Výšlap na Mt. Goldie aneb přírodní nádhera bez jediného člověka

Dnes v sobotu 2.6. jsme uskutečnili 2 týdny plánovaný výšlap na Mt. Goldie. První nápad tam dojít jsem měl já, přidal jsem kamarád Tomáš a podnikli jsme tedy výšlap ve dvou. Na začátek je dobré říct, že jsme museli 2 týdny čekat, protože bychom zřejmě ještě minulý týden byli zastaveni sněhovou hranicí ve výšce kolem 2300 m.n.m. Jako správní společenští tvorové jsme nabízeli, až ať se k nám kdokoliv přidá, nakonec se (asi naštěstí) ale nikdo neodhodlal.

Začátek jsme si naplánovali na 10.00. Prvotní cíl bylo vyjít na Panorama mountain, ze jejíhož vrcholu jsme potom chtěli pokračovat dále. Zde je orientační mapa "naší" hory, pod kterou žijeme. Když se podíváte na vrchol, tak ještě za ním jde vidět náš cíl Mt. Goldie, která je ještě asi o půl kilometru vyšší.

Takže jsme jako správní horalové začali ťapkat až úplně zespoda z našeho ubytování (baráčky úplně vlevo dole).

Cestu na Panorama mountain jsme se rozhodli, že si urychlíme jak jen to půjde, takže jsme místo turistické trasy, která vede po úbočí hory a je velmi přátelská co se týče sklonu terénu, vybrali cestu přímo strmě vzhůru - po sjezdovce! No nápad bych nazval štěstí v neštěstí, jelikož jsme na jednu stranu ušetřili dost času, na druhou stranu sklon červeno-černé sjezdovky nám dal teda při výstupu nahoru dost zabrat. ALE!!! V tomto chrabrém činnu nebyli jsme sami, přidal se k nám kamarád, který nás rozveselil a chvíli doprovázel při našem náročném stoupání. Jméno nám neřekl, moc toho nenamluvil, ale jeho pouhá přítomnost nám dodávala klid a odvahu v pokračování! Zde je!

Po zdolání naší první překážky, pustili jsme se do lehkého sestupu do údolí a napojili se na turistickou trasu směr Mt. Goldie. Už zde byly výhledy naprosto nádherné...to jsme všaj ještě netušili, co na nás čeká nahoře :)

Takovouhle trasou jsme opět začali pomalu stoupat až jsme se dostali k úpatí Mt. Goldie. Zde začal dostávat výlet trošku jiný rozměr haha. Po našich neustálých dohadech o množství sněhu jsme se přesvědčili, že opravdu ještě neroztál. Naštěstí jsme dokázali být dost flexibilní a nacházeli jsme místa na slunečné straně hory, kde bylo sněhu opravdu už jen poskrovnu a bylo možné tedy dále postupovat a stoupat směrem k vrcholu. Na naší cestě jsme, celkem překvapivě, narazili na z poloviny sněhem pokryté ohniště, a tak jsme si tam odpočinuli a trochu se ohřáli. Protože vězte, že nám začínala být cestou čím dál tím větší zima. A jak by jeden asi uhodl, ledový vítr byl silnější a silnější každých 10 zdolaných výškových metrů.

Proto přišel již moment na vytažení našeho dalšího oblečení, které jsme měli velice chytře schované v batozích!! Zima byla čím dál větší, vítr čím dál silnější, ale 2 odvážlivci uprostřed kanadské divočiny se nenechali ničím odradit!! Když píšu 2 odvážlivci, tak to tak opravdu je. Za celých 6 hodin jsme nepotkali jediného člověka haha. Má to prostě svoje kouzlo, příroda je naprosto, ale naprosto nedotčená, lidi tam vůbec nejsou, zvířata se lidí vůbec nebojí, možná proto, že nikdy na žádné nenarazili. Ohniště, které je vidět na obrázku, bylo vskutku už pod vrcholem. Čekala nás tedy poslední část výstupu, ta nejstrmější. Přišli jsme pod vrcholek a tam to přišlo. Šplhání po opravdi hodně hodně strmé skále, drápali jsme se nahoru jako kamzíci hehe. Co přišlo potom, to byla naprostá a nefalšovaná nádhera. Fotky dělal Tomáš moc pěkné, ale ani ty fotky nezachytí tu krásu toho místa. Nikde ani živáčka, jen jak se říká vítr ve vlasech a krásný hlas hor! Pro ilustraci pár fotek z hřebene a pak společná fotka s Tomášem a slivovicí na úplném vrcholu.

Nádhera!! Zde na poslední fotce si můžete všimnou jezera pod vrcholem, které bylo naší další zastávkou. Na vrchol jsme to vzali z jiné strany a zpátky jsme plánovali vracet se kolem jezera a zaplavat si!! Tohle byl jeden z plánů, na který jsme bohužel i my byli krátcí hahaha. Vysvětlím proč. Na vrcholu jsme mrzli, byla tam fakt zima a my v kraťasích jsme to teda dost cítili. Podcenili jsme změnu teploty, dole v údolí bylo na kraťasy a tričko, nahoře ale byla teplota jen něco málo nad nulou, plus ten šílený vítr...Pro zajímavost jen podotknu, že za celý výšlap jsme pokořili převýšení 2 228 metrů. Což je teda bez pochyby můj osobní rekord. Možná to bylo i víc, jelikož jsme zapli pozdě GPS, ale to už je jedno...

No, takže cesta dolů...Tohle byla asi nejnáročnější část dne. Když jsme říkal, že na slunečné straně hory bylo možné vyhnout se sněhovým polím, tak na té stinné straně to teda možné nebylo hahaha. Je tologické, přesto nás to velice nepříjemně překvapilo!! Takže si představte, jak se oba v kraťasích brodíme na některých místech po pás!!! ve sněhu a snažíme se prodrat dolů. No to bylo šílené. Někde se sněhu dalo vyhnout, ale někde už prostě nebyla jiná možnost a museli jsme po hlavě do sněhu. V tomto duchu plynula celých pár kilometrů k jezeru. Bezpochyby naše nejpomalejší část výletu. Následující fotky skrývají i malý příběh, jak postupoval můj sestup sněhem. Naštěstí zobrazuje poslední fotka jak dopadám do sněhu a už tam není jak jsem se překulil na břicho a po hlavě se koulel až dolů, kde mě zastavil strom.

Tohle byly poslední kroky před dosažením našeho dalšího cíle, jezera Goldie. Když jsme k němu dorazili, byli jsme zmrzlí, měli jsme promočené ponožky i boty, a tak jsme plavání tak nějak přeusnuli na neurčito. Nutno podotknout, že část jezera je stále pod ledem, takže by to byl opravdu heroický výkon. Každopádně jezero je krásné. V pravé horní části jezera na první fotce jde vidět ustupující led.

U jezera jsme poobědvali, trochu usušili ponožky a dali se na finálový sestup směr Panorama village. Trvalo to nějaký čas, ale nakonec jsme dorazili zpět do "základního tábora", unavení a se zmrzlýma prstama na nohách haha. Když jsme dorazil po necelých 7 hodinách pochodu domů, Tomáš hlásil, že jsme ušli nějakých 15 kilometrů, což není nic moc, ale v tom se skrývá těch 2 228 metrů převýšení, takže není divu, že jsem si udělal své proslulé kuřecí prsa s rýží a salátem, najedl se, pustil si film a uz úvodních titulků usnul :)

Příští týden plánujeme Lake Louise, což je jedno z nejznámějších jezer v Kanadě. Bude tam asi více lidí, než dnes u Goldie jezera, ale určitě stojí za to také vidět. Takže se těšte na další report. Jestli to bude z poloviny taková paráda, jako dnes, tak to bude stát za to!