nakonec šetří čas úplně všem. Po příchodu do skromné budovy na hlavní ulici Ubudu jsem byl klasicky přivítán úsměvy zaměstnanců a Ruskou, co seděla v čekárně s napuchlou hubou. Hned mě přijali a já se nestačil divit. Měl jsem trochu obavy, přece jen zubař v Indonésii...vždy se snažím, nemít žádné předsudky ani očekávání v cizích zemích, ale přece jen to do nás "super vyspělých" Evropanů pořád někdo láduje od malička, takže je těžké se tomu vyhnout. Každopádně profesionálnější přístup jsem nezažil. Vybavení srovnatelné s Kanadou, lepší než v Austrálii. Zubařce asistovali tři další členové týmu, všichni se starali o maximální pohodlí pacienta. Jelikož můj zákrok vyžadoval 4 návštěvy a některé z nich dost dlouhé, stále se mě ptali, jestli je vše v pořádku, jestli se cítím dobře, jestli si chci odpočinout atd. Troufám si říci, že 4 byly potřeba z toho důvodu, že doktorka nechtěla nic zanedbat ani urychlit. Jedna návštěva byla ve stylu kontroly, kdy se jí něco nezdálo a prostě řekla, že by bylo fajn to pro jistotu ještě léčit, aby nedošlo ke komplikacím. Úžasný přístup všech, byl jsem nadšený. A nejvíc jsem byl nadšený, když jsem po poslední návštěvě dostal konečný účet. V Austrálii jsem se stejným problémem byl hotový ve 2 návštěvách a zaplatil $1500. V Ubudu mě stejný zákrok s lepší péčí vyšel na konečných  $425 +  $20 za rentgen. 

Nevěřil jsem vlastním očím. Ta částka byla tak malá, že mi to dokonce pokryla celé pojišťovna, aniž bych musel něco doplácet z vlastní kapsy. Takže s Ubudem jsem se loučil s radostí v srdci a spraveným zubem. Kdyby jel někdy někdo na Bali a začal ho bolet zub, nemějte obavy, péče se Vám dostane lepší, než doma. Moje dovolená teda mohla bezbolestně pokračovat, v dalším díle se zřejmě dostaneme do oblasti Bedugul!